jedním z nejvýznamnějších filozofů liberalismu a moderních dějin vůbec byl bezesporu anglický myslitel, ekonom a politik John Stuart Mill. I přestože mým bytostným přesvědčením je ideový a politický konzervatismus. Připomeňme si zde ve chvíli, kdy máme rozhodovat o vydání mojí kolegyně z SPD paní Karly Maříkové k trestnímu stíhání za vyslovený názor, některé teze z jeho díla o svobodě. Z díla, které je jedním ze základních myšlenkových pilířů konceptu svobodné a demokratické společnosti západního typu. A zamysleme se nad nimi. Stojí to za to.
V kapitole o svobodě smýšlení a diskuse Mill zastává stanovisko, že člověk ve skutečně svobodné společnosti by měl mít právo vyjádřit jakýkoli názor a každému takovému názoru by měl být dán prostor na rovnou diskusi. Mill tuto myšlenku obhajuje následujícími argumenty - cituji: Za prvé. Pokud bychom nepřipustili k debatě nějaký názor, je možné, že bychom tím umlčeli pravdivou myšlenku. Vzhledem k našim přirozeně omezeným rozumovým schopnostem si nemůžeme být stoprocentně jisti pravdivostí názorů. - Mill říká: Nikdy nemůžeme s jistotou vědět, že názor, který se snažíme potlačit, je nepravdivý. Za druhé. I kdyby umlčený názor byl nepravdivý jako celek, mohl by, jak se podle Milla navíc často stává, obsahovat alespoň zrnko pravdy. A vzhledem k tomu, že převládající názory skoro nikdy nejsou úplně pravdivé, tak jedinou možností, jak docílit toho, aby pravda vyšla na světlo, je podrobit tento názor diskusi s názorem protichůdným. Za třetí. I pokud by přijatý názor byl pravdivý, tak dokud není napadán a podrobován diskusi, tak hrozí, že bude jeho zastánci přijímán jen jako předsudek nebo dogma. - Konec citace.
Společnost tak může mít tendenci ostrakizovat názorové menšiny a odrazovat je od jejich vlastního rozvoje, protože toto dogma získá sílu něčeho již prověřeného a tedy neomylného, což vede k tomu, že společnost nebude zohledňovat potenciální slabiny daného názoru. Toto vše platí o to víc ve chvíli, kdy nějaký nepohodlný názor nejen cenzurujeme, ale kdy ho dokonce chceme trestně sankcionovat, protože v dikci jednoho staršího bonmotu o svobodě projevu můžeme hovořit pouze tam a pouze tehdy, je-li následována i svobodou po projevu.
Dámy a pánové, o svobodě včetně svobody slova nestačí pouze čas od času teoretizovat. Je třeba se za ni postavit v konkrétních případech, v situacích, kdy o ni skutečně jde a kdy jde o svobodu konkrétních lidí, v tomto případě mé kolegyně Karly Maříkové. Proto ji podporuji a budu hlasovat proti jejímu vydání k trestnímu stíhání jen za to, že uplatila své ústavně garantované právo na svobodu slova.
Děkuji za pozornost.