Takovými podružnostmi se vůbec nikdo nezabýval, rovnou přišla směrnice Nařízení EU k Evropskému prostoru pro zdravotní data, kterou musejí národní státy přijmout. Ve své podstatě jde o klíčový krok ve vytváření evropského nadstátu, kde se ze svéprávných občanů stávají poddaní, kterým nepatří nic. Ani jejich zdraví a důstojnost. Stávají se pouhými statistickými položkami a jejich data umožní úředníkům v Bruselu vytvořit jednotnou zdravotní politiku v celé EU. Inspirací nepochybně byl společný nákup „vakcín“ v době Covidu.

EU stále více zasahuje do členských států

Na semináři několikrát zaznělo, že přes veškerá opatření riziko úniku dat je vysoké, zejména když o ně mají zájem některé třetí země (já osobně bych tipoval spíše farmaceutické koncerny). Ale to zdaleka nejsou ta největší nebezpečí, která se v blízké budoucnosti dotknou každého občana České republiky. Nejvíce se obávám samotné Evropské unie. Takto získané informace poslouží k vypracování několika zdravotních politik, kde hlavní důraz bude kladen na finanční stránku, tedy celounijní zglajchšaltování zdravotnictví.

S ohledem na zelený fanatismus, který Unií prorostl, očekávám vypracování závazných pravidel pro léčbu ekonomicky neaktivních osob či eutanázii. Dalším důvodem pro tak razantní prosazování Evropského prostoru pro zdravotní data asi bude jeho finanční náročnost (digitalizace čehokoliv je suverénně nejdražší metoda zpracování dat).

Obrana proti tomuto plánu EU může mít dvě podoby. Tou první efektivnější je co nejrychleji opustit tento zvrhlý nadstát, což zatím nevypadá reálně, přestože zelený fanatismus ohrožuje naše majetky, zdraví a životy. Druhá cesta je individuální. Zdravotní data se týkají mne osobně, proto nikdy nedám souhlas k jejich sdílení. Zejména pak ne do půlmiliardového kotle, kolem něhož sedí spousta vyžírků.