Tato problematika úzce souvisí s tím, že v „neslavné listopadové pseudorevoluci“ v roce 1989, byly miliony našich slušných občanů oklamány „slinty“ ubožáků toužících po moci a majetku, který patřil lidu této země. Statisíce slušných a poctivých lidí následně přišly o práci, a ač pracovat chtějí, nemohou ji v dnešním „demokratickém“ chaosu nikde najít.
Úřady práce sice tyto osoby evidují a dokonce jim nabízí i jaké-si „přeškolení“, ale podle mne jsou to jen vyhozené peníze, které živí řadu dalších soukromých „školících“ firem, které jsou na funkcionáře regionálních úřadů práce zcela jednoznačně napojeny a „šábují“ se s nimi o zisky. Nebo si myslíte, že placený kurz angličtiny pro bývalého opraváře zemědělských strojů, který ve věku 64 let tento kurz, kupodivu všech, navštěvuje s vidinou, že ho někde později snad zaměstnají, je správným řešením této situace?
Ne, že by se tady v socialismu nekradlo, ale boom této trestné činnosti nastal hned několik měsíců po převratu, kde tehdejší „papaláši“ začali zcela účelově omezovat výrobu ve všech, do té doby, prosperujících národních podnicích, které do té doby řídili, začali je podle Klause a Ježka tzv. „privatizovat“, po vzoru Havla a Klause vstoupili do Občanského fóra a později do Občanské demokratické strany, postupně ztratili zahraniční trhy, NC stroje a další špičkové vybavení podniků rozprodali ve své režii, peníze shrábli na svá konta a dělníky zcela nemilosrdně propustili.
A právě tam začíná doba frustrace obyčejných lidí z „revoluce“, ztráta ideálů, ale i nadějí na lepší zítřky. A sluší se dodat, že na těchto „svinstvech“ páchaných na obyčejných slušných lidech práce se skutečně tehdy podíleli nomenklaturní komunisté, kteří byli ve funkcích ředitelů významných národních a státních podniků a kteří zneužili situace ke svému obohacení – a proto je v těchto intencích třeba přijmout i názor lidu, že se na porevolučních zvěrstvech podíleli i komunisté, kteří jsou dnes „rozlezlí“ takřka ve všech politických stranách, zejména však v Občanské demokratické straně a v neustále „blekotající“ Kalouskově „pseudo-straně“ TOP 09.
Když se však v počátku devadesátých let minulého století začaly ztrácet hliníkové dopravní značky včetně sloupků a upevňovacích a kotvících prvků a hrozilo nebezpečí dalších zbytečných dopravních nehod, začaly mizet litinové kryty pouličních lamp, kde obnažená svorkovnice hrozila smrtelným úrazem všem, kteří se k takové lampě jen přiblížili, ale hlavně zvídavým malým dětem, začaly mizet litinové krycí mříže kanálových výpustí a řada řidičů tam doslova urazila kola svých aut, ač se domohli jakéhokoliv plnění ze strany pojišťoven, začaly mizet zabezpečovací měděné kabely z našich železničních tratí a tisíce lidí byly ohroženy na životech, mizely měděné okapy a díly okapních svodů z rodinných domů i firem, vypracoval jsem „Metodiku odhalování, vyšetřování a předcházení“ této trestné činnosti, jejíž alfou a omegou bylo, aby sběrné místo u každého, kdo odevzdá jakýkoliv odpad do sběrny, byla zjišťována jeho osobní data, která zde budou určitou dobu i archivována.
Opakovaně jsem navrhoval zpřísnit režim ve všech výkupnách kovů, již v roce 1993. Nejprve mi bylo „tupými“ porevolučními nadřízenými vysvětleno, že by šlo o omezení soukromého podnikání a že to nejde a když jsem v tomto směru podal několik dalších návrhů, vystoupil v televizi přímo tehdejší ministr vnitra Jan Ruml a řekl, že pokud by se od občanů zjišťovaly jejich údaje, šlo by o porušení občanských práv, což je v nové (této) demokratické společnosti naprosto nepřípustné.
Protože jsem, a nejen v tomto směru, podával další návrhy na účinný boj proti kriminalitě dál, a nebyl jsem sám, neboť mne podpořil i tehdejší ředitel Služby kriminální policie a dokonce i policejní prezident, dosáhli jsme postupně toho, že nyní je povinností sběrny, zjišťovat u osoby, která jakýkoliv materiál do sběrny přinese, údaje z občanského průkazu, víc ne. I tam jsou však v praxi obrovské problémy, neboť řada "sběračů" (zločinců) předkládá doklady odcizené, odpovědná osoba ve sběrně si je tupě opíše, aby měl vůbec nějaké údaje (podoba ho nezajímá vůbec) a zajímá ho hlavně kvalita přineseného lupu, většinou právě drahé mědi nebo i litiny, a nebo to vykoupí úplně "na černo - bez dokladů" a vydělá ještě více, protože i tohoto zloděje ještě okrade pod záminkou, že jinak zavolá policii, což se dnes děje na denním pořádku.
Když jsme tyto nekalé praktiky záhy zjistili v několika sběrnách a navrhovali jsme za porušení podmínek podnikání odebrání živnostenského listu takové osobě, opět jsme narazili, neboť Živnostenské úřady tyto návrhy řešit odmítly........a aby byla policie schopna všechny tyto případy zjistit, musela by v každé takové sběrně být nepřetržitě policejní hlídka, což v praxi možné není. Je ale možné, vytipovat úseky, kde k této trestné činnosti nejvíce dochází (např. určité úseky železničních tratí, odstavná vlaková nádraží, aj.) a tak zajistit skryté sledování s cílem zadržet pachatele přímo na místě, trestnou činnost jim prokázat a uložit jim opravdu tvrdé tresty odnětí svobody s tím, že je musí vykonat tam, kde budou muset tvrdě pracovat a vydělat si na splacení škod, které tyto osoby společnosti způsobily.
A pokud by si snad někdo přechytralý myslel, že kovy kradou zejména „Romové“ či „Cikáni“, aby se někdo z nich snad neurazil, není to pravda, neboť je zcela bezostyšně kradou i tzv. „bezdomovci“, kteří se však do této pozice většinou dopracovali sami a jen těžko mohou svůj stav svádět na tento režim. Takže přemýšlejme vážení a buďte objektivní, neboť tato trestná činnost je řešitelná. A jak?
Zjistí-li se, že na jakémkoliv sběrném místě byly v rámci sběru druhotných surovin přijaty díly, součástky či jiné produkty budící podezření, že byly odcizeny, je třeba toho, kdo tyto materiály do sběru odevzdal přesně ztotožnit, okamžitě nahlásit nejbližšímu útvaru Policie České republiky k prošetření, a pokud tak sběr organizující podnikatel neučiní – okamžitě mu uložit vysokou pokutu ve statisících Kč., a v případě opakovaného porušení mu doživotně odebrat možnost v tomto oboru podnikat. A zcela pochopitelně mu neumožnit, aby převedl tuto živnost na jiného člena svoji rodiny, popř. na dalšího příbuzného, nebo i na jakéhokoliv „bílého“ koně.
Jinak tady pořádek nenastane a bude jen otázkou času, kdy se stane velké železniční neštěstí, až se dva „dělnické“ vlaky „narvané“ k prasknutí, díky absenci zabezpečovacího zařízení, srazí. Přemýšlejme o tom, přátelé a snažme se zajistit nápravu.
Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.
Stínový ministr vnitra za LEV 21
