28.06.2015 1:29:41
Útok psychotika!?
Po dalším smrtelném útoku nožem ze strany duševně nemocného člověka jsem mohl v novinách číst titulky jako "Trvalé riziko: 800 těžkých psychotiků" s tučným úvodem "Na Plzeňsku zaútočil další psychicky nemocný člověk.
Podívejme se, jak to u nás chodilo za socialismu. Je zajímavé, že se v médiích nikdo nezamýšlí nad tím, jak je možné, že za socialismu se žádné takové útoky duševně nemocných lidí neděly, nebo pokud ano, tak v obrovsky menší míře celkového nebezpečí, tj. možnosti, že taková situace nastane. Dnes se nevedou žádné statistiky o násilných zločinech, které spáchají duševně nemocní lidé. Musíme však vzít na vědomí, že psychotici byli vždy a dále budou. Jen asi desetina z nich je nebezpečná a z tohoto počtu opět desetina velice nebezpečná. Jestliže tedy v České republice máme zhruba 80 tisíc lidí nemocných psychózami, vyskytuje se tu asi 800 velmi nebezpečných lidí. Přitom jen někteří z nich jsou včas diagnostikováni. Rozpadl se systém ambulantních lékařů, nikdo za nic neodpovídá. Pacienti jsou mimo kontrolu, terapie je nedůsledná. Když se pak něco stane, snese se obvykle drtivá kritika na nemocnici, která dotyčného propustila. Ale ona to udělat musela, pokud se jeho stav zlepšil. Jenže dotyčný venku přestane brát léky a chodit na kontroly, jeho stav se zhorší, zase ho zavřou... A tak pořád dokola. Bylo to zřejmě i u pachatele z Horní Břízy. Od února, kdy ho propustili, do útoku uběhly tři měsíce a pokud vysadil léky, ocitl se ve stavu naprosto stejném, jako před nucenou hospitalizací. Nemocnice totiž nepropouští pacienta do rukou konkrétního lékaře, který by ho "pohlídal", ale dotyčný jen oznámí jakého má ambulantního psychiatra, kam je pouze zaslána zpráva z léčebny. To však neznamená, že k němu psychotik skutečně dorazí. Odstěhuje se a nikdo ho dál nehledá. Nic se neděje. Za socialismu měl psychiatr povinnost starat se o zvláštní jedince ve své spádové oblasti, sociální pracovnice dělaly pochůzky v rodinách.
Vždy je samozřejmě důležitý i dohled rodinných příslušníků. Nicméně, dnes se rodiny častěji rozpadají, lidé žijí osaměle, soused si nevšímá souseda (nebo až moc). Do hry navíc vstupují tzv. lidskoprávní organizace, které mají asi za to, že duševní poruchy jsou výmyslem lékařů a pro pacienty chtějí vybojovat co nejvíce údajných "práv". Před převratem a až donedávna platilo, že k nedobrovolné hospitalizaci se sáhne v případě, že je dotyčný nebezpečný sobě, nebo okolí. Ale tak před dvěma roky do zákona vsunuli ještě slovo "bezprostředně", což je zásadní právní posun. Podívejme se na jednoduchý příklad: když dotyčný vezme nůž a ožene se po někom, je bezprostředně nebezpečný. Zatím, když prohlásí, že vás jednou dostane, už nejde o bezprostřední nebezpečí, nemohou jej proti jeho vůli zavřít do léčebny. Příbuzní třeba zavolají na policii s tím, že dotyčný má nůž, on ho v přítomnosti policistů odloží a oni odjedou...
David Pazdera
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
