Vila Tugendhat. Jedná se o první obsáhlou monografii, která pojednává o historii této proslulé ikony světové moderní architektury od jejího vzniku až po obnovu a restauraci v letech 2010–2012. Představuje nejen známá fakta o stavbě, ale i řadu nových poznatků, které doposud nebyly publikovány a z nichž mnohé byly získány činností Studijního a dokumentačního centra. Kniha volně navazuje na velkorysé publikační projekty mapující dílo Ludwiga Miese van der Rohe v USA a v Německu (Mies in Amerika a Mies in Berlin).
„O významu a výjimečnosti vily Tugendhat svědčí i to, že o ní již bylo publikováno mnoho odborných a populárněvědných textů i fotografických knih, byl o ní natočen dokument, a dokonce napsán román. Jsem rád, že tuto úctyhodnou řadu nyní rozšíří obsáhlá monografie o historii vily mapující také její unikátní obnovu a přinášející řadu nových poznatků. Česká republika reprezentovaná Brnem tak bude představena jako jedno z míst, které sehrálo důležitou roli v životě a tvorbě slavného tvůrce neméně slavné vily,“ uvedl primátor města Brna Roman Onderka
O monografii:
Publikace je členěna do čtyř hlavních kapitol. V první kapitole, nazvané GENEZE STAVBY, je v textu nazvaném Nové Brno nastíněna ve stručném kontextu stavební situace města Brna od poloviny 19. století, kdy se začalo budovat moderní Brno, až do roku 1930, kdy zde v polovině slavné meziválečné éry vznikla vila Tugendhat. Text Mies v Brně – vila Tugendhat seznamuje čtenáře se rodinami Löw-Beerových a Tugendhatových a prostřednictvím citací z přednášky paní Grety a dalších pramenů mapuje okolnosti vzniku a průběhu stavby domu v letech 1928–1930. Dále navazuje uměnovědná studie na téma Prostor vily Tugendhat a text Zahrada – přírodní rámec stavby. Oba texty se věnují těmto zásadním a neodmyslitelným atributům stavby. První kapitolu uzavírá příspěvek Torzo ohlížející se dívky od Wilhelma Lehmbrucka, věnovaný jedinému uměleckému dílu ve vile Tugendhat a jeho pohnutým osudům.
Ve druhé kapitole nazvané DALŠÍ OSUDY DOMU jsou poměrně obsáhle zmapovány Válečné a poválečné osudy domu a jeho stavebníků, které jsou zároveň zařazeny do dějinného kontextu tohoto společensko-politicky složitého období. Text Iniciativa Františka Kalivody o obnovu vily seznamuje velmi koncentrovaně s prvními snahami o obnovu vily v 60. letech 20. století, které probíhaly na pozadí společensko-politického uvolnění, spojeného také s prvními odbornými zájmy o architekturu meziválečného období. Druhou kapitolu uzavírá text Obnova a rekonstrukce v letech 1981–1985, který poměrně podrobně mapuje tento závažný a donedávna neprávem negativně vnímaný moment ve stavební historii vily.
Třetí kapitola je celá věnována REHABILITACI DOMU v letech 2010–2012. V samostatných textech jsou zde přiblíženy Projekt obnovy a restaurace, Restaurátorské průzkumy vily Tugendhat, a dále pak Obnova a restaurace v letech 2010–2012, kde je zmapována vlastní realizační fáze. Samostatné texty jsou věnovány také Mezinárodnímu poradnímu sboru expertů pro restaurování vily Tugendhat – THICOM a Péči o památku UNESCO.
Čtvrtá kapitola MATERIALITA STAVBY se věnuje v kratších textech s bohatým obrazovým doprovodem vybraným stěžejním restaurátorským profesím: Omítky, Kámen, Kovy a sklo, Technická zařízení, Dřevěné prvky, Nábytek, Koberce, Závěsy, Keramické obklady a dlažby a Sanitární technika.
Apendix publikace tvoří soupis hlavních Realizačních a dodavatelských firem včetně finančních nákladů na obnovu a restauraci domu. Dále následuje soupis zkratek, seznam vyobrazení, přehled pramenů a výběr z literatury.
Jednotlivé texty doprovází bohatá obrazová výbava (celkem 370 vyobrazení), sestávající z archivních a současných fotografií, dokumentů, plánů apod. Publikace je věnována především odborné veřejnosti, ale je záměrně koncipována tak, že svým obsahem a obrazovou složkou zcela jistě zaujme i širší laickou veřejnost.
