Do konce roku 2012 byla odměna pěstouna a ostatní pěstounské dávky (příspěvek na úhradu potřeb dítěte, příspěvek na nákup automobilu, příspěvek při převzetí dítěte) vyplácena ze systému SSP (státní sociální podpory). Z toho vyplývá, že pěstounská péče byla financována z rozpočtu MPSV. Pěstouni tedy byli logicky zařazeni do skupiny občanů pobírajících sociální dávky, neboť veškeré peníze pobírali podle Zákona o státní sociální podpoře. To by samo o sobě nebylo nijak zlé, kdyby se pěstouni tímto pojetím zákona nedostali do stejné skupiny lidí, jako jsou dlouhodobě nezaměstnaní, nezaměstnavatelní, nepřizpůsobiví atd. Z logiky zákona sice vyplývalo, že odměna pěstouna je jakýmsi vyjádřením společenského uznání, nicméně sociální dávka je sociální dávkou.
Z mnoha veřejných debat v roce 2012 pěstouni i veřejnost podlehli klamavé představě, že pěstouni přestanou pobírat sociální dávky a dočkají se platu, mzdy. Bohužel se této dezinformační kampaně účastnilo i tak významné médium, jakým je veřejnoprávní Česká televize. Málokdo vnímal třeba ustanovení § 47t odst. 4: „Dávky pěstounské péče se vyplácejí v české měně prostřednictvím karty sociálních systémů, …“ a jen hrstka zasvěcených si uvědomila, že tento drobný přílepek k zákonu bude znamenat, že i nadále budou pěstouni vnímáni jako ti, kteří nepobírají skutečnou mzdu, ale jakousi obdobu sociální dávky.
Účelem článku není hodnotit, je-li výše odměny stanovena špatně či dobře, ale spíše zamyšlení nad atraktivitou výkonu pěstounské péče z pohledu pěstounů. Po prvním roce fungování novely Zákona o sociálně – právní ochraně dětí to totiž vypadá, že je někde chyba. V ústavních zařízeních sice není tolik dětí jako před rokem, ale přechodných pěstounů je sotva pár stovek. Počet dlouhodobých pěstounů mírně stoupl spíše v okruhu příbuzenské pěstounské péče. A řádově nám v ústavní péči zůstává stále až příliš dětí. Armáda pěstounů schopná postarat se o tisíce dětí, které jsou v ústavní péči, zkrátka nevyrostla. O příčinách jsem si psala se zkušeným pěstounem panem Peluňkou. Některé věci stojí za zveřejnění.
Mzda nebo sociální dávka?
Navštívil jsem několik bank s žádostí o půjčku a v několika prodejnách jsem se pokoušel zakoupit zboží na splátky, totiž v roce 2013. Nejsem lačný po zadlužení a necítím potřebu koupit si všechno bez ohledu na to, jestli mi to dovoluje obsah peněženky či účtu, ale zajímalo mě, jak pěstouny vnímají finanční instituce. Jako modelový příklad mohu uvést jednání v České spořitelně, kde jsme se pokoušeli získat studentský úvěr pro syna. Podmínkou získání úvěru (byť v řádu desítek tisíc korun) je ručení třetí osoby. Logicky se nabízí rodič, avšak odměna pěstouna není Českou spořitelnou vnímána jako stabilní příjem v žádném případě, ačkoliv pobírám 20 000 hrubého měsíčně. Mohl bych se paroubkovsky chvástat – a kdo to má?
Oblečená – neoblečená
Odměna pěstouna podle nové zákonné úpravy – laicky řečeno – kopíruje „odměnu pěstouna ve zvláštních případech“ podle úpravy do konce roku 2012 (rozdíl je v její výši a v tom, že tenkrát se její výše odvíjela od životního minima a byla tedy valorizována, zatímco dnes je pevně daná a bez ohledu na inflaci je ke změně její výše potřeba změna zákona). Jsou z ní odváděny dávky na sociální a zdravotní pojištění (příjemce má zajištění na důchod), avšak na rozdíl od staré úpravy se z ní odvádí i daň z příjmu. Je tedy možné i uplatnit daňové odpočty. Přesto se nezapočítává jako započitatelný příjem pro účely přiznání dávek státní sociální podpory. Nejedná se o mzdu, ale o tzv. příjem ze závislé činnosti. V tom je podstatný rozdíl, avšak všechna média (včetně veřejnoprávní ČT) zcela bezostyšně tvrdí, že pěstouni pobírají mzdu nebo plat, čímž v očích veřejnosti vzniká dojem, že jsou pěstouni zajištěni podobně, jako ostatní zaměstnanci v pracovním nebo služebním poměru. Ve skutečnosti nejsou. Nemají klasickou dovolenou jako ostatní, v případě těžkého úrazu nebo nemoci je to také složitější. Neplatí pro ně Zákoník práce. V případě ukončení výkonu pěstounské péče (dítě dospěje, vrátí se do biologické rodiny, …) nemají nárok na odstupné. Navíc ze své „mzdy“ často dotují potřeby svěřených dětí. O tom si ale popovídáme někdy příště.
Jakou mají pěstouni společenskou prestiž?
Když byla odměna pěstouna nízká, vnímala nás společnost většinou jako dobrodince, kteří se nezištně starají o cizí dítě. Ke skokovému nárůstu počtu dětí svěřených do pěstounské péče došlo změnou zákona, kdy bylo umožněno starat se o děti „na plný úvazek“ a kdy bylo také umožněno, aby odměnu pěstouna pobírali oba manželé. Ale tím, že odměna pěstouna byla dávkou SSP, začali nás mnozí, včetně některých soudců, vnímat jako flákače, pro které je práce sprosté slovo. Nejčerstvější úpravou zákona došlo k tomu, že nás někteří vnímají jako zloděje dětí a jsme pro ně horší než dětské domovy. Samozřejmě část společnosti nás uznává a uvědomuje si, že naše práce je nezastupitelná.
Proč je pěstounů stále nedostatek, přestože došlo k nárůstu výše odměny pěstouna?
Podle mého názoru není problém ve výši odměny, ale v její formě. Dále je problém v celkovém zabezpečení pěstounů. V praxi se setkávám s tím, že lidé se rozhodnou nestát se pěstouny právě kvůli nedostatečnému zabezpečení pro případ vážné nemoci, úrazu nebo náhlého ukončení pěstounské péče. Velkým problémem je financování dětí se specifickými potřebami. Stát neproplácí speciální pomůcky ani léky, na automobil pouze přispívá a to jen v případě péče o 3 a více dětí a na dopravu hradí 400 korun měsíčně (z titulu postižení, s pěstounskou péčí to nesouvisí). To je opravdu jen skromný příspěvek, pokud pěstoun vozí dítě denně do školy a jinam. Dobrovolně se tedy zříci nějakého povolání a stát se pěstounem znamená vydat se na dobrodružnou výpravu i po finanční stránce.
Nepodporují snad nadace pěstouny dostatečně?
Nadační podpora rozhodně není pro všechny. Není nároková a pěstoun si o ní musí říct a musí si umět říct v souladu s grantovými pravidly. Nadační podpora pěstounských rodin – to je sice hezké, ale není to systémové řešení. Myslím si, že nadace by se spíše než na pěstounské rodiny měly zaměřit na sociálně slabé rodiny s hendikepovaným dítětem, pro které je často odložení dítěte do ústavu jedinou možností, jak ekonomicky přežít. Pěstouni se mají soustředit na péči o dítě, ne na to, kde vezmou na sportovní invalidní vozík nebo na vybavení na hory. O finance by se měl postarat stát nebo podpůrná organizace, se kterou má pěstoun uzavřenou smlouvu.
Stát se pěstounem tedy vyžaduje nejen osobnostní předpoklady, ale také určité finanční zázemí.
