Proč se pořád zapomíná na živnostníky?
V prvním z nich jsem bojovala za to, aby nárok na tento příspěvek měly
i osoby samostatně výdělečně činné – naši živnostníci - kterým byla nařízena
karanténa a které jsou zároveň účastny na
nemocenském pojištění, pokud bylo uzavřeno nejpozději 1. února letošního roku.
Nevidíme totiž jediný důvod pro to, aby tito živnostníci neměli v době epidemie koronaviru v situaci, kdy je jim nařízena karanténa, stejné právní a finanční podmínky jako nemocensky pojištění zaměstnanci. Bylo by to oprávněně možné vnímat jako jejich diskriminaci, i jako určitý trest za jejich zodpovědné chování.
Stav, kdy by nemocensky pojištění živnostníci na tento příspěvek nárok neměli, by působil velmi demotivačně a tito občané by z důvodu obav o svoji příjmovou a existenční úroveň mohli inklinovat k přecházení nákazy či k oddalování anebo vyhýbání se příslušnému testování. Se všemi myslitelnými negativními důsledky pro ně samotné i pro celou společnost.
Nesmyslná šikana zaměstnanců s nízkými příjmy
Náš druhý pozměňovací návrh směřoval k tomu, aby byl tento mimořádný příspěvek vyplácen všem zaměstnancům (i živnostníkům) ve stejné a jednotné výši - tedy 370 korun za každý kalendářní den trvání nařízené karantény bez jakýchkoliv dalších omezení. Zatímco vládní návrh jej požaduje „zastropovat“, pokud by v součtu se standardní náhradou mzdy překročil hranici 90 procent jejich běžného pracovního příjmu za stejnou dobu (10 dní).
Toto opatření má pomoci zejména zaměstnancům s nižšími příjmy. Není podle nás ospravedlnitelné a odůvodnitelné, aby jim byl tento mimořádný příspěvek jakkoli krácen. V současné době by to znamenalo významný zásah do jejich příjmové situace a také riziko, že nebudou moci zaplatit všechny své povinné výdaje typu nájemného a záloh na energie.
Jestliže se v případě tohoto mimořádného karanténního příspěvku má jednat o účinný nástroj boje proti šíření nebezpečné virové nákazy, který bude motivovat naše občany k dobrovolnému testování a několikadenní povinné izolaci se všemi jejími omezeními, včetně těch finančních a ekonomických, musí být - s ohledem na elementární spravedlnost - vyplácen všem českým občanům, zaměstnancům i živnostníkům, kteří splní podmínky pro jeho přiznání, v jednotné výši.
Bohužel, většina přítomných poslanců si zřejmě myslí opak, a naše návrhy nebyly přijaty.