Když tak sleduji politické dění v naší zemi, jsem stále více znechucen a také stále více přesvědčen o tom, že do politiky by měli vstupovat pouze lidé, kteří jsou již skutečnými odborníky v problematice, do které chtějí mluvit. Měli by to být lidé dostatečně vyzrálí, za kterými je již vidět jejich usilovná práce, a hlavně její hmatatelné výsledky sloužící celé naší společnosti. Musí to být ovšem také lidé slušní, čestní, pracovití a obětaví, kteří mají skutečně ty nejlepší předpoklady vykonat mnoho dobrého pro občany naší země.
Dnes je tomu ovšem tak, že do politiky vstupuje kde kdo, od skutečných starců, kteří sice určitě mají mnoho znalostí a životních zkušeností využitelných v politice, nebo je kdysi skutečně měli, ale je otázkou, zda je také nyní ještě dokáží, ve prospěch občanů této země využít, zda jsou ve svém věku ještě vůbec schopni absolvovat akcemi neskutečně nabité každodenní programy, služební cesty a veřejná vystoupení, zůstat po celou dobu pozorní a skutečně tam pracovat, či zda tam sice fyzicky jsou, duchem ovšem nikoliv, protože kam přijedou, tam ku posměchu celého národa spí. Pokud je někdo vážně nemocen a musí dodržovat určitý léčebný režim, aby byl vůbec schopen fungovat jako člověk, měl by být natolik soudný, že do politiky nepůjde a nevidí-li to on sám, je třeba, aby mu to citlivě vysvětlili i jeho spolustraníci či dokonce občané.
Obdobný problém je u kariéristicky zaměřených mladých lidí, kteří jsou dnes většinou nebývale ambiciózní a bez ohledu na skutečnost, že sotva „vylezli“ ze školy, vlastně ještě nikde pořádně nepracovali, nevytvořili tudíž, pro společnost, žádné hodnoty a navíc nemají takřka žádné životní zkušenosti, se díky své aroganci, drzosti a někdy i vysoké protekci, doslova „cpou“ i do nejvyšších pater české politiky. Naskýtá se otázka, co chtějí tito arogantní mladíčci a slečinky v politice udělat pro lidi, když sami nic ještě neumí? Když znají pouze nějaké naučené fráze či postupy, o kterých se mnohdy ještě ani neví, jak se projeví po uvedení do praxe? Jsem přesvědčen, že byť žijeme v demokracii, ani takovíto mladíci, slečny či mladičké dámy, nemají ve vrcholné politice co pohledávat, neboť přínos jejich práce pro občany bude v každém případě pouze minimální a to si dnes již nemůžeme dovolit. Možná, že někteří ti starci, kteří jsou v naší politice pouze tzv. „do počtu“ a myslí si, že by to bez nich nešlo, a je jich tam i nyní ještě poměrně dost, se na tyto načinčané slečinky rádi podívají, asi jako každý normální chlap, a třeba jim to i zvedne náladu, ale to je pro dobrou politiku dost málo.
Jsem přesvědčen, že ve vrcholné politice nemají vůbec co dělat různí studenti, kteří mají zejména studovat, aby se opravdu něco naučili, pak v konkrétním oboru prokázali, že něco umí a pak by měli, budou-li mít tu potřebu a budou-li je občané chtít volit, začít v komunální politice na nejnižším stupni, tj. na úrovni obce, případně maximálně v některé menší městské části malého města. A teprve, když tam svou politickou a odbornou prací prokáží, že umí politicky pracovat a jsou slušní k lidem, může jim být nabídnuta kandidatura do výše postavené kandidátky, např. pro město či kraj. Řada z těchto kandidátů se pochopitelně neosvědčí, protože se prokáže, že neumí mluvit k lidem, lidem nenaslouchají, někteří dokonce lidmi pohrdají, někteří mají tendenci funkce zneužívat ve svůj prospěch či dokonce brát úplatky a tito lidé přirozeně z politiky vypadnou, protože neschopní či úplatní politici podléhající různým lobbistům a mafiánským strukturám, ale také i politici schopní úplně všeho, jsou na všech úrovních politiky pro občany značným nebezpečím.
Ideální by opravdu bylo, kdyby ve vrcholné politice byli skutečně jen po všech stránkách „špičkoví“ lidé, nejlepší odborníci nabití vědomostmi, informacemi a zkušenostmi, kteří mají skutečně rádi naši krásnou zem a lidi, kteří zde žijí, a kteří jsou ochotni obětovat své pohodlí a často i rodinu ve prospěch všech občanů, protože mají sociální cítění a není jim jedno, jak naši lidé dnes u nás žijí. Pokud jde o věk, bylo by vhodné stanovit určitá pravidla možného vstupu do aktivní politiky, např. tak, že občané ve věku od 18 do 30 let by měli v každém případě začínat v komunální politice na úrovni obce, ve věku od 30 do 40 let na úrovni kraje či velkého města a teprve od 40 let věku by mohli mít, již osvědčení komunální politici, právo kandidovat do nejvyšších postů (např. hejtman či primátor) a také do nejvyšších pater české politiky, zejména do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a do Senátu. A ti, kteří se osvědčí na těchto nejvyšších postech české politické scény, by pak mohli být navrženi i ke kandidatuře na funkci prezidenta České republiky, protože navrhnout tam každého, kdo v kdejaké hospodě vykládá své rozumy u piva, radil by tam i předsedovi vlády, jak by to měl dělat, apod., a přitom ani nechodí k volbám, je pohrdání lidem této země a drzostí nejvyššího kalibru, stejně tak, jako navrhnout tam někoho, kdo je sice majetným podnikatelem či umělcem, ale kdo v politice nikdy nebyl, nic o ní neví, nemá ani politické zkušenosti, natož příslušné vzdělání, a je jen populistickým papouškem toho, co chtějí lidé v určité lokalitě slyšet, je velmi nešťastné. A bohužel, tyto tendence dnes již můžeme vidět.
O konci politické kariéry každého vrcholného politika by měli rozhodnout lidé, kteří tohoto člověka velmi dobře znají z výsledků jeho práce pro občany a pro stát, neboť někteří lidé, bohužel, jsou nepoužitelní již kolem padesáti let věku, ale někteří jsou vitální, čilí, prozíraví, neúnavní a skutečně plně využitelní do vysokého věku. Tam je to skutečně dáno individuálně a bude pro náš stát jen dobře, když o něm budou rozhodovat čestní, obětaví a zkušení lidé, kteří ve své práci pro společnost dosáhli významných úspěchů a dále jsou je schopni využívat i v politice. Ale jestliže zjistíme, že takový člověk je nemocen či své úkoly již nezvládá, nemusíme ho hned vyhazovat, má-li nám ještě skutečně co dát, ale takovému člověku je třeba za jeho práci opravdu vřele poděkovat, ocenit ho třeba i státním vyznamenáním a požádat ho, zda by nám ještě nechtěl případně dělat poradce, apod. A ať se on rozhodne sám.
Je třeba si uvědomit, že nejvyšší patra české politiky nejsou ani školkou pro začínající, ale ani domovem důchodců či léčebnou dlouhodobě nemocných a pokud se to dnes tak někomu zdá, je to jen proto, že buď nechodíme řádně k volbám, nebo ty kandidátky ani nečteme. Protože přátelé, nezlobte se na mne, v nejvyšších patrech české politiky je třeba usilovně pracovat ne 8 hodin denně, ale 15, 18, ale často i 20 hodin denně, a ne, aby byly lavice poloprázdné! Kandiduje-li do Parlamentu České republiky nějaký mladíček ve věku blízkém věku 20 let, či hned poté, co opustil brány vysoké školy, anebo s prominutím dědeček ve věku nad 75 let, nehodlám takového kandidáta volit ani v případě, že politická strana, která ho tam vyslala má úplně nejlepší volební program ze všech stran, protože takový člověk tam nikdy nebude přínosem a pouze případně zabere místo někomu schopnějšímu a výkonnějšímu. A to přece nemůžeme připustit, chceme-li u nás vůbec něco zlepšit.
A jestliže tedy, budou v nejvyšších patrech české politiky skutečně jen ti nejlepší z nás, nejlepší odborníci, v plné síle a budou také nebojácně prosazovat skutečné státní zájmy, které by měly být totožné se zájmy našeho lidu a budou plnit v tomto směru i nezbytné úkoly, bude to ideální. Dojde-li pak k jakémukoliv pochybení, budou jednat ve stylu „padni komu padni“, pak budou prosazovat skutečně naše společné zájmy a budou také plně chápat, že být vrcholovým politikem není pouze vozit se luxusním služebním vozem za státní peníze do úřadu, mít kolem sebe ochranku a řadu státem placených poradců, nechat se za drahé peníze ukazovat v televizi či fotografovat na billboardy, aby lidé viděli, kdože já to vlastně jsem, ale také, a to je to nejdůležitější, aby si tito politici uvědomovali, že jim byly svěřeny obrovské pravomoci, včetně nejvyšších financí státu, že s nimi musí pečlivě hospodařit tak, aby se tyto peníze nevyhazovaly za zbytečnosti a také, že jsou za veškerá svá rozhodnutí plně odpovědní, a to nejenom politicky, ale i trestně právně. A že tedy bude platit, že způsobí-li takový politik svým účinkováním v politice jakoukoliv škodu, musí nést veškeré následky, nejen politické, ale i trestněprávní, a ne svalovat vinu na nějakého bezvýznamného úředníčka, který vždy jen plní příkazy a v podstatě nemá žádnou manévrovací možnost (resp. má, ale odmítne-li splnit, byť i ústně daný úkol = alibisticko-mafiánské praktiky některých politiků, zejména ministrů), je nemilosrdně vyhozen a na jeho místo se většinou dostane všehoschopný kariéristický blb, který si ani dosah svých jednání nedokáže představit a jen slepě poklonkuje svým šéfům. A právě tady musí sehrát významnou roli zákon o státní službě, neboť měnit úředníky vždy po každých volbách je zločinem!
Proto se teď také všichni podivují nad tím, že nejen někteří poslanci, ale zejména ministři, kteří jsou vlastně nejvyššími úředníky naší země „házejí“ veškerou odpovědnost na kohokoliv jiného, jen ne na sebe a myslí si, že politické „handly“ nejsou korupcí. Ono to však právě také souvisí s tím, že politik má i po „kosmetických“ úpravách stále zbytečně širokou imunitu, kterou má však správně mít pouze jen na své slovní projevy ve sněmovně, a ne, aby se za ni schovával, když sám krade, bere úplatky, včetně „trafik“, či zločincům napomáhá, byť neúmyslně svou neodbornou či lajdáckou prací.
V našem současném pojetí – je politik vlastně jaký-si „univerzální odborník“ úplně na všechno a zklame-li, např. na ministerstvu dopravy, není vyhozen a za spáchané zločiny odsouzen, ale je přemístěn, např. na ministerstvo zemědělství přesto, že nepozná řepku od pšenice a likviduje zase rezort zemědělství a naše, již tak zdecimované a upachtěné, zemědělce, protože tomu zkrátka nerozumí, nejde mu o řízený rezort, ale o dobře placenou funkci „na výsluní“ a „kdekoliv“, jen aby nemusel začít pracovat rukama.
Obdobně tomu bylo, řídil-li ministerstvo financí „univerzálně použitelný“ provozní chemik od výroby pneumatik, který si sám o sobě myslel, že je nejlepším ministrem financí v Evropské unii, je-li ministryní obrany žena, která ví o armádě pouze to, že vojáci nosí pěkné uniformy či nevoják s „modrou knížkou“, který neví, že „ozvučení konference“ může stát několik tisíc korun, v luxusní podobě pak možná i několik desítek tisíc korun, ale ne stovky milionů, k jejichž vyplacení vydal příkaz a zaplatíme to my všichni.
A výsledky těchto „chemických pokusů“ donedávna vládnoucích amatérů zde dnes negativně pociťuje celý národ, který snad jen toužebně očekává nový příjezd „Blanických rytířů“. Ti však, vážení přátelé, zcela jistě nepřijedou, takže si asi opravdu budete muset přečíst nové volební programy všech politických stran, porovnat je s těmi minulými, odškrtat si splněné úkoly, dobře vybrat lidi, kteří by se měli po volbách stát politiky a skutečně jít k volbám. Problémy naší současné společnosti, která je již dlouhodobě zdevastována „neumětelskými“ pravicovými vládami, totiž nevyřeší ani prozatímní úřednická vláda s mandátem na několik málo měsíců, ale ani bývalá Nečasova vláda bez Nečase, byť by jí předsedal sám Einstein, ale zásadně a pouze jen nové parlamentní volby, které by měly být co nejdříve.
Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.
Stínový ministr vnitra za LEV 21
