Malé desky, které ale připomínají velké příběhy s tragickým koncem. Události, které vedly ke smrti těchto mladých lidí v letech 1968 a 1969 jsou sice každým rokem vzdálenější, ale jejich odkaz a památka jsou stále živé a my bychom si je měli připomínat.

Smrt Josefa Žemličky a Viliama Bednára v roce 1968 a stejně tak smrt Danuše Muzikářové a Stanislava Valehracha o rok později, jsou tragickou brněnskou připomínkou událostí doby, kdy se naše země nadechovala po svobodě a demokracii. Tito lidé byli zavražděni silami komunistického režimu a právem se stali jedním z brněnských symbolů boje proti totalitě.

Dnes jsou pro většinu lidí svoboda a demokracie samozřejmostí a stále více se zapomíná, kolik obětí jsme za jejich znovuzískání museli položit. Musíme si proto oběti té doby připomínat a vykonat tak naší malou službu těmto hrdinům, ale také a především sami sobě.

Tuto sobotu, 21, srpna, si tedy vzpomeňme nejenom na smrt čtyř mladých lidí, ale také na odporný totalitní komunistický režim, který svými vlastními silami týral, věznil a vraždil své občany. Když se pak na konci šedesátých let zdálo, že bychom mohli získat trochu svobody a demokracie, neváhali představitelé tohoto režimu na své občany vyslat cizí vojáky, kteří do nich stříleli a zabíjeli je.

Připomeneme si tak kapitolu naší historie, která je naštěstí již minulostí, ale s mimořádně silným apelem do budoucnosti. Svoboda a demokracie - slova, která jsou dnes tak samozřejmá – važme si toho.

Váš Roman Onderka

zdroj: blog idnes.cz