Průběh a vyústění celého incidentu přináší spoustu otázek a možná i některé zajímavé odpovědi. Začnu těmi nejvíce nápadnými. Rychlost a radikálnost mediální reakce evropské strany války svědčí o tom, že na něco podobného již dlouho čekala. Na bojišti má Ukrajina momentální převahu, ústupem z Chersonu utrpěla prestiž vedení Ruské federace citelnou ránu, takže přímé zapojení jednotek NATO do války by vedlo k ruské porážce. Reakce USA na incident však svědčí o tom, že si to Pentagon nemyslí a dává přednost dosavadní proxy válce.

Sleduji-li některé diplomatické aktivity, nevylučuji, se s počátkem zimy obnoví rusko-ukrajinské jednání o příměří. Ruské útoky na ukrajinskou kritickou infrastrukturu možná sledují tento cíl. Alternativou k tomu naopak může být rozšíření a vyostření konfliktu. Má-li někdo v úmyslu toto vyprovokovat, určitě se poučil z Przewoduwského incidentu. Vlastně jde jen o to udeřit v pravý čas na správném místě správným způsobem. Světové dějiny skýtají v tomto ohledu spoustu inspirace.