Oficiálně šlo o protokolární prezidentskou návštěvu největšího souseda Čínské lidové republiky po již třetím zvolení Si Ťin-pchinga hlavou státu. Ovšem 84 smluv, které se během tří dnů podařilo ratifikovat, svědčí o tom, že šlo o něco daleko závažnějšího, než by nasvědčovaly politické proklamace přednesené v závěru. O obsahu většiny těch smluv jsme se skoro nic nedozvěděli, analytici se pouze shodli na tom, že ty, které jsou označeny za strategické, se týkají vojenské spolupráce.

Nicméně k ruské tradici patří, že i v případech přísného utajení se smí naznačovat. Takže Putinovi kritici z řad jestřábů začali hovořit o tom, že součástí agendy byla i regulérní smlouva o půjčce a pronájmu mezi Čínou a Ruskem. Je protějškem podobného ujednání mezi USA a Ukrajinou. Z ČLR do RF budou dodávat těžké zbraně, munici, rakety, zkrátka vše, co je pro válku na Ukrajině zapotřebí. Dá se očekávat, že to půjde osvědčenou cestou přes Írán a Kaspické moře jako doposud.

V takovém případě by výše zmíněná návštěva znamenala bod zlomu, od něhož začíná regulérní Studená válka 02 mezi Spojenými státy a kolektivním Západem na straně jedné, a Čínskou lidovou republikou podporovanou Ruskou federací a Íránem na straně druhé. Dá se předpokládat, že eskalace války na Ukrajině bude pro čínské ozbrojené síly jednou z podmínek přípravy anexe Tchaj-wanu. Dosavadní zkušenosti totiž ukazují, že zbrojní výroba kolektivního Západu ve válce na dvou frontách postačovat nebude. Vojenskou spoluprací s Ruskou federací se Čína může stát vážným konkurentem USA i z hlediska jaderných zbraní.

Z tohoto úhlu pohledu nabírá na významu nezvykle ostrá kritika Mike Pompea vůči administrativě Joe Bidena. Bývalý Trumpův ministr zahraničních věcí (a předtím jeho ředitel CIA) totiž považuje návštěvu čínského prezidenta v Moskvě za osudové selhání americké zahraniční politiky.

Asi má podobný pocit jako já – v nové Studené válce jako součást kolektivního Západu budeme tahat za kratší konec provazu.