Náš Parlament zvláštním zákonem také na možné komplikace reagoval, ale odlišným způsobem. Zatímco Evropský soud pro lidská práva prodloužil lhůty paušálně, tak náš zákon pouze rozšiřuje možnost prominutí zmeškání lhůty na základě individuální žádosti. Je tedy na účastníku, aby žádost podal a tvrzení, že zmeškání souvisí s omezeními kvůli nouzovému stavu, prokázal. Některé soudy budou benevolentní a spokojí se s tvrzením účastníka, jiné mohou být přísnější a žádat důkazy. Přístup Evropského soudu pro lidská práva je pro lidi výhodnější. Přitom vláda prodloužila platnost řidičských průkazů a občanek také paušálně po dobu nouzového stavu.

Je dobré prokázat se občankou, které skončila platnost. Ale stejný přístup měl být zvolen v případě ochrany práv člověka. Advokáti sice mohou podávat návrhy prostřednictvím datových schránek, ale pro významná podání je nutná důvěrná porada s klientem. Objektivně je komplikovanější pohyb, je-li sídlo advokáta mimo okres či kraj bydliště klienta. Nemluvě o tom, že by advokát či klient byl v karanténě. Rovněž Slovensko prodloužilo zákonem soudní lhůty paušálně do konce dubna.

Evropský soud pro lidská práva vyzval státy Rady Evropy, aby využily možnost pozastavení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud v rámci výjimečných stavů omezují práva garantovaná úmluvou. Naše vláda tak neučinila, přitom některá omezení dopadají na základní práva člověka. Pozastavení úmluvy je institut, který směřuje na období, kdy se stát dostane do krize. Je však jeho povinnosti toto přiznat a oznámit. Pokud vláda nepozastavila úmluvu a přitom omezuje práva garantovaná úmluvou, nemůže se divit, že lidé budou hledat ochranu u Evropského soudu pro lidská práva.