V čem tento návrh spočívá? Jde v něm o zdvojnásobení -  z jednoho na dva miliony korun - ročního limitu pro povinnou registraci k plátcovství daně z přidané hodnoty A na dva miliony se má také zvýšit maximální limit pro možnost využití tzv. paušální daně pro soby samostatně výdělečně činné (OSVČ).

Když dva dělají totéž...

V obou případech jde o faktickou kopii programových návrhů hnutí SPD, příslušné návrhy zákonů jsem předložila do legislativního procesu již před několika měsíci.

Je zde ovšem jeden zásadní rozdíl – vládní návrh na změnu režimu paušální daně pro živnostníky je obsahově velmi špatný, složitý, administrativně náročný – a hlavně nespravedlivý a diskriminační.

V případě sazby paušální daně se totiž mají nově zřídit tři daňová pásma. První pásmo je pro roční příjmy do jednoho milionu korun, druhé od jednoho do jednoho a půl milionu korun a třetí od jednoho
a půl do dvou milionů korun.

Tato pásma jsou ještě navíc komplikovaně navázána na tzv. výdajové paušály dle typu podnikání, takže by zde existovalo mnoho výjimek.

Smrtící daňová progrese

A teď pozor! Pro příští rok by podle vládního návrhu měla být výše paušální  daně (daň z příjmu + zdravotní a sociální pojištění) v prvním pásmu 6 500 korun měsíčně, ve druhém pásmu by její výše dosahovala 16 000 korun měsíčně  a ve třetím pásmu pak dokonce 26 000 korun měsíčně.

Malý příklad: Živnostník z ročním příjmem 1 000 000 korun by
za jeden rok na paušální dani zaplatil 78 000 korun, jeho kolega s ročním příjmem 1 000 001 korun by na této dani odvedl  ze stejný časový úsek 192 000 korun. Rozdíl v ročních příjmech jedna koruna, rozdíl ve výši daně 114 000 korun! No, nekupte to…Toto myslí ministr financí a vláda skutečně vážně?!

Kudy vede cesta?

Síla a kouzlo paušální daně je totiž především v její jednoduchosti a spravedlnosti. Plátce daně, který si tuto variantu hrazení daně z příjmu zvolí, každý kalendářní měsíc odvádí stejnou fixní částku, která v sobě zahrnuje odvod daně z příjmu fyzických osob i pevně stanovenou výši povinného měsíčního odvodu na veřejné zdravotní pojištění a na sociální pojištění. 

Daň se platí pravidelně každý měsíc, žádná složitá zpětná daňová přiznání a přehledy pojištění pro tři různé úřady, žádná administrativní agenda.

A opět i zde platí „něco za něco“. Plátce daně v paušálním režimu přichází o možnost uplatnit jakékoli slevy na dani, daňová zvýhodnění na děti a s nimi spojené daňové bonusy i jakékoli další odečitatelné položky z daňového základu.

Zvýšením limitu ročních příjmů a současným zavedením tří (svou výší velmi odlišných) daňových pásem paušální daně veškerá její zajímavost a přitažlivost pro živnostníky s ročním příjmem nad 1 milion korun padá.

Smysl má jediné: Zvýšit hranici ročních příjmů pro právo na vstup
do paušálního daňového režimu na 2 miliony korun ročně – a ponechat jednu jedinou výši této daně pro všechny její oprávněné plátce.

To splňuje pouze návrh, který jsem za hnutí SPD již před několika měsíci předložila do legislativního procesu.