Na březnovém zasedání zastupitelstvo schválilo největší IT zakázku za toto volební období. Jedná se o nákup síťových prvků, vybavení za odhadovaných 140 milionů korun. Detailní rozbor toho, co se má pořídit, vychází z analýzy společnosti AutoCont. A v té vidí Piráti řadu formálních i faktických nesrovnalostí. Analýza totiž obsahuje velmi podrobný seznam síťových prvků, které má Praha koupit. A to včetně katalogových cen jednotlivých zařízení. „Mám velikou obavu, že pokud již analýza nepočítá od počátku s tržními cenami, bude výsledná zakázka zbytečně předražená,“ říká pirátský zastupitel Ondřej Kallasch. Dále si myslíme, že by Praha mohla být pokutována (opět) za porušení zákona o veřejných zakázkách, přesněji porušení § 89 odst. 5 uvedeného zákona. Ten totiž říká, že zadávací podmínky, zejména technického rázu, nesmí obsahovat požadavky nebo odkazy na určité dodavatele nebo výrobky, není-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky. V tomto případě dle našeho názoru k tomu není důvod.
Piráti na zakázce považují za problematické následující:
V analýze Autocontu chybí statistika ohledně počtů uživatelů v jednotlivých lokalitách, jak je aktuálně síť vytížená a jak časté jsou výpadky.
Na základě toho lze požadavek na redundanci ve všech lokalitách vnímat jako značně diskutabilní. Hrozí, že hlavní město koupí něco, co nebude vůbec potřebovat.
Přestože město chce mít zajištěnou vysokou míru redundance, zároveň chce mít i vysokou úroveň zákaznické podpory, přičemž smysl dává spíše požadovat jedno nebo druhé.
Katalogové ceny jsou dobré pro menší odběratele, ne ale pro hlavní město. To si mělo vyjednat ceny lepší. Podle našeho odhadu by měla cena jít minimálně o 30% dolů.
V analýze není přesně specifikováno, co vše patří pod položku "support" (podpora).
Dodatečné podklady ohledně implementace a možnosti rámcové smlouvy, které si vyžádal výbor pro informatiku, byly zastupitelům doručeny včera v odpoledních hodinách. Výbor nemá možnost tyto podklady probrat a vydat stanovisko k tisku.
Praha chce nakoupit licence pro systém e-spis a další moduly
Hlavní město dnes používá systém e-spis společnosti ICZ a poskytuje jeho licence jednotlivým městským částem. Ty si navíc připlácí za některé moduly, které využívají. Hlavní město by dnes rádo vypsalo zakázku, v níž by všechny licence a poplatky za údržbu aplikace přejalo na sebe. To by za normálních okolností dávalo smysl, město by jako jeden velký odběratel mohlo získat slevu, oproti desítkám menších odběratelů v podobě městských částí. Ne však v tomto případě.
Město se rozhodlo licence a podporu nacenit, jako by celkový počet uživatelů byl 8000, ačkoliv skutečný počet uživatelů systému je 4653. Odbor informatiky prý očekává takový nárůst uživatelů. Znamená to, že hlavní město hodlá nabrat v následujících třech letech 3500 nových úředníků? A pro jistotu jim licence na tento systém platit rovnou?
A to není jediný problém - magistrát má dnes nakoupené moduly, na které podpora činí 2480 Kč na uživatele za rok, nyní chce ale platit i další moduly za celkem 5791 Kč. Aniž by přitom vědělo, kolik uživatelů je skutečně používá, zaplatí jejich licenci všem 8000 imaginárním uživatelům. Úspory z rozsahu? Kdepak.
Kapitolou samotnou je zpracování znaleckého posudku. Jeho autor sice sečte celkovou cenu licencí a podpory, hotline a služeb helpdesku, vynásobí jí oním neskutečným počtem uživatelů a odečte předpokládanou slevu - celkem za 23 milionů ročně bez DPH. Pak ovšem k ceně bez jakéhokoliv vysvětlení opět přičte více než 7 milionů ročně, údajně průměrnou cenu za podporu, hotline a helpdesk dosaženou v jiných organizacích využívající systém e-spis. Hlavní město Praha si tedy dle něj má za stejnou službu platit pro jistotu dvakrát. A předložení takového materiálu nikdo odpovědný nezpochybnil, 7 milionů je zřejmě pod jejich rozlišovací schopností.
Je zcela zřejmé, že Praha by celý systém mohla využívat mnohem levněji, stačí když si stanoví realistický počet jeho uživatelů a vyhodnotí, kolik z nich využije specializované moduly.
Faktem ovšem je, že se nyní hlavní město chystá vyplatit 110 milionů korun za pouhé tři roky podpory aplikace, kterou by za obdobnou cenu bylo možné celou vyrobit. Jde o vendor lock-in, tedy stav, kdy je odběratel závislý na dodavateli daného systému, protože výměna za jiný systém by byla příliš nákladná. Piráti nechtějí Prahu vydanou napospas velkým firmám a IT jako černou díru rozpočtu.
