03.04.2016 21:37:13
Více peněz ve zdravotnictví……, a co zdravotnictví v sociálních službách? A sociá
Jak jsme se dozvěděli, do zdravotnictví směřuje nejvíce peněz za posledních několik let. To je jistě dobrá zpráva pro pacienty, pro nemocnice a lékaře a snad i pro zdravotní sestry. Co ale zdravotnické služby poskytované v zařízeních sociálních služe
Zdravotním sestrám,
nejobvyklejším zdravotnickým zaměstnancům v sociálních službách (odbornost
913), museli od ledna 2016 poskytovatelé sociálních služeb navýšit platy o 5%,
dle úhradové vyhlášky schválené vládou. A jak tomu většinou bývá, přišlo
nařízení, ale ne finanční prostředky. Poskytovatelům sociálních služeb byly
zaslány zdravotními pojišťovnami tzv.
úhradové dodatky, na jejichž základě budou placeny zdravotními sestrami prováděné
výkony. To, že jisté navýšení částky za bod nepokryje náklady na zvýšení platů,
je jasné. Navíc tyto dodatky obsahují degresivní vzorce, uvedené i
v úhradové vyhlášce, které omezují výši celkové platby poskytovatelům,
vždy s ohledem na počet ošetřovaných pacientů – klientů. Zde je ale kámen
úrazu. Poskytovatel sociálních služeb nemůže ovlivnit jaké pojištěnce, té které
zdravotní pojišťovny, přijímá. Ze zákona se řídí sociální situací žadatele a
jeho zdravotním stavem. Navíc zdravotní stav klientů pobytových sociálních
služeb poskytujících služby seniorům je rok od roku horší a vyžadují tedy
podstatně více zdravotnických úkonů. To,
že byla schválena úhradová vyhláška v takovémto znění, je nelogické.
Zdravotní pojišťovny se na ní odkazují při snaze poskytovatelů dojednat jiné
podmínky, poskytovatelé dotují zdravotní služby ze svých rozpočtů. Pojišťovny
jsou spokojené. A mluví-li se stále hlasitěji o nedostatku zdravotních sester
v nemocnicích, tak jako ještě větší problém se toto objevuje v sociálních
službách. Nelze se divit. Při tabulkových platech, které poskytovatel platí
zdravotním sestrám a ještě z části ze svého rozpočtu je jejich plat
opravdu nízký. A to už ani nezmiňuji například tolik chybějící fyzioterapii v domovech
pro seniory, kde je velká část uživatelů například po cévní mozkové příhodě či
po chirurgických a ortopedických zákrocích. Je škoda, že o to se dnes nikdo
nezajímá.
Stejně jako o skutečnou výši
platů dalších zaměstnanců v sociálních službách, od těch v přímé
péči, až po ergoterapeutky a všechny další. O potřebnosti a důležitosti jejich
práce není pochyb. Ale výše jejich příjmu je tak nízká, že i zájemců o tuto
práci, kterou nelze dělat jen jako práci, ale dělat ji srdcem, neustále ubývá.
Často se mluví o kvalitě v sociálních službách. Často se mluví o tom, co
vše je třeba v sociálních službách poskytovat. Často se mluví o tom, že by
i v této profesi mělo přibývat mužů. Ale o platových poměrech těchto
zaměstnanců se spíše mlčí. A to i přes to, že zřizovatelé, jako jsou kraje a
obce se většinou snaží, jak jim finanční síly stačí.
Zůstává tak smutnou skutečností,
že skutečný stav věcí v této oblasti vždy každý pocítí, až když je potřebuje
využívat on či jeho blízcí.
Jan Gabriel
člen zastupitelstva MČ
Praha 11
ředitel Domu seniorů