podstata navrhované úpravy spočívá ve znění článku 7 Ústavy České republiky, v níž navrhovatelé hovoří o ochraně a šetrném nakládání s vodou a přírodními zdroji. Dále uvádí, že jsou voda a další blíže neurčené přírodní bohatství majetkem České republiky.
Vládní stanovisko k návrhu je nesouhlasné. Zdůvodnění se váže především k navrhovanému pojetí vlastnictví vody a přírodního bohatství. Současná právní úprava totiž v kontrastu k navrhovaným změnám vychází z toho, že povrchové a podzemní zdroje vody nemohou být předmětem vlastnictví, ani příslušenstvím pozemku, na němž se vyskytují, a že se voda předmětem vlastnictví stává až po jejím odběru.
Nejasné definice stran přírodního bohatství vyvolávají otázky, na co vše by se vlastnictví státu mělo vztahovat. Za přírodní bohatství je totiž v současnosti označen např. celý zemědělský půdní fond, ale také zvěř. Pokud by se mělo státní vlastnictví dotknout všech těchto oblastí, jednalo by se slovy vlády o radikální změnu ve vlastnických poměrech v České republice. V podobném duchu se v rozhovoru pro Hospodářské noviny z 23. června minulého roku vyjádřil i ústavní právník Jan Kudrna. Podle jeho hodnocení by změna Ústavy v navrhované podobě mohla dokonce znamenat zestátnění nejen vody, nýbrž i veškeré půdy, zahrad či stavebních parcel. Předpokládám, že více si k tomuto návrhu řekneme v rozpravě.
Na závěr ještě uvádím, že organizační výbor navrhl ústavněprávní výbor jako garanční. Jinak je to z mé strany vše a děkuji za pozornost.