Jenom stručně. My se tady točíme – a celá Evropa, dneska už i svět – kolem jedné věci. Pardon. (Zvoní mobil.) Já se omlouvám, já ty dotykače nemám rád...
A točíme se kolem čeho? Na jedné straně kolem přežití, na druhé straně kolem komfortu, na další straně kolem bídy. Někdo v minulosti řekl, že další světová válka budou hladoví proti přežraným. Promiňte to drsné slovo. A my se tady o tom aspektu také trochu bavíme. V roce 2014 bylo první zasedání v jednom krizovém regionu, jako je Ostravsko, a byl tam také dnešní pan premiér jako ministr financí. A ta myšlenka, kterou tady šíří, kterou jsme někteří pochopili a šíříme také, to je dát jim tu práci v té Africe. Já nevidím žádnou jinou cestu. Ale ne nucenou prací ? la koncentrační tábory, jak tady zazněla nějaká vzpomínka nebo informace, že někdo to tak chápe. Já myslím, že tam je jim potřeba postavit ty fabriky. Kolem světa se koulí hafo kapitálu, ale nevíme, kam ten kapitál investovat.
Tak vybrat regiony v Africe – a ty jsou v podstatě vybrané – a světový kapitál mezi ně tak trochu rozdělit. A tam udělat taková centra a tam jim postavit ty fabriky. Např. delta Nilu je nebetyčně úrodná. A tam se vejde spousta firem, které mohou produkovat zeleninu a všechno, co s tím souvisí, s agrokulturou... A tam sledovat dva cíle. My na jedné straně trpíme nedostatkem pracovních sil, a na druhé straně odmítáme emigranty. Proč? Poněvadž nejsou na to připraveni.
A to bych dal jako nutnou podmínku. Kdo chce docílit významné země, průmyslové nebo nějaké jiné, ať dostane příležitost naučit se pracovat. Ať se naučí pracovat v jakékoli oblasti. A když projde takovou přípravkou a splní nějaká kritéria, že umí pracovat a umí zabrat za práci, tak prosím, tak je přivítáme s otevřenou náručí. Poněvadž ta naše civilizovaná Evropa degeneruje. Respektive se ztrácí, nemá kdo pracovat. A to bych považoval za velmi důležité a klíčové podle mého názoru, aby taková příležitost, postavit v Africe takové fabriky různého druhu, a ti lidé, aby se naučili v té Africe u sebe doma pracovat. Já jsem přesvědčen, že celá řada z nich, kdyby si to zkusila, tak z té emigrace rezignuje a zůstane doma mezi svými. To je normální zásadní a přirozený pud každého člověka.
Čili to je asi všechno. Všechno, co tady bylo řečeno, zejména mým předřečníkem panem kolegou Bublanem, je velmi relevantní a povzbuzující a inspirativní. Ale podle mého názoru je to, abychom jim tu práci zabezpečili tam. A tam je naučili a připravili je na vstup do civilizované Afriky, do Evropy, Ameriky, Spojených států a do dalších regionů.
Děkuji za pozornost.
