Otázek z Kongresu ODS vzešlo mnoho, odpověď zatím jen jedna. Zato dostatečně razantní a slibná. Do vedení se totiž dostali chytří, kultivovaní a vzdělaní lidé, což ve srovnání s jinými politickými uskupeními či vlastní minulostí ODS je jev mimořádný a bude zajímavé sledovat, jak na tuto politickou kulturu zareagují voliči. Kritici připomínají, že někteří členové vedení jsou politickými matadory. Je to tak, opomíjejí ovšem fakt, že jsou to zároveň lidé, za nimiž je jasně pojmenovatelný úspěch, bez známek nečestného jednání a korupce. Jsou to lidé, kteří prokázali politický um a noblesu, čehož by měla ODS využít a dát jim patřičný prostor. Považuji za správné, že vedení strany je kombinací nových tváří a zakládajících členů ODS. Obsadit nejvyšší stranické funkce pouze takzvanými novými tvářemi by bylo sebevražedné.
Do předsednického křesla usedl uznávaný a respektovaný profesor Petr Fiala, který není zrovna charismatickým lídrem. Nemůžeme od něj očekávat, že se ze dne na den stane buřičem, který bude hlasitě a okázale kritizovat každý krok vládních stran. Byť by se bouchání do stolu mohlo na první pohled občanům zamlouvat, v konečném výsledku by to vzhledem k situaci, ve které se ODS nachází, vyšlo zcela do prázdna. A co nemůžeme od Petra Fialy očekávat jsou prázdná slova a gesta. To, jak vážně přistoupil ke své kandidatuře, svědčí o jeho sebevědomí a zároveň jeho prohlášení „Kdybych dělal chyby, tak mě zastavte a opravte“ svědčí o jeho smyslu pro zodpovědnost a o pokoře, se kterou ke své funkci přistupuje, a o ochotě komunikovat. Petr Fiala pochopil, že se od něj nečekají žádná unáhlená rozhodnutí, že se musí soustředit na to, aby ODS stabilizoval, nově pojmenoval pozici ODS ve společnosti, která se za posledních 25 let příliš změnila na to, aby si tato politická strana vystačila s rétorikou 90. let. Jako se člověk přizpůsobuje jednotlivým fázím života, tak stejně rozvážně musí na společenské reálie a potřeby reagovat ODS. Pokud v tomto pokusu uzdravit pravici nechají straníci Petra Fialu samotného, nevstoupí s ním do společné řeky, pak zažijeme komunální a europarlamentní volby, které mohou být navždy poslední.