Že je nejvýznamnějším slovenským státníkem po listopadu 1989 opakovaně rozhodli voliči. Za období 1989-2024, tedy 35 let, byl předsedou vlády 11 let, nejdéle ze všech premiéru (druhý Vladimír Mečiar 7 let). Fico v roce 1999 založil politickou stranu Směr-sociální demokracie, kterou přivedl celkem k vítězství v pěti parlamentních volbách 2006, 2010, 2012, 2016, 2023. Byl čtyřikrát jmenován předsedou vlády 2006, 2012, 2016, 2023, což je slovenský rekord po roce 1989 (druhý Vladimír Mečiar jen 3x v roce 1990, 1992, 1994). Nebál se zamířit do opozice, když v roce 2010 vyhrál volby, ale poražení se spojili proti vítěznému Ficovu Směru. Ze spojení poražených vzešla vláda Ivety Radičové, která se za dva roky rozpadla, a Fico potvrdil své vítězství v předčasných volbách. Fico překonal i mediálně hysterický útok, kdy byla jeho vláda bez důkazů spojována s vraždou novináře Kuciaka. Odešel z funkce premiéra a ve volbách 2020 jeho strana skončila druhá, ale přestože se za vlády Igora Matoviča snažili najít jakékoliv propojení na tuto smutnou událost, nic nenašli. Byla to jen lež šířená protificovskými politiky a novináři.
Fico je předsedou nejúspěšnější slovenské politické strany již čtvrtstoletí od roku 1999, což je na poměry v Čechách, na Moravě a ve Slezsku něco nevídaného a překonal tak naše nejvýznamnější politiky Václava Klause i Miloše Zemana. Fico jako státník myslí dlouhodobě a ne jen na jedno volební období.
V demokracii je vrcholným oceněním úspěšnosti politika vítězství ve volbách. Ficův směr vyhrál všechny volby za dobu své existence, s výjimkou prvních voleb, který se účastnil v roce 2002, kdy skončil třetí, a voleb 2020, kdy skončil druhý, když však volebním vůdcem nebyl Robert Fico, ale Peter Pellegrini. Jedny volby lze vyhrát náhodou a pak skončit na smetišti dějin. Pokud politik vyhrává opakovaně volby, je to důkaz, že jej lidé dlouhodobě uznávají a s důvěrou mu svěřují moc ve státě. Robert Fico je takovým politikem, stal se státníkem.
Fico - obhájce práv člověka
Robert Fico se v krizové situaci, kdy vláda Igora Matoviče zneužila covidové situace k zavedení drastických omezení pro slovenské občany a nucení k očkování covidovými vakcínami, jež přitom nechránily před nakažením ani přenosem covidu, vystoupil proti rozsáhlým zásahům do práv lidí. Vysloužil si tím pokus, že se jej vláda snažila umlčet i hrozbou vězení. Na Slovensku proti vládní zvůli občané nenašli zastání u soudů či jinde, ale u vůdce opozice Roberta Fica. Ten se tak projevil jako skutečný ochránce práv člověka. V této době ostře kritizoval zneužívání policie a prokuratury k politickému boji a slíbil občanům, že tuto situaci po volbách napraví. Proto také přišel s plánem zrušit slovenskou Speciální prokuraturu, která nemá v jiných středoevropských zemích obdobu a byla spojována se zneužíváním moci.
Atentát - útok na demokracii
Robert Fico má jako každý úspěšný politik mnoho nepřátel. I on by mohl užít oblíbený aforismus Miloše Zemana: „Nedivte se trpaslíkům, že vám okopávají kotníky, oni výš nedosáhnou.“. Nyní se však jeden člověk, zlý, možná pomatený, pokusil vyjít z hloučku trpaslíku a zasáhnout úspěšného politika více a výše, než jen do kotníků. Svým činem odhalil pravou podstatu útoků na Roberta Fica, ať již tohoto vražedného či dříve formou nenávistných slov. Odpor proti němu vychází z těch, kteří nechtějí demokracii, jejímž bytostným základem je uznání volebního vítězství i poraženými s tím, že v příštích volbách si to politické strany mohou rozdat znovu a volič může rozhodnout jinak. Útočníci na Roberta Fica nechtějí politický střet řešit volbami, protože se bojí prohry, znají nálady voličů a tuší, že ve svobodných volbách nemají šanci.
Robert Kaliňák
Atentát na Roberta Fica ukázal, že Směr není jen o Robertu Ficovi. Velmi razantně se projevil místopředseda vlády a ministr obrany Robert Kaliňák, již dříve blízký Ficův spolupracovník, který stanul neformálně v čele vlády i strany v zastoupení Roberta Fica. Důrazně trval na tom, že Fico je nadále premiérem a není třeba rychle hledat nějaké jiné řešení, protože vláda rozhoduje ve sboru a je funkční. Rovněž jeho nechuť zúčastnit se kulatého stolu předsedů politických stran u prezidentky Zuzany Čaputové vedla k ukončení snahy prezidentky převzít politickou iniciativu ve chvíli, kdy končí její mandát a podpora Čaputové mezi slovenskými voliči je nepatrná. Kaliňák v zásadě rozhodl, že nějaké podobné akce mohou být až za nového prezidenta Petera Pellegriniho, který se ujme úřadu v červnu 2024.
Kaliňákův postoj je postojem člověka, který odmítá politické pokrytectví a nechce se stát jen kulisou pro ty, kteří nenávistnou situaci na Slovensku vyvolali tím, že nechápou jiné politické názory jako součást demokratické reality, ale děsí jimi obyvatele a jejich nositele vidí ne jako soupeře, ale jako nepřítele, kterého je třeba zničit.
Politické motivy atentátu
Atentátník uvedl politické důvody, proč se pokusil zavraždit Roberta Fica – 1. zrušení vládních vojenských dodávek ukrajinské vládě, 2. zrušení Speciální prokuratury, 3. změny zákona o slovenském rozhlase a televizi. Všechny tyto plány strana Směr uváděla v předvolební kampani. Šlo o legitimní politický program, který dostal podporu voličů. Realizace těchto plánů je realizací demokratické politiky. Atentátník i všichni ti, kteří za to nenávistně hanobili Roberta Fica, neunesli to, že vyhrál ve volbách jiný politický názor, než mají oni sami.
Je to důsledek obrovské netolerance Ficových odpůrců, kteří sami sebe považují za jediné oprávněné nositele toho jednoho správného politického názoru. A zde je poučení pro nás. Protože i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je mnoho nenávisti těch, kteří nejsou schopni vedle svého názoru, který jim nikdo nebere, přijmout to, že jiní lidé mají názory jiné.
U nás je typickým projevem těchto netolerantních výroků některých politiků a novinářů označení oponentních názorů za proruské a jejich nositele za agenty Ruska. Je to stejný model, jaký v období 1948-89 používala totalita vůči opozičním činitelům, když je označovala za agenty amerického imperialismu.
Za představitele protidemokratického ostouzení lidí s jinými politickými názory považuji i Václava Moravce, který o prezidentu Václavu Klausovi prohlásil, že je Putinův gubernátor. Přitom Václav Klaus si Moravce nevšímá, což je vlastně asi nejvíc, co Moravcovi v rámci úpadku jeho novinářské prestiže vadí. Významní lidé totiž do jeho pořadu nechodí a z politických nedělných diskusí se stal pořadem nejméně významným. Prohrává z hlediska významnosti hostů s Partií CNN Prima i s pořadem Za pět minut dvanáct na televizi Nova. A byl to právě Václav Klaus, který jej ignoroval první.
Dále jsem si to uvědomil, když jsem viděl vyjádření politologa Jana Šíra, který v den atentátu na Roberta Fica 15. 5. 2024 ve Zprávách Plus na CNN Prima v reakci na předvolební debatu s kandidáty do Evropského parlamentu Ondřeje Dostála a Lubomíra Zaorálka vyjádřil nelibost nad tím, že je vůbec Prima pozvala do vysílání, protože měli jiný názor než čistě válečnický k vývoji v rusko-ukrajinské válce. Velmi dobře na Šíra reagoval moderátor s tím, že zvou to televize zástupce různých stran.
Netolerance k netoleranci
Byť se to nedemokratům nelíbí je zcela demokratické a ve svobodném státě možné, že někteří podporují pokračování války na Ukrajině a jiný podporují zahájení mírových rozhovoru, je zcela demokratické, že někdo podporuje ideologii klimatického alarmismu a jiný ji kritizuje jako další pokus o nadřazení ideologie nad realitou, je zcela možné podporovat zvyšování moci státního zastupitelství a policie a jiný může varovat před zneužíváním moci těmito složkami. Jsou to různé názory na politiku a další vývoj státu. Který názor bude vládnoucí, rozhodnou voliči ve volbách.
Je však nutné vystupovat proti tomu, když někdo ve snaze prosadit svůj názor jako jediný správný, označuje nositele jiných názorů za proruské agenty a volá po jejich odstranění. To může vést až k pokusům o politickou vraždu. Proto je nutné být netolerantní k netoleranci, proto je správné kritizovat Václava Moravce za jeho ostouzení jiných lidí či Fialovu vládu za pokus umlčet svobodu slova, jako byl v únoru 2022 pokus o vypnutí vládě nepohodlných webů.
Atentát na Roberta Fica varuje a ukazuje, že demokracie je ze strany některých nenávistných novinářů a politiků ohrožena. A že někteří jsou schopni svou nenávist a odpor k výsledkům demokratických voleb přeměnit i na vraždění.
