Symbolem bylo zrovnoprávnění členů zrušením kvót na zastoupení pohlaví. Nově měl mít každý člen strany rovné právo kandidovat do stranických funkcí a jeho příslušnost k pohlaví jej nezvýhodňovala. Sociální demokracie by se tak zbavila jednoho ze znaků neomarxismu, který se různými kvótami snaží zkreslit demokratickou volbu členů. Toto sociální inženýrství v minulosti využíval fašistický korporativismus a znám je i z doby komunistické totality, kdy požadavky na různé poměry zastoupení pohlaví, národních, profesních a třídních skupin vedly k tvoření zastupitelských orgánů bez ohledu na skutečnou vůli voličů. Je výmluvné, že v největších západoevropských státech v Británii a Německu byly premiérky z pravicových, ne levicových stran. Nové vedení sociální demokracie chtělo, aby se volilo dle politických názorů a ne podle genitálií či věku.

Tento i další návrhy nebyly přijaty, byť s nimi souhlasilo přes 75% delegátů sjezdu. Sociální demokracie totiž musí měnit stanovy třemi pětinami všech delegátů sjezdu. Sjezd měl více než 500 delegátů a z nich více než stovka nedorazila a nehlasovala. Tím se nutná většina 60% všech delegátů stala více než 80% většinou přítomných delegátů, což zablokovalo snahu po výrazné změně stanov.

Takové znemožnění rozhodování je pro politickou stranu nebezpečné. Je dobré mít pro schvalování změn stanov přísnější většinu než pro běžné usnesení. Ale je smrtící, je-li tato většina příliš velká a znemožňuje změny. Stejně jako ve volbách rozhodují voliči aktivní, kteří přijdou k volbám, i o straně by měli rozhodovat členové, kteří přijedou na sjezd a hlasují. Ne ti, jež zůstanou doma.

Marné hlasování o změnách stanov ukázalo i naději pro sociální demokracii. Zásadní návrhy na změnu stanov přijaty nebyly, ale podpořila je asi 75% většina hlasujících delegátů. Většina strany se chce rozejít se snahou po inženýrském řízení strany i společnosti, které nemá nic společného s hájením zájmů zaměstnanců a většiny běžných lidí.