V rámci své poslaneckého působení se dlouhodobě, nejenom v době pandemie, věnuji boji za oprávněné zájmy živnostníků a malých rodinných firem. Jde o subjekty, které jsou doslova páteří naší národní ekonomiky a v podstatě i celé společnosti. Proto jsem v těchto dnech podala ve Sněmovně tomto ohledu další dva návrhy, které by měly pomoci našim drobným podnikatelům postiženým důsledky probíhajících protikrizových opatření.
44 500 Kč i společníkům
Jedná se konkrétně o další novelu zákona o kompenzačním bonusu, která by měla přiznat finanční podporu ve výši 44 500 Kč i společníkům malých firem. To je ostatně požadavek, který jsem za naše hnutí prosazovala v minulých týdnech opakovaně. Zaprvé jsem navrhla, aby nárok na tento bonus měli i spoluvlastníci (fyzické osoby) těch s. r. o., které tvoří tři společníci, nikoli pouze dva, jak navrhovala vláda. Hází tím velké množství malých s.r.o. přes palubu. Tříčlenné s. r. o. jsou totiž velmi rozšířenou – ne-li nejrozšířenější – formou kapitálových společností a podoby tzv. mikrofirem. Je tomu tak z více důvodů: jde o zajištění shromáždění základního kapitálu společnosti, o způsob, formu a efektivitu rozhodování orgánů společnosti a zejména pak o její praktický provoz a zajištění její činnosti, kde jsou společníci mnohdy zároveň jejími jedinými zaměstnanci. Je zde tedy proto velmi důležitá rovnost a rovnoprávnost jejich postavení ve firmě z hlediska práv i povinností společníků (resp. zároveň i zaměstnanců). Namnoze jde také o osoby, jejichž příjmy z podnikání (a majetky) jsou nižší než u (spolu)majitelů s. r. o. s jedním či dvěma společníky.
Víte, co bylo 100 tisíc v 90. letech?
Důvodem vzniku „tříčlenných“ s. r. o. ostatně často byla právě (i výše zmíněná) bezpodmínečná nutnost společně se podílet na vkladu povinném pro samotný vznik firmy, který kdysi činil 100 000 Kč, což byla v počátcích soukromého podnikání v 90. letech pro množství živnostníků samostatně nedosažitelná částka. Proto se na vzniku společností muselo podílet více osob. Následně se pak museli i společně se podílet na splácení úvěrů spojených s podnikáním. Lze tedy říci, že vládní návrh směřuje proti občanům, kteří samostatně podnikají desítky let a mají enormní zásluhy o financování a fungování naší novodobé demokracie. Mnohdy jde de facto o „sebezaměstnance“ vlastních firem, nikoli – obrazně řečeno – o rentiéry kouřící na verandách svých vil v Saint-Tropéz doutníky Montecristo. Pokud máme hovořit o skutečné a efektivní pomoci malým firmám, nedává logiku, jestliže z ní vyloučíme společníky s. r. o. tvořených třemi spoluvlastníky a ponecháme tyto osoby často nadále bez možnosti čerpat jakoukoli finanční kompenzaci od státu v době, kdy jsou jejich příjmy z práce či podnikání v důsledku ochranných opatření značné omezené či nulové. Jejich diskriminace je nespravedlivá a neodůvodněná.
Rodina nejsou jen přímí příbuzní
Druhý můj návrh se týkal změny charakteristiky „jedné rodiny“ pro účely tohoto vládního návrhu zákona. Jde o situace, kdy nárok na kompenzační bonus mají i spolumajitelé společnosti s více než dvěma společníky, ale pouze za předpokladu, že se jedná o rodinné firmy svým personálním obsazením splňující onu vládní „rodinnou“ definici. Podoba „jedné rodiny“ je totiž ve vládním návrhu definována dost nestandardně, když za její členy mají být považováni pouze příbuzní v řadě přímé, sourozenci a manželé nebo partneři podle zákona upravujícího registrované partnerství. Tento přístup nemá logický a ani věcný podklad, protože manželství a příbuzenství v českém právním řádu už precizně definuje zákon 89/2012 Sb. (Občanský zákoník), tj. jeden ze základních kodexů českého práva. Není proto důvod, aby speciální, a navíc časově ohraničená, novela jiného zákona tyto základní právní termíny do značné míry bourala. Proto jsem navrhla, v zájmu podpory tradiční širší a vícegenerační rodiny a malých rodinných firem v této nelehké době, za členy jedné rodiny i pro účely tohoto zákona – a pro účely nároku na kompenzační bonus pro společníky společností s ručením omezeným – považovat osoby příbuzné v linii přímé, v linii nepřímé a na základě tzv. švagrovství právě dle Občanského zákoníku. Dále pochopitelně taktéž manžele popřípadě partnery podle zákona upravujícího registrované partnerství.
Ať si vláda čte v Občanském zákoníku
To znamená, slovy Občanského zákoníku, že jde o osoby, které pocházejí jedna od druhé, osoby, které mají společného předka a osoby spojené vztahem mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela. Občanský zákoník zná navíc přímo také institut tzv. rodinného závodu, kterým je taková obchodní společnost, ve které působí společně oba manželé, nebo pouze jeden z nich a společně s nimi i jejich příbuzní, a to z obou stran. Vládní novela jej tedy do značné míry neguje, když na jedné straně připouští, aby nárok na kompenzační bonus měli společníci firmy, kterou tvoří například šest sourozenců a jejich manželky, manželé a případní registrovaní partneři, ale, na straně druhé, zakazuje, aby tento nárok měli společníci rodinné firmy tvořené otcem, synem a snachou.
Před konečným hlasováním jsme v rámci klubu tipovali, jak se k těmto návrhům postaví vládní poslanci. Moje prognóza v tomto směru opět nebyla nejoptimističtější… Bohužel, nemýlila jsem se.
