Koronavir aktivoval spící pravomoci státu v oblasti veřejného zdraví a hygieny. Jen lidé zabývající se správním právem věděli, jaká rozsáhlá práva má u nás stát v možnosti omezit svobodu pohybu formou karantény a uzavření celých oblastí. Taková práva má i veterinární správa v případě šíření zvířecích nemocí. Stát se musí chránit před nebezpečnými nákazami. Nyní se projevilo, že jedním z nejsilnějších ministrů, který může zakázat lety, rušit společenské akce a uzavřít lidi do plošné karantény, je ministr zdravotnictví. Ovšem razantní opatření uzavírání celých oblastí a plošné karantény vznikly historicky proti velkým nákazám spojeným s rozsáhlou úmrtností - původně mor, později cholera, úplavice.
Lidé jsou smrtelní a umírají. S tím musíme žít. Ale lidé umírají na značné množství chorob a v nepoměrně větším množství se umírá na jiné choroby, včetně přenosných, než je koronavir. Více jich zemře při dopravních nehodách a zakážeme snad kvůli tomu auta? A více jich zemře na běžnou chřipku, která doprovází lidstvo od nepaměti.
Boj proti koronaviru doprovází největší omezení svobody lidí od roku 1989 v Evropě. Plyne z něj poučení, že budoucí nástup totality může být spojen právě s bojem proti nějaké zákeřné nemoci. A to je přece pro obecné dobro. Nebo ne? I Hitler si nechal schválit posílení pravomocí vlády zmocňovacím zákonem po požáru Říšského sněmu a boj proti žhářům je přece také pro obecné dobro.
Porovnejme projevy Grety Thunbergové v OSN a Europarlamentu a Adolfa Hitlera v Říšském sněmu a udělejme si úsudek každý sám. Porovnejme si počty úmrtí na různé choroby, včetně tradiční chřipky a koronaviru, a srovnejme vládní opatření zasahující život lidí u nás i jinde. Ekonomové již vyčíslují, co nás bude koronavir stát hospodářsky. Považuji však za nejvyšší cenu to, jak se stát naučí používat znovu objevené nástroje regulace pro omezení práv člověka.
