Exekuce, neboli výkon rozhodnutí, znamená vynucení plnění, které povinnému ukládá vykonatelné rozhodnutí a které povinný nesplnil dobrovolně. Potud je to v pořádku. Všichni souhlasíme s tím, že pokud se máme nazývat právním státem, musí zde být soudní mocí právo nejen nalézáno, ale v případě neplnění také vynuceno. Jde ovšem o to jak.

            Do roku 2001 upravoval (a dosud upravuje) výkon rozhodnutí po procesní stránce zák. č. 99/1963Sb., občanský soudní řád (OSŘ), v části šesté § 251 a násl. V rámci každého okresního soudu fungoval určitý počet soudních vykonavatelů, placených státem, kteří vykonávali část státní moci, neboť výkon rozhodnutí je výkonem státní moci. Stále se hovořilo o tom, že vymáhání práva je neefektivní, že jsou soudní vykonavatelé pomalí a určitě také bylo třeba vymyslet nějaký byznys. A tak menšinová vláda ČSSD na návrh ministra spravedlnosti Bureše předložila zákon, přijatý jako zákon č. 120/2001Sb, Exekutorský řád. V rámci tohoto zákona přenesl tehdy stát část výkonu státní moci na soukromé podnikatelské subjekty, a to prakticky bez jakékoli zpětné kontroly a tvrdých trestů za excesy. A i zde platí: „Co zaseješ, tak sklidíš.“ Sklidili hlavně slušní občané, protože gauneři si vždycky najdou cestu, jak zákony obejít, a u nás to platí několikanásobně. Nelze však obviňovat pouze vládu ČSSD, která v té době vládla v rámci tzv. Koaliční smlouvy, protože tento zákon umožnili prohlasovat jejich partneři z ODS, se kterými si ČSSD rozdělila státní posty a výkon moci. Tudíž ono „ne my, to oni“ není tady určitě na místě.

            Na základě tohoto zákona byla dána soukromým exekutorům pravomoc nad rámec OSŘ a také kontrola soukromých exekutorů byla postavena pod stavovskou organizaci – Exekutorskou komoru, tedy sami sobě, zatímco soudní vykonavatel je v pracovním poměru vůči státu a za své přehmaty může být propuštěn v souladu s příslušnými právními předpisy. Soukromý exekutor může být na základě kárné žaloby také odvolán, ale to už musí být opravdu prohřešky do očí bijící.

            Právní úprava výkonu rozhodnutí je roztříštěná, a proto umožňuje některé interpretační nesrovnalosti a podporuje i zvůli soukromých exekutorů. Vedle sebe stojí dva subjekty, které jsou ze zákona oprávněné exekuce vykonávat – soudní vykonavatelé, kteří jsou levnější pro dlužníka, a kde náklady výkonu rozhodnutí jsou příjmem státního rozpočtu, a soukromí exekutoři, kteří jsou pro dlužníka dražší a možná jsou i „efektivnější“, ale náklady řízení plynou do jejich kapes a stát má příjmy pouze z „daní“. Základní normou, která upravuje výkon činnosti soudních vykonavatelů, je OSŘ v části 6, § 251 a násl. Základní normou, která upravuje činnost soukromých exekutorů, je zák. č. 120/2001Sb, Exekutorský řád, se subsidiární platností OSŘ.

            To, co je zejména trnem v oku, jsou odměny exekutorů. Dle §6 Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti z 5.9.2001 o odměnách, má exekutor nárok na odměnu, která je odstupňována podle výše dluhu – do 3.000.000,- Kč je to 15%, 3 - 50.000.000,- Kč je 10%, 50 – 250.000.000,- Kč je 5% a nad 250.000.000,- Kč je to 1%. Minimální odměna exekutora činí 3.000,- Kč, což u malých dluhů v řádu několika stovek či tisícovek může způsobit několikanásobné navýšení dluhu. Jestliže dlužník dobrovolně zaplatil a exekuce je zrušena, náleží mu 50% odměny, což je slušné za nic.

            Kromě odměny náleží exekutorovi ještě další náklady. Zejména náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekuce - soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, úhrady osobám provádějícím přepravu zásilek, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy, fotokopie a náhrady nákladů na vložení či získání dat z centrálních informačních systémů. Tady je třeba pozastavit se zejména nad cestovními náhradami, upravenými  zákonem č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů. Toho využívají často některé leasingové a úvěrové společnosti, které mají dohody s určitými exekutorskými úřady a úmyslně si najímají exekutory z druhé strany republiky. A tak si udělá exekutor výlet třeba z Ostravy do Prahy, navštívit třeba pět dlužníků, tak každému naúčtuje okolo 1.600,- Kč x 5=8.000,- Kč, odečtena cena benzínu 2.000,- Kč a za jeden den šestka v kapse.

            Ale to ještě není všechno – krom toho, pokud exekutor není místní, má nárok podle §14 cit. Vyhl. Na náhradu za ztrátu času, tedy čas strávený cestou z místa sídla úřadu do místa bydliště (sídla) dlužníka. Za každou započatou čtvrthodinu 50,- Kč. Z Ostravy do Prahy pojede tak 3 hodiny, než se protluče Prahou další hodina a zpátky, tj. 8 hodin x 50,- Kč x 4 = 1.600,- Kč. A naúčtuje to všem. A když nedej bože, bude muset k dlužníkovi třeba víckrát, to se bude dlužník divit, že se nemůže dobrat konce dluhu. To se nám to cestuje, když to dlužník zaplatí.

            Další kontroverzní otázkou výkon rozhodnutí prodejem movitých a nemovitých věcí. V § 322 dává OSŘ taxativní výčet věcí, které nesmí být předmětem výkonu rozhodnutí: a) běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, b) snubní prsten a jiné předměty podobné povahy,
c) zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě, d) hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu 80c). Praxe zde bývá různá případ od případu, zvláště co se týče běžného vybavení domácnosti – někdo považuje za běžné vybavení standardní nábytek, televizi (samozřejmě ne plazmu za 50tis.), pračku, mikrovlnku, sporák, a počítač nižší hodnoty, zvláště žijí-li v domácnosti děti. Jsou exekutoři, kteří jen aby vykázali činnost seberou, co jim přijde pod ruku bez ohledu na hodnotu a zákon. V televizi byl případ babičky, která dlužila za telefon a vychovávala po smrti rodičů vnuka. Tomu exekutoři sebrali i postel. A často je to i schválnost a snaha o to, aby dlužník peníze sehnal. Také ustanovení o hotových penězích se někdy nedodržuje, a pokud exekutor peníze najde, prostě je zabaví. Někteří také zabavují majetek cizích třetích osob, např. firemní počítače zapůjčené zaměstnanci, bez ohledu na to, že dlužník na místě prokáže, že mu nepatří. Vlastník se pak složitě musí domáhat vyloučení věcí z exekuce a jejich vydání, což může trvat i několik měsíců. Rychle sebrat a pomalu vrátit.

            V OSŘ je také uzákoněna zásada proporcionality a efektivnosti. Exekuce nemá být trestem, ale má účinně vymoci dodržování práva. Existují i paradoxní případy, kdy na jedné dražební vyhlášce byl soupis zabavených věcí a nejnižší podání: kávovar na překapávanou kávu 40,- Kč, USB flashdisk 20,- Kč, notebook stáří 4 roky 300,- Kč, což je naprosto absurdní vzhledem k tomu, že dluh byl asi 50.000,- Kč.

            Nemovitosti se mohou prodávat pouze formou veřejné dražby. Při stanovení ceny nejnižšího podání se vychází dle OSŘ ze znaleckého posudku. Od jím stanovené ceny se odečtou hodnoty závazku o mezení váznoucích na nemovitosti. Výsledná cena tvoří 2/3, tzn. Že dům s výslednou cenou 3mil. Kč půjde do dražby s nejnižším podáním 2mil. Není-li nemovitost vydražena, snižuje se hodnota nejnižšího podání na polovinu výsledné ceny, tj. 1,5 mil. Kč. Novela exekutorského řádu a OSŘ, která se nyní nachází ve Sněmovně, navrhuje snížit nejnižší  podání ze současných 50% na 40%, a pak postupně na 30% a 25%, což na jedné straně sice povede k usnadnění prodejů nemovitostí dlužníků, na druhou stranu to povede k čachrování s nemovitostmi, jak je ostatně u nás zvykem a nejen u nemovitostí.

            Přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu omezuje vlastníka účtu (dlužníka) v nakládání s prostředky na účtu do výše jeho dluhu vč. příslušenství. V praxi se toto ustanovení nedodržuje, neboť zpravidla se zablokují všechny účty a všechny prostředky, které na nich jsou, přestože vykonavatelé mají právo dostávat informace o účtech a jejich stavech.

            Novela exekutorského řádu 2012 navrhuje některé změny, které by měly jít k dobru pro dlužníka, i když to není tak úplně jisté. Spojování exekucí – přikázání exekuce prvnímu exekutorovi v pořadí, který vede exekuci proti témuž dlužníkovi. Dobré je v tom, že ušetří náklady na exekuci, porušuje ale právo věřitele na volbu exekutora. Exekutorům se nelíbí, protože je připraví o část příjmů.

            Zrušení exekutorských zápisů se logicky exekutorům nelíbí, protože je připravuje o část snadných příjmů. Logické se jeví odůvodnění o rozdělení činnosti mezi tři právnické profese – advokáti poskytují právní pomoc, notáři vedou dědické řízení a sepisují veřejné listiny a exekutoři vedou výkon rozhodnutí.

            Přenášení dalších pravomocí na exekutory – stát si ponechá výkon rozhodnutí týkajících se zejména nezletilých dětí, vyklizení bytu a cizích rozhodnutí. Alternativně bude možno zvolit mezi vykonavatelem a exekutorem např. v případě vymáhání dlužného výživného. Ostatní věci budou přikázány do pravomoci exekutorů. S tím nelze souhlasit, neboť to povede k monopolizaci soukromých subjektů v oblasti výkonu státní moci, a v konečném důsledku k narůstání bezpráví a odírání lidí.

            Problém exekucí není jen problémem právním ale i morálním. Celá společnost je jen a jen o penězích. Bankovní i nebankovní instituce reklamují snadné půjčky, kterých si lze vzít i několik v krátké době. Mnoho domácností si tak mohlo dovolit koupit věci, na které by při svých příjmech nedosáhli. Když nemohli splácet, vytloukali klín klínem a dostali se do spirály zadluženosti. Lze souhlasit s tím, aby u každé reklamy na půjčku stálo i varování, tak jako je to na cigaretách, „neuvážené půjčování vede zadlužování a bankrotu“ nebo nějak podobně. Dále podporujeme výuku finanční gramotnosti na základních a středních školách, kde by bylo dětem a mladým lidem vštěpováno, jak správně hospodařit s penězi.

            Dalším obrovským problémem jsou tzv. inkasní společnosti, kterým úvěrové společnosti předávají balíky svých pohledávek. Jediné, co tyto společnosti umí, je vyhrožovat, namísto zprostředkování rozumné dohody mezi věřitelem a dlužníkem. Sice se tváří, že nabízejí splátkové kalendáře, ale ty jsou jednostranně výhodné pouze pro ně a často chtějí jako počáteční splátku až 30% dluhu, což je pro lidi v tísni neúnosné. Pokud chce dlužník splácet a nenabízí extrémně nízkou částku např. 200,- Kč při 50.000,- Kč dluhu, ale třeba 2.000,- Kč, měl by ho věřitel nechat splácet. Je to pro něho pořád lepší, než kdyby nesplácel nic a musel běhat po soudech. Působení těchto agentur navíc prodražuje dluh a je to parazitování na tíživé situaci dlužníka.

            Lichvářské úroky v různých formách naprosto jasně a nekompromisně postavit mimo zákon a trestat. Některé společnosti je maskují za manipulační poplatky spojené s poskytnutím půjčky, např. PROVIDENT. Koneckonců, i když si člověk vezme bankovní půjčku s úrokem 14-20%, zaplatí za 3-4 roky pomalu jednou tolik. A to samé platí o hypotékách, sice úrok 4% zní slibně, ale v konečném součtu za 30 let zaplatí dlužník místo půjčených 2,5mil. 5,5 mil. Lichva posvěcená státem. Stát musí zákonem stanovit strop úroků, společný pro všechny instituce v zemi.

            Zprostředkovatelé půjček. Na trhu se objevilo mnoho firem, které parazitují na tíživé situaci dlužníků a ždímou z nich často poslední peníze, neboť člověk v tísni uvažuje jinak a zkratovitě. Inkasují částky od několika tisíc po desetitisíce za příslib půjčky, kterou ve finále dotyčný neobdrží. Dávají klientům podepisovat smlouvy o půjčce, ve kterých drobným písmem uvádí, že jde o poplatek za administrativní procesování osobních dat apod., a klient nemá nárok na vrácení peněz. Je to zlodějna a podvod, a jako takový musí být trestním právem přísně trestán, protože využívá něčí tísně.

            Rozhodčí doložky. Rozhodčí doložky většinou využívají soukromí poskytovatelé půjček, kteří tím obchází zdlouhavé soudní rozhodování. Tyto doložky jsou pro dlužníka nevýhodné, protože zde nemůže uplatňovat některé námitky a případ také není posuzován nezávislými soudci, ale rozhodci, kteří jsou vybráni z řad osob příznivě nakloněných věřiteli. S tím také souvisí již zmiňované působení zjevně podjatých exekutorů, kteří pracují ve prospěch těchto úvěrových společností a vydělávají mj. také na cestovních náhradách.

            Je třeba zakázat zákonem exekuce, které zjevně poškozují dlužníka svou neúměrností, např. prodej bytu v hodnotě několika milionů pro dluh 100tis. Při soupisu movitých věcí dlužníka musí být na místě vyloučeny z exekuce věci, u kterých dlužník prokáže, že nejsou v jeho vlastnictví. U věcí, kde vlastnictví dlužník neprokáže na místě, stanovit lhůtu pro osvědčení vlastnictví, např. od 5 do 10 dnů ode dne pořízení soupisu věcí, kdy budou tyto věci ponechány na místě. Pokud tak dlužník neučiní, budou věci zahrnuty do exekuce a mohou být odvezeny do exekučního skladu. To proto, aby se třetí osoba, jejíž práva by mohla být dotčena, nemusela zdlouhavě domáhat vynětí svých věcí z exekuce, příp. jejich vydání. Zákon sice stanoví lhůtu 30 dnů, ovšem v praxi se často stává, že exekutor tyto věci již prodá a oprávněný vlastník nejen, že se nemůže domáhat jejich vynětí, protože již nejsou v exekutorově držbě, ale musí se zdlouhavě na své náklady domáhat náhrady škody. Na druhou stranu, pokud tyto věci zůstanou v držení po dobu 30 dnů, což je lhůta poměrně dlouhá k tomu, aby dlužník mohl s věcmi manipulovat. Je tedy třeba najít určitým způsobem rovnováhu mezi zajištěním zájmů věřitelů a zájmů vlastníků věcí, které jsou (nebo mohou být) předmětem exekuce.

            Tvrdě a nekompromisně trestat excesy exekutorů. Exekutor vykonává přeneseně státní moc a jako takový musí také jednat. Od účinnosti Exekutorského zákona jsme byli svědky nejednoho excesu a porušení zákona, které však často nebylo postižené. Trestat exekutory, vykonavatele a jejich zaměstnance za porušování zákona včetně postihu trestního je nejen žádoucí, ale v určitých případech nezbytné. Zaměstnanci exekutora, tak jako vykonavatelé a jeho zástupci, musí mít čistý trestní rejstřík, což v zákoně jako podmínka není. Jak sám veřejně jeden exekutor přiznal, toto povolání je značně nepopulární, a proto zaměstnávají často i osoby s kriminální minulostí, včetně pachatelů závažných násilných činů.

            Pokud se Dělnické strany sociální spravedlnosti týká, jsme pro rozpoutání diskuse o úplném zrušení institutu soukromých exekutorů a vrácení státní zpět do rukou soudů a jejich vykonavatelů, a posílení stavu soudních vykonavatelů. Některými činnostmi by pak mohli být pověřeni také soudní čekatelé a vyšší soudní úředníci, příp. zástupci vykonavatelů.

            Také by měla být jasně upřednostněna povinnost dát přednost splátkovému kalendáři v nějaké rozumné míře, pokud dlužník je ochoten a schopen splácet, před nařízením exekuce. Dluhy se platit musí, ale exekuce nesmí být pro dlužníka likvidační.