V prvé řadě  pak návrh na zvýšení hranice příjmu pro vznik nároku
na tento příspěvek na 3,4 násobek životního minima rodiny. A to hlavně z toho důvodu, že nyní na přídavek na dítě prakticky vůbec nedosáhnou rodiče pracující na plné zaměstnanecké úvazky, anebo
rodiče-živnostníci s měsíčními příjmy nad 15 000 korun. Což je naprosto nepřijatelné a alarmující.

Podpořme ty rodiče, kteří chtějí pracovat!

Podporujeme i zvýšení samotné částky příspěvku na dítě jako takové.
Ale, oproti vládní předloze, preferujeme jeho jinou podobu, která více ocení a odmění pracující rodiče.

Proto jsem podala pozměňovací návrh, který by skupině rodičů, jež má už dnes nárok na tzv. zvýšenou výměru přídavku na dítě, tuto dávku státní sociální podpory zvýšil ještě o dalších dvě stě korun měsíčně.

Jedná se  o ty rodiče nezaopatřených dětí,  kteří mají pracovní příjem ze závislé či samostatné činnosti, tedy o zaměstnance a živnostníky,  popř. o rodiče, kteří se rekvalifikují pří hledání nového zaměstnání, anebo o rodiče, kteří pečují o zdravotně postižené děti závislé na péči jiných osob či o malé děti do čtyř let věku v rámci rodičovské péče, která je nepřípadně označována za rodičovskou dovolenou.

Dosud je přídavek na dítě  v této skupině rodičů o tři sta korun měsíčně vyšší, než u těch rodičů, kteří nemají příjmy z práce či podnikání, anebo kteří si práci ani nehledají a jejichž jediným dlouhodobým  příjmem jsou nejrůznější typy sociálních dávek. Což je velmi nedostatečné.

Mnou navrhované opatření má za cíl ještě výrazněji, než je tomu dosud, podpořit pracující rodiče  - a jejich děti a rodiny - resp. také motivovat naše občany k práci, k podnikání či ke zvyšování a doplňování si kvalifikace pro případy jejich nezaměstnanosti.

Bariéra proti dluhovým spirálám

Druhým pozměňovacím návrhem, který za hnutí SPD k zákonu o státní sociální podpoře předkládám, je zkrácení doby mezi poklesem příjmu rodičů, např. po ztrátě zaměstnání,  a vznikem nároku na přídavek na dítě na jedné straně -  a jeho faktickým vyplacením na straně druhé, a to ze současných minimálně tří měsíců na jeden měsíc.

Navrhuji tedy v tomto smyslu změnit a zkrátit vymezení tzv. rozhodného období, na jehož základě se posuzuje příjem žadatele o přídavek na dítě a nárok na jeho přiznání a vyplácení.

V současně době  je tímto rozhodným obdobím, za které se příjem žadatele posuzuje, doba kalendářního čtvrtletí předcházející kalendářnímu čtvrtletí, na které se nárok na výplatu dávky prokazuje, popř., na které se nárok na tuto dávku uplatňuje.

Toto ustanovení je příliš přísné a takto nastavené posuzované období příliš dlouhé a  omezující a vede k mnoha problémům u žadatelů o přídavek na dítě a jejich rodin. Zejména v tom smyslu, že způsobuje významný propad jejich příjmů v obtížných životních situacích a zapříčiňuje jejich pády do dluhových  - a následně mnohdy
i exekučních - pastí.