Nespravedlivé valorizace a co s tím
Akutním problémem je podoba důchodových valorizací. Veškeré valorizace důchodů, řádné i mimořádné, vyplývají ze zákona o důchodovém pojištění. Jejich velkým problémem je legislativní a praktický design jejich nastavení a fungování, který vyžaduje co nejrychlejší revizi, protože silně znevýhodňuje nízkopříjmové důchodce.
A to tím, že tyto valorizace jsou založeny buď pouze (ty mimořádné), anebo naprosto dominantně (řádné, lednové) na zvyšování procentní (tzv. zásluhové), u každého důchodce různě vysoké, složky důchodu. S rostoucí výší důchodu tak roste i míra a hodnota jeho zvýšení – a naopak. Což je krajně nespravedlivé.
V důsledku toho je totiž životní situace nízkopříjmových důchodců rok od roku horší, jelikož jejich příjmy se, oproti těm ostatním, stále výrazněji propadají a zaostávají za nimi. A jsou, zejména v současné době enormního zdražování základních životních potřeb, jednou z nejohroženějších sociálních skupin u nás. To musí skončit. Občané, kteří celý život poctivě pracovali pro český stát, si zaslouží prožívat důstojné stáří!
My v SPD naopak dlouhodobě navrhujeme jinou konstrukci zvyšování důchodů: o stejnou nominální částku všem jejich příjemcům, bez ohledu na celkovou výši jejich důchodu, tzn. bez ohledu na výši jeho procentní zásluhové složky. Což znamená, aby se toto zvyšování odvíjelo pouze od základní složky důchodů, která je pro všechny jejich příjemce stejná (nyní 10 procent z průměrné mzdy – 3 900 Kč měsíčně). Tedy aby zvyšování důchodů bylo definováno určitým procentním podílem ze základní výměry důchodu.
Za stávajících poměrů, dokud nedojde k příslušné změně zákona, kterou připravuji, bychom tedy preferovali, aby nízkopříjmoví důchodci (s nižším než průměrným důchodem) obdrželi k zákonné valorizaci ještě další mimořádný finanční vyrovnávací příspěvek, což jsem i v minulých letech několikrát navrhovala ve Sněmovně.
A přesně z těchto důvodů jsem i nedávno za hnutí SPD vypracovala a podala novelu zákona o důchodovém pojištění, která by základní, pro všechny stejnou, složku důchodu mimořádně navyšovala ze současných 10 procent průměrné mzdy (nyní je to 3 900 Kč) na 13 procent průměrné mzdy - což by znamenalo jednorázové zvýšení všech důchodů o cca 1 800 Kč měsíčně.
Důchodová reforma dle SPD
Co se týče důchodové reformy jako takové, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) do komise pro reformu důchodového systému, jako první ministr v polistopadové historii, nominoval pouze zástupce stran vládní koalice a nikoho z opozice – což je samo o sobě docela skandální a odsuzuje to tento projekt k neúspěchu, protože skutečná důchodová reforma, která má fungovat dlouhou dobu, předpokládá konsensus napříč politickým spektrem, mezi aktuální vládou a parlamentní opozicí.
Plán hnutí SPD na reformu důchodového systému se skládá z několika provázaných kroků, krátkodobého i dlouhodobého charakteru. Prioritou SPD je právě zmíněné co nejrychlejší řešení neudržitelné životní situace dnešních nízkopříjmových důchodců, a to jak starobních, tak i invalidních a pozůstalostních (vdov, vdovců a sirotků).
Jako naprosto nejdůležitější systémové opatření proto již delší dobu navrhujeme zavedení institutu minimálního důchodu na úrovni současné minimální mzdy, tedy okolo 16 200 korun měsíčně všem občanům, kteří splnili podmínky pro vznik nároku na starobní důchod - tzn., že dosáhli věku 65 let a současně odváděli důchodové pojištění po zákonem stanovenou dobu, která nyní činí 35 let, včetně tzv. náhradních dob.
Tento minimální důchod by byl každoročně ze zákona zvyšován v závislosti na vývoji průměrné mzdy a na zvyšování spotřebitelských cen. Další složka starobního důchodu by již byla individuální a zásluhová a odvíjela by se od toho, jak vysoké měl konkrétní příjemce důchodu předchozí pracovní příjmy (a pojistné odvody) a jak dlouho pracoval.
Minimální důchod by rovněž náležel všem zdravotně postiženým občanům ve třetím, nejtěžším, stupni invalidity, kteří nemohou pracovat. Návrh zákona o minimálním důchodu jsme předložili do Poslanecké sněmovny již dvakrát, v tomto i v minulém volebním období.
Klíčové je pro nás rovněž pevně garantovat neprolomitelnost hranice věku odchodu do důchodu (při splnění povinné doby pojištění) na úrovni 65 let. A to klidně i ústavním zákonem resp. ústavním dodatkem.
Odmítáme zvyšovat pojistné odvody živnostníků. Otázku jejích potenciálně budoucích nízkých důchodů, kvůli dlouhodobě špatně nastavené legislativě, bychom řešili jednak vyšší podporou jejich individuálního zajištění na stáří – tzn. podporou dobrovolného penzijního připojištění, životního pojištění, stavebního spoření apod.– a současně snížením daní, resp. zvýšením daňových slev a umožněním odvádět jednoduchou nízkou paušální daň co nejvyššímu počtu našich živnostníků, bez ohledu na výši jejich příjmů.
Co je naprosto zásadní
Ale dlouhodobě je z hlediska udržitelnosti důchodového systému zcela zásadní skutečná a citelná dlouhodobá státní podpora řádné výchovy dětí a efektivní podpora pracujících rodičů. Cestu k tomu představuje především výrazná daňová motivace k rodičovství a k zakládání rodin, zejména rodin s více než dvěma dětmi.
I proto jsem v roce 2020, a po loňských volbách znovu, předložila dvě komplexní novely zákona o daních z příjmu, které výrazným způsobem zvyšují roční slevu na poplatníka a manželku (manžela) – a které hlavně opravdu významně navyšují tzv. daňová zvýhodnění na vyživované děti, zejména u pracujících rodin se třemi a více dětmi. Což by například pracujícímu rodiči (rodině) tří nezaopatřených dětí zvýšilo jeho roční čistý příjem zhruba o 100 tisíc korun.
Zkrátka silná a kontinuální prorodinná politika podporující porodnost a zvýhodňující řádnou výchovu dětí v pracujících rodinách. A to v širším slova smyslu, včetně zavedení výhodných manželských půjček, státní, krajské či obecní podpory výstavby dostupného bydlení, masivní výstavba školek, umožnění částečných pracovních úvazku za plnou mzdu s podporou státu směrem k privátním zaměstnavatelům pro rodiče předškolních dětí apod.
Protože naprosto klíčovým faktorem důchodového systému našeho průběžného typu je počet aktuálně ekonomicky aktivních plátců důchodového pojištění (a daně z příjmu) resp. jejich poměr vůči aktuálnímu počtu příjemců starobních (a dalších) důchodů.
Toto musíme mít při jakýchkoli úvahách o důchodové reformě na paměti především.
Důchodový bonus
A nutné je i zavedení opravdu významného finančního zvýhodnění těch osob, které ještě před dosažením důchodového věku (který se v budoucnu ustálí na 65 letech) splňují či překračují dobu povinných odvodů sociálního pojištění (35 let dle současné právní úpravy).
A také nastavení mnohem výraznějšího finančního navýšení starobních důchodů (o tisíce, nikoli stovky korun měsíčně) - a současně snížení daně z příjmu až po její úplné odpuštění - všem občanům, kteří budou dobrovolně pokračovat v práci (v zaměstnání nebo živnostenském podnikání) i poté, co splnili podmínky pro přiznání starobního důchodu.
To jsou konkrétní programy a strategie SPD v oblasti důchodového systému. Doufejme, že brzy nastane možnost realizovat je v praxi.
