dnes jsme tady, v den české státnosti. A normálně bychom se tady bavili o našich tisíciletých dějinách. Mluvili bychom o statečnosti našich předků, o tom všem, co se povedlo vybudovat. Ale místo toho jsme tady na demonstranci proti vládě, a má to hlubokou logiku, protože my sice máme stát, ale nemáme státnost. Náš stát je pouhá vytunelovaná schránka, ve které nám nepatří skoro nic. Nepatří nám voda, nepatří nám energie.
Místo armády máme expediční sbor, který bojuje kdesi daleko v zájmu kdo ví koho a nechrání naši vlast. V tomto případě musíme mluvit o tom, proč se to stalo a co se s tím dá udělat. O tom mluvili moji předřečníci poměrně dost.
Ale musím říci, že český stát, a hlavně jeho vláda, není český, oni pracují pro někoho jiného. Pro Brusel, pro Berlín, možná pro Washington. (pokřik z davu Hanba!) Nám nezbyde nic jiného, než se vrátit k té státnosti, tedy k její tisícileté tradici, k tomu, že jsme Češi, že český jazyk je jeden z nejstarších slovanských jazyků vůbec. Že je stejně starý jako náš český stát. A budeme muset v tomto případě si ho vrátit zpátky.
Začíná se tím jako všude, začíná se odshora. Schody se zametají od shora, a to první, co je zapotřebí, je vyměnit tuto vládu. (pokřik z davu Demisi!) Vyměnit tento politický systém, který má jako své priority Zelený úděl. Zelený úděl, který bude znamenat, že všichni máme schudnout. Všichni se máme vrátit od té společnosti relativního nadbytku ke společnosti nedostatku.
A víte proč? Protože ta vláda, která je tam, nás má udržet v podřízenosti. A to se dá udělat nejlépe tím, že prostě nám věci budou přidělovat. Proto také pan premiér Fiala před týdnem říkal, že je dobré, že taková spousta lidí je na sociálních dávkách. Co udělají, když budete zlobit, když přijdete na náměstí? No, zkrátí Vám sociální dávky, když na nich budete závislí.
Takže tato vláda je protilidová, protinárodní. A má ještě jeden obrovský hřích. Celou dobu mluví o válce, slovo MÍR je pro ni slovo sprosté. A svět se posunul tak, že se dostáváme do situace, kdy není jenom válka někde na východě, někde na Ukrajině, hrozí velká válka přinejmenším v Evropě. A to, čeho se máme bát, není jenom ta studená zima bez energií, bez plynu. Ale klidně se může stát, že by to mohla být několikaletá nukleární zima, po které bychom se tady asi nesešli. Takže v tomto případě, to základní, co je, je snažit se o mír. Snažit se vyjednávat. Ukončit tu válku. Ukončit všechny náběhy k tomu, aby se ta válka stala globální, abychom brzy byli zasaženi. Aby tu byly statisíce a možná miliony mrtvých. Aby tu byl nedostatek, hlad a zima.
V tomto případě je zase jenom jedna cesta. Pryč s vládou!
