Jménem poslaneckého klubu SPD si vám dovoluji představit návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů. Jde o soubor sedmi změn, který by měl odstranit nebo alespoň minimalizovat nejrůznější formy zneužívání dávek pomoci v hmotné nouzi, posílit kontrolní možnosti a kompetence pracovníků Úřadu práce, který je orgánem, jenž tuto agendu zastřešuje a který za ni ze zákona zodpovídá, a taktéž umožnit udělení opravdu citelných sankcí těm osobám, které systém pomoci v hmotné nouzi zneužívají a dlouhodobě tak okrádají své poctivé pracující spoluobčany, kteří je nedobrovolně financují.
Tento návrh vznikal v těsné interakci s odborníky z terénu a praxe. Zejména se samozřejmě jednalo o pracovníky Úřadu práce a sociálních odborů i ředitele škol a pedagogy, mimo jiné i z měst a obcí silně zasažených problematikou zneužívání sociálních dávek, resp. s ní úzce související tematikou ostudy českého státu, takzvaných vyloučených lokalit, ghett, kde bují byznys s chudobou, kriminalita a sociálně patologické jevy a které jsou časovanou bombou v našem systému. Vyrůstají zde generace dětí bez šance na slušnou budoucnost a život v jejich sousedství je pro slušné pracující občany nebezpečím a noční můrou.
Je povinností státu zde nekompromisně zasáhnout. Vláda je v tom dlouhodobě nečinná, proto přicházíme s tímto svým návrhem, který jistě není všespasitelný, ale je prvním nezbytným krokem k tomu, aby se systém postavený na hlavu pomalu začal obracet zpět na nohy.
Dovolte mi ještě v této souvislosti vyjádřit obdiv a úctu všem pracovníkům Úřadu práce a sociálních odborů měst a obcí, ale i České správy sociálního zabezpečení, kteří vykonávají těžkou a záslužnou práci, hájí zájmy a peníze státu takříkajíc v první linii. Jsou pod ohromným tlakem, často čelí nátlaku a výhrůžkám neúspěšných či agresivních žadatelů o sociální dávky, vesměs podporovaných nejrůznějšími neziskovými organizacemi, napojenými na dávkový byznys. Je naší povinností tyto pracovníky ocenit a podpořit, v první řadě samozřejmě finančně, protože se na ně při zvyšování platů nepochopitelně zapomíná ve prospěch jiných skupin, ale i morálně a právně. Musíme jim říci a dokázat takto i v praxi, že si jejich práce vážíme a že za nimi vždy budeme stát, ať se nebojí rozhodovat dle zákona a svého svědomí.
Společným jmenovatelem navrhovaných změn je tedy snaha docílit prostřednictvím zpřísnění podmínek kontrolních a sankčních mechanismů omezení zneužívání finančních prostředků nepojistných sociálních dávek v oblasti státní pomoci v hmotné nouzi. Tato pomoc se musí stát pouze mimořádným prostředkem pro situace, kdy si její příjemce z objektivních důvodů nemůže obstarat příjem vlastní prací či podnikáním, anebo když mu nízký pracovní příjem nestačí na pokrytí základních životních potřeb pro něho, pro jeho rodinu a jeho děti.
Současné legislativní nastavení v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi umožňuje v mnoha ohledech netransparentní a účelové jednání jejich příjemců a žadatelů o ně. Proto je třeba v zákoně učinit takové změny, které by pracovníkům orgánů pomoci v hmotné nouzi umožnily provádět efektivnější kontrolu včetně možnosti užití příslušných sankcí v oblasti zneužívání nepojistných sociálních dávek pomoci v hmotné nouzi a současně by vedly k významné úspoře veřejných prostředků.
A toto jsou další hlavní cíle námi předkládané novely: zvýšení adresnosti vyplácení příslušných dávek, snížení celkového objemu státem vyplácených prostředků na dávky pomoci v hmotné nouzi, zejména těch neodůvodněných, a snížení počtu příjemců těchto dávek a jejich omezení pouze na osoby, které se dočasně ocitly bez vlastního přičinění v hmotné nouzi a snaží se z této situace vlastními silami aktivně dostat.
Zneužívání dávek pomoci v hmotné nouzi má mnoho podob. Nejvíce se týká takzvaného doplatku na bydlení, což je dávka, která si zaslouží vlastní komplexní úpravu, na kterou taktéž čekáme léta. Snad se i zde začne blýskat na lepší časy.
Výrazné úpravy jsou zapotřebí i u takzvané mimořádné okamžité pomoci, ale to je specifická materie a předmětem tohoto návrhu není.
Dále se jedná mimo jiné o nepřiznávání a zatajování finančních příjmů adresátů dávek, o práci načerno a nelegální získávání příjmů, o fiktivní změny bydliště a podvody s tím spojené, o fiktivní pronájmy nemovitostí například mezi příbuznými, dlouhodobé vyhýbání se práci a jejímu hledání, masivní zneužívání režimu pracovní neschopnosti.
Samostatnou kapitolou je pan zneužívání pěstounských dávek, zejména pak takzvané odměny pěstouna v rámci spekulativního pěstounství v rodině, kdy je pěstounem dítěte například prarodič, ačkoliv má k dítěti odvozenou vyživovací povinnost a přestože rodiče dítěte žijí a mohli by se o ně fakticky starat.
Prozatím tedy navrhuji provést v zákoně o pomoci v hmotné nouzi těchto sedm změn:
První změnou chceme rozšířit okruh osob, které mohou být vyřazeny z okruhu příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi z důvodu neplnění povinností zákonného zástupce dítěte, spojených s řádným plněním povinné školní docházky, i osoby, které neplní tyto povinnosti ve vztahu k povinnému předškolnímu vzdělávání. Povinnost zajistit řádnou docházku a účast dítěte na posledním roce předškolního vzdělávání a na přípravě na docházku do základní školy je zcela srovnatelná s povinností rodiče zajistit řádné plnění povinné školní docházky dítěte. Povinná školní docházka a povinná roční příprava na ni jsou jedním ze základních nástrojů socializace dítěte a jeho integrace do společnosti i z pohledu přípravy na budoucí další studium či výkon profese. A současně není ospravedlnitelné vyplácet sociální dávky těm osobám, které neplní své zákonné povinnosti ve vztahu ke státu a ke svým dětem. Rozšíření příslušného ustanovení o odkaz na dodržování školského zákona je nutné z toho důvodu, že tato právní norma upravuje i povinnosti zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků, mezi které patří mimo jiné povinnost zajistit, aby dítě a žák docházeli řádně do školy nebo školského zařízení a dokládat důvody nepřítomnosti dítěte a žáka ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem.
Za druhé navrhujeme přiznat orgánům pomoci v hmotné nouzi možnost vyřadit z okruhu příjemců dávek ty osoby, které porušily během pobírání dávek režim práce neschopného, resp. režim takzvané dočasné neschopnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodů nemoci nebo úrazu. Nynější právní úprava neumožňuje ty osoby, které i opakovaně porušily pravidla režimu práce neschopného vyřadit z okruhu osob, majících právo čerpat dávky pomoci v hmotné nouzi. Že se jedná o závažný problém, dokládá i nedávná statistika Úřadu práce, která hovoří o tom, že během prvního pololetí roku 2018 se jeho pracovníci zaměřili na dodržování režimu takzvané dočasné neschopnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání a případné zneužívání nepojistných sociálních dávek v této souvislosti. V předmětné době evidoval Úřad práce 22 tisíc osob, které nemusely na základě lékařského potvrzení plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu. V průběhu prvního pololetí roku 2018 tudíž zaměstnanci Úřadu práce provedli 15791 kontrol a zjistili přitom 4307 porušení stanoveného režimu, což je tedy téměř ve 30 % případů, přičemž současná úprava zde umožňuje pouze vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, nikoliv z okruhu příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi.
Třetí změnou navrhujeme přiznat orgánům pomoci v hmotné nouzi možnost vyřadit z okruhu příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi ty osoby, které setrvávají v pracovní neschopnosti, resp. v režimu takzvané dočasné neschopnosti plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání z důvodu nemoci nebo úrazu i po uplynutí doby, která je ekvivalentem maximální podpůrčí době pro pobírání nemocenské včetně doby, o kterou může být tato doba maximálně prodloužena příslušným pracovištěm České správy sociálního zabezpečení, což je celkem 730 kalendářních dní po sobě jdoucích. To znamená, že tyto osoby by si měly před uplynutím této doby buď zažádat na příslušném pracovišti České správy sociálního zabezpečení o přiznání snížené pracovní schopnosti a invalidního důchodu, anebo nastoupit do zaměstnání, resp. začít si znovu aktivně zaměstnání hledat prostřednictvím Úřadu práce jako osoby tamtéž evidované, to znamená řádně plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Na základě informací pracovníků Úřadu práce nyní vím, že mnohé osoby setrvávají v režimu pracovní neschopnosti i mnoho let. Velmi často například více než tři roky a zaznamenaným rekordmanem svého druhu je i případ takovéto devítileté pracovní neschopnosti.
Čtvrtou změnou navrhujeme zjednodušení a zrychlení procedury vyloučení osoby z okruhu tzv. společně posuzovaných osob. To je osob, jejichž poměry jsou prověřovány společně s příjemci dávek hmotné nouze a žadateli o ně, jestliže neplní příslušné podmínky pro status společně posuzované osoby ve smyslu zákona o pomoci v hmotné nouzi, a to v případě, jestliže tyto skutečnosti příslušný žadatel o dávky v hmotné nouzi beze vší pochybnosti prokáže. Jde hlavně o důkaz toho typu, že daná osoba společně s žadatelem o dávku pomoci v hmotné nouzi neužívá společně byt, anebo o případy, kdy je sice užívá, ale nepodílí se prokazatelně na úhradě nákladů společných potřeb. To znamená, jde o přenesení tzv. důkazního břemene na žadatele o dávku, což pomůže zejména enormně přetíženým pracovníkům Úřadů práce v nejproblémovějších regionech, ale současně to neznamená žádný bianco šek pro žadatele o dávky. Jestliže následná kontrola zjistí, že uvedené údaje neodpovídají skutečnosti, nebo jestli bude vstup do příslušné nemovitosti kontrolorovi Úřadu práce odepřen, příslušná dávka bude okamžitě odebrána.
Pátou změnou navrhujeme do zákona implementovat podklad pro vyloučení z okruhu tzv. společně posuzovaných osob u těch osob, které nepřiznávají žádné příjmy, nepracují, nepodnikají a ani si práci aktivně nehledají. Speciálně se toto týká například těch rodičů, kteří deklarují jako osobu v hmotné nouzi a žadatele o dávky pomoci v hmotné nouzi své dítě, které je z hlediska zákona osobou v hmotné nouzi vždy. A chtějí tak navýšit výpočet stanoveného existenčního minima a tím i výši celkového příjmu rodiny z dávek z pomoci v hmotné nouzi. Jde tedy o osoby, které nejsou v evidenci Úřadu práce, ať už z vlastního rozhodnutí, anebo z ní byli vyloučeni pro neplnění či porušení příslušných povinností.
Šestou změnou navrhujeme zavedení povinnosti zahrnout mezi příjmy deklarované v žádosti o dávky pomoci v hmotné nouzi i příjmy z dávek pěstounské péče. Zejména jde o tzv. odměnu pěstouna zatím v těch případech, jestliže se jedná o pěstounství v rámci rodiny a blízkých přímých příbuzenských vztahů. Opatření také směřuje proti tzv. spekulativnímu rodinnému pěstounství, jehož smyslem je docílit toho, aby tzv. rodinní pěstouni, kteří žádají o různé pomoci v hmotné nouzi, museli mezi svými příjmy rozhodnými pro přiznání příslušné dávky uvádět i příjmy z dávek pěstounské péče. Tento návrh ve své logice vychází i z toho, že například tzv. odměna pěstouna je posuzována jako příjem ze závislé činnosti i pro účely daně z příjmů, pojistného na sociální zabezpečení, pojistného na úrazové pojištění a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění.
Poslední změnou navrhujeme zjednodušit a zpřísnit proceduru odejmutí či snížení dávky pomoci v hmotné nouzi, resp. zamítnutí žádosti o takovou dávku, jestliže příjemce dávky nebo žadatel o ni nedá orgánu pomoci v hmotné nouzi souhlas se vstupem do obydlí. Znemožní provedení sociálního šetření nebo šetření v místě, směřující k nutnému ověření skutečností rozhodných pro vznik nároku na příslušnou dávku pomoci v hmotné nouzi, nebo na určení její výše. Cílem je jednoznačné předcházení podvodnému a spekulativnímu jednání v souvislosti s čerpáním dávek hmotné nouze a úspora veřejných prostředků. I proto se současně navrhuje prodloužení doby, po kterou může být dávka pomoci v hmotné nouzi odebrána či snížena, a to ze současných tří měsíců na mnohem citelnější dobu jednoho roku. Účinnost tohoto zákona se navrhuje k prvnímu dni prvního kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.
Předkládané úpravy jsou v souladu s ústavním zákonem číslo 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, včetně Listiny základních práv a svobod a respektují obecné zásady ústavního pořádku České republiky a nejsou ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky. Naprosto klíčový je zde odstavec 3 článku 26 Listiny základních práv a svobod. Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje. Podmínky stanoví zákon. Navrhované právní úpravy nejsou v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Kompatibilitu návrhu s evropským právem dosvědčuje stanovisko Parlamentního institutu. Navrhované úpravy nezakládají negativní dopady na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty ve smyslu zvýšení výdajů. Naopak. Jejich implementací do právního řádu dojde ke snížení veřejných výdajů v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi. Rozsah tohoto snížení nelze přesně a kvalifikovaně predikovat, jelikož je závislé na více proměnách. Ale odhady pracovníků resortu Ministerstva práce a sociálních věcí hovoří minimálně o zhruba dvaceti až třiceti procentech příjemců dávek v hmotné nouzi, kteří systém určitým způsobem zneužívají. Výše zmíněné výsledky kontrolního šetření Úřadu práce v oblasti dodržování režimu pracovní neschopnosti osob v jeho evidenci by tomu docela odpovídaly při vědomí jejich rámcového a orientačního charakteru pro potenciální zobecnění. Navrhované úpravy mohou mít dopad na určitý specifický segment pseudopodnikání, a to v oblasti pronájmu některých nemovitostí, zejména ubytoven, které primárně využívají příjemci dávek pomoci v hmotné nouzi, zejména v lokalitách s vyšším stupněm sociálního vyloučení. To znamená, že tyto úpravy mohou vést k omezení tzv. obchodu s chudobou prostřednictvím omezení poptávky po něm.
Navrhované změny budou mít přímé dopady na dosavadní příjemce dávek pomoci v hmotné nouzi a žadatele o ně, kteří v jejich důsledku již nebudou mít na tyto dávky právní nárok, resp. dojde v jejich případě ke snížení výše těchto dávek. V tomto smyslu mohou mít tyto úpravy na dotčené osoby jak krátkodobý negativní, což je momentální snížení disponibilního příjmu, tak i možný a dlouhodobý pozitivní dopad, a tím myslím zvýšenou aktivitu při hledání zaměstnání, nástup do něj a zajištění si příjmu vlastními silami, prací či podnikáním. Jedním z dílčích cílů návrhu je totiž i snaha nevytvářet prostřednictvím nejrůznější dávkové podpory a pomoci prakticky trvalou závislost na nich a ztrátu pracovních návyků, které ve svých důsledcích vedou nebo mohou vést k prohlubování sociálního vyloučení příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi a které brání jejich sociální reintegraci. Předložené návrhy nesměřují proti občanům ve složité sociální situaci. Chceme jen odstavit od veřejných zdrojů ty, kteří odmítají pracovat, podvádí a žijí na úkor svých spoluobčanů, kterým se přitom ještě mnohdy nepokrytě vysmívají.
Dámy a pánové, nebráníme se jakékoliv diskusi nad tímto návrhem nebo jeho částmi. Těšíme se na věcnou, kritickou diskusi, neboť jenom ta nás může posunout vpřed. Jsme připraveni vždy k jednání ve prospěch cíle. Opravdu už v oblasti současného tristního nastavení systému sociálních dávek se všemi negativními důsledky nemůžeme dál na nic čekat. Chceme jen konečně nastartovat pozitivní změny v této oblasti. V zájmu samotných příjemců dávek, v zájmu jejich dětí a všech obětí negativního fenoménu vyloučených lokalit v zájmu sociálních pracovníků a pracovníků Úřadu práce, kteří bez odezvy na alarmující situaci upozorňují léta, v zájmu slušných, pracujících občanů, kteří toto plýtvání svým charakterem na hranici výpalného platí. Prosím vás tedy o propuštění do druhého čtení a děkuji za pozornost.
