Jejich revitalizace byla součástí rekonstrukce funkcionalistické vily, jež je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
„Rekonstrukční práce probíhají v souladu s harmonogramem. Obnovená vila Tugendhat bude předána 24. ledna 2012 a pro veřejnost by měla být otevřena na jaře. Pro Brno to bude jedna z nejzásadnějších událostí posledních let, protože památková obnova vily je pozorně sledována domácími i zahraniční odborníky, médii i veřejností,“ uvedl primátor města Brna Roman Onderka.
Obnova zahrady u vily Tugendhat
Památková obnova zahrady byla dokončena v první polovině listopadu 2011. Navazovala na výkopové práce prováděné v souvislosti s rekonstrukcí kanalizace.
V úvodní fázi byly odstraněny nevhodné dřeviny, které byly vysazeny v roce 1985 a neodpovídaly původnímu sortimentu z roku 1930. Předmětem obnovy byla úprava profilu terénu, obnovení původní cestní parkové sítě a vyzdění opěrných zídek dvoustupňového alpinária. Následně bylo provedeno odborné ošetření dřevin. Veškeré práce byly prováděny špičkovými specialisty a vycházely z precizně zpracovaného projektu obnovy zahrady (doplněného nezbytnými průzkumy a rozbory).
Projekt byl vyhotoven na základě archivních materiálů a fotografií z období, kdy v domě žila rodina Tugendhatových (1930–1938). Byly přesně identifikovány všechny typy interiérové a exterierové zeleně. Dožilé dřeviny byly nahrazeny novými, již vzrostlými stromy (5 kusů). Součástí dodávky byla i mobilní zeleň, která bude umístěna na terasách a při vstupu do vily. Nezapomnělo se ani na popínavé rostliny, které v budoucnu pokryjí východní a jižní fasádu.
V zahradě byly konkrétně vysazeny dvě smuteční vrby, dva kaštany a jerlín, pod nímž (jak ukazují historické fotografie) probíhaly první diskuse o rozdělení Československa mezi tehdejšími premiéry Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem. Travnatý pás před vilou byl osazen, opět dle historického kontextu, vzrostlými akáty. Modernizaci zahrady završila instalace zavlažovacího zařízení a travního koberce.
Stejná metoda (analýza rostlin a nahrazení identickým sortimentem) bude využita i při rehabilitaci zimní zahrady.
O historii zahrady
Na návrhu zahrady spolupracovala s Miesem van der Rohe, architektem vily Tugendhat, brněnská architektka Markéta Roderová-Müllerová. Velkou část zahrady tvořila zatravněná
louka s využitím několika stávajících solitérních stromů a základní cestní síť, vytyčená na pozemku již v 19. století. Mies měl v oblibě velké travnaté plochy s ojedinělými porosty v duchu tzv. zdůrazněné prázdnoty.
Nejnovější průzkumy zahrady pozoruhodně interpretují propojení domu a jeho přírodního rámce ve třech základních momentech. Určující je vztah domu k panoramatu města s
jednotlivými pohledy a průhledy na stavební dominanty. Dalším aspektem je použití rostlin na fasádách domu, patrné na Miesových skicách a na rodinných fotografiích pořízených Fritzem Tugendhatem. Optické „zmizení“ hmoty domu v zeleni umocňuje při pohledu z vnějšku dokonalé propojení interiéru s exteriérem. Nakonec je to vlastní uspořádání zahrady s kompozičními vazbami na hlavní obytný prostor vily, zřejmé např. v přímé návaznosti jídelny na letní posezení pod smuteční vrbou.
Terasy se suchými zídkami z volně ložených kamenů, které byly osázeny trvalkami, tvořily optickou podnož stavby, důležitou pro vyznění pohledu na dům ze spodní části zahrady. Ve vstupní části z ulice Černopolní i na zahradní terase byly umístěny rostliny v nádobách. Těsné propojení interiéru a vegetace zprostředkovala zimní zahrada s jezírkem s vodními rostlinami a zelení v květináčích.
Zahradní architektka Markéta Roderová-Müllerová (1898–1981) spolupracovala s brněnským architektem Otto Eislerem, bratrem Artura a Mořice Eislerových, jejichž firma realizovala stavbu vily Tugendhat. Tak se zřejmě dostala do kontaktu s Miesem, kterému mohl konvenovat její německý původ a berlínská studia.
Absolvovala Vyšší zahradnickou školu v Lednici na Moravě (1919) a pracovala ve zdejším
zámeckém zahradnictví (1919–20); externě studovala na prestižní Vysoké škole zahradnické v Berlíně-Dahlemu. Později působila v zahradnictví bratří Schützů v Olomučanech, na jejichž popud se stala jednou z prvních pěstitelů trvalek v Československu. Zasloužila se o založení botanické zahrady a arboreta při Vysoké škole zemědělské, dnes Mendelově univerzitě v Brně, kde působila v letech 1967–71.
