Prymulův neúspěch
Ministr zdravotnictví Roman Prymula je prezentován jako zachránce českého a moravského národa před čínskou chřipkou na jaře 2020, ale podzim 2020 dokazuje neúspěch jeho přístupu. Chování viru čínské chřipky je málo prozkoumané. Jestli nějaká země zvolila správnou či špatnou strategii, je možné zhodnotit až s delším odstupem jednoho či dvou let. Tehdy teprve lze hodnotit úspěšnost boje s virem srovnáním se situací v územně blízkých státech z hlediska zdravotnického i z hlediska ekonomických nákladů a škod způsobených vládními opatřeními.
Dojdeme-li k závěru, že ve střední Evropě byl počet nemocných v delším časovém horizontu na počet obyvatel podobný, ale rozsah ekonomických nákladů byl rozdílný, bude úspěšnější země, která ke stejnému výsledku dospěla za podstatně menších ekonomických škod. Prymulova jarní opatření vedla sice k malému počtu nemocných ve srovnání s okolními zeměmi, ale za cenu obrovských ekonomických škod a masového omezení práv občanů. Ale šlo jen o odložení průběhu nemoci z jara na podzim. Prymulova koncepce vyšla z představ, že poručíme větru, dešti. Neporučíme. Nemoc se zkrotit nepodařilo, jen se o několik měsíců posunul její průběh. Ale za jakou cenu?
Z hlediska delšího vyhodnocení jsou obrovské škody způsobené vládou na základě Prymulových návrhů na jaře 2020 zmarněnými hodnotami. Přitom některá opatření dosvědčují amaterismus autorů. Na věky slavnými se stane policejní nabádání nudistů na poloprázdné pláži mít roušku, nucení manželů, aby měli roušku v autě, když v posteli ji mít nemuseli, nebo zákaz obsluhy na venkovních zahrádkách hospod, když si však lidé mohli z okýnka vzít jídlo a pití a pak si s ním sednout. Prymula a vláda pohrdli ústavou, když znemožnili volby senátora v Teplicích, byť právo jasně stanoví, že odložit volby může jen Parlament zákonem. Chytračením byla snaha vyhnout se právní odpovědnosti, když omezení nenařizovala v nouzovém stavu vláda, jak žádá ústava, ale pokoutně jen Ministerstvo zdravotnictví. Proto řada lidí vnímala činnost vlády jako amatérskou, byť uznává nutnost určitých rozumných opatření.
Pochybné plošné testování
Prymula chce testovat celou populaci. Naštěstí zatím dobrovolně. Lidé mohou říci NE. Žádný zákon lidem, u nichž není podezření na nákazu, nenařizuje takový test podstoupit. Jde o zásah do osobní integrity člověka.
Přesné číslo nakažených bude platit jen k určitému okamžiku, pak se rychle změní. Určitou hodnotu může mít informace o promořenosti obyvatel, neboť z toho lze předpokládat míru kolektivní imunity. To však lze získat za podstatně menších nákladů.
Již více než 100 let je znám rozdíl mezi statistickým a sociologickým zjišťováním údajů. Statistická metoda, která zjišťuje údaje ze 100% populace, je drahá a organizačně náročná. Proto se statistické sčítání lidu koná jen jednou za 10 let. Levnější a snadnější je zkoumání sociologické, kdy se vybere malý vzorek, který však věrně odpovídá poměrnému složení populace z rozhodujících hledisek – věk, pohlaví, bydliště městské či venkovské, vzdělání atd. Při dobře vybraném vzorku zjistíme potřebné údaje, které odráží stav v celkové populaci, za podstatně nižších nákladů. Celoplošné testování je přínosné jen pro výrobce a obchodníky s testovacími látkami.
Bezradná většina opozice
Čínská chřipka a s ní spojené vládní zásahy do ekonomiky a práv lidí je nejdůležitější otázkou dneška. Na důležitých otázkách se vyhraňuje politický střet mezi vládou a opozicí. A v této otázce většina opozice přitakává vládě. Zmůže se jen na to, že prý vláda nedostatečně kompenzuje způsobené škody. Přitom kompenzace jsou z obřího vládního dluhu, který ohrožuje bankrotem budoucí existenci státu.
Většina opozice neřeší, zda vládní strategie není ze své podstaty chybná a že lépe, než kompenzovat škody, je snížit škodlivé vládní zásahy do ekonomiky a života obyvatel. Nepodloženost vládních opatření kritizuje jen Tomio Okamura ze Strany přímé demokracie. Výhrady k některým krokům vyjádřil Václav Klaus ml.
Nečinnost většiny opozice zarazí při srovnání s občanským postojem řady intelektuálních autorit, které se ozvat umí – bývalý prezident Václav Klaus, lékaři Jan Pirk, Jan Žaloudík, Roman Šmucler, Jan Hnízdil a jiní.
Co nás čeká
Nechceme-li se stát bankrotujícím a zákazy svázaným Prymulovým půlnočním královstvím, nevěřme, že vir zničíme. Vir zůstane a populací projde v určitých vlnách. Z dlouhodobého odstupu bude nemocnost zřejmě zhruba srovnatelná v rámci střední Evropy, nejsme izolovaný ostrov. Nejde však o mor a absolutní většina lidí nemá příznaky nebo jen malé. Nesrovnatelné však budou škody způsobené různými vládami, protože mají rozdílnou strategii řešení. U nás budou obrovské.
Související text: Prohlášení Institutu Václava Klause z 9. 10. 2020,
