to, že jsem se přihlásil k tomuto pultu dnes, k tomu mě dovedlo to, že pan ministr hovořil o tom, že ostravská nemocnice je jedna z 15 nemocnic, které má na starost. O ostravské nemocnici není možno takto hovořit. Ostravská nemocnice je mimořádná nemocnice svým umístěním, prostorem, který "obsluhuje", a celoregionálním nemocničním vybavením. Jedna závažná věc také je, že ostravská nemocnice má lékařskou fakultu, lékařskou fakultu, která je v naší zemi nejmladší, nemá ani deset let a je to lékařská fakulta, která takovými věcmi ztrácí na kreditu, a její absolventi budou pochopitelně mít horší možnost uplatnění než absolventi z normálních fakult. To je mnoho věcí, které jsou velmi důležité. Proto jsem se rozhodl promluvit.

Samozřejmě, boj s korupcí je drahý, vždycky stojí strašně moc - času, peněz, svobody. Ale všechno to musí mít nějakou úměru. Musíme se snažit tak, abychom dokázali zachovat funkci těch věcí, které máme na starosti. Kdyby fungovala normální akreditační komise, která fungovala do minulého roku, tak v tuto chvíli přijde lékařská fakulta a ostravská nemocnice o akreditaci. Protože odchod tolika přednostů, kteří jsou garanty těch oborů, nemůže být jen tak. Ta garance se musí něčím nahradit. O to se nikdo nestaral, tam nebyl nikdo jmenován novým oborovým garantem. A bez oborové garance to studium v rámci Evropské unie ztrácí svoji evropskou platnost. Prostě proto, že absolventi našich lékařských fakult mají oprávnění provozovat tu praxi ve kterékoli zemi Evropské unie. A je to proto, že splňujeme nějaké vzdělávací podmínky.

A mezi ně patří i to, že ta pracoviště jsou akreditovaná, a tím akreditačním procesem stát garantuje to, že kvalita a rozsah té výuky odpovídá evropským kritériím. To je druhá velmi závažná věc. Samozřejmě pokud dojde k výměně tolika přednostů, je to jiná situace, než když ministr Němeček za celou dobu svého působení vyměnil tolik a tolik přednostů, oni také přednostové stárnou, odcházejí do důchodu, čili ten počet té výměny je veliký. To, co ve mně vzbuzuje určitý neklid, je to, že se od začátku říkalo, že v ostravské nemocnici bude mít pan ředitel Němeček obrovské problémy díky svému fungování ve vládě - fungování ve vládě, to není o ničem jiném než o tom, že možná v nějaké podobě nevyhovoval vládnímu vedení. Ale tam nedošlo jenom k výměně přednostů klinik, tam došlo k výměně v managementu. Šéfkou personálního oddělení tak obrovské fakultní nemocnice s tak obrovským dosahem je nyní žena, která s tím povoláním žádnou praxi nemá, je absolventka nějaké střední školy učitelské - nechci to vzdělání nijak snižovat, ale je to pravda, že je to vzdělání, které nemá s personalistikou nebo managementem nic společného. A v tom vidím celého zakopaného psa. Pokud se něco likviduje a uklízí a uklízí se tak, že je úplně jedno, co všecko spadne a jestli ten stroj bude fungovat dál, nebo jestli se zastaví, je to manažersky špatně. V takovéto situaci ten manažer musí být schopen zachovat chod věci, kterou napravuje. Napravit nelze tím, že něco zničím. Tak to nefunguje a v medicíně už by to vůbec tak fungovat nemělo.

Docent Šimetka je mimořádný odborník ve svém oboru. Říkám to s plnou vahou toho, že mám stejné povolání jako on a znám ho od mládí. On je tam dneska vlastně už více než deset let ve vedoucí funkci, je to obor, který je dneska téměř na vymření - toto povolání nechce skoro nikdo dělat, zodpovídat za porodnici a gynekologii to je velmi, velmi obtížné povolání - doktor Šimetka je vynikající odborník a je to slušný člověk. Slušný člověk říkám s tím velkým S na začátku. Jestliže on řekne, že není schopen na tom postu zůstat, vyvolává to ve mně více než pochybnosti o tom, že v nemocnici je všechno v pořádku. A jestliže v půlce týdne říkal, že se vrátí na post přednosty a v pátek řekl: s tím ředitelem to opravdu nejde, já nejsem schopen s ním kooperovat - to jsou jeho slova, tak je něco špatně, pane ministře. A to se musí řešit. A já jsem přesvědčen o tom, že tato Sněmovna má právo k tomu něco říct. Je to o té bazální a základní péči o naše občany. Je to oblast naší republiky, která má velmi mnoho jiných problémů a ten problém navíc s problémem nemocnice a fakulty je skutečně více než nedobrý, abych použil jemného slova.

Jsem přesvědčen o tom, že v případě, když uplyne rok a změny, které jste si přál, nenastaly, je na čase hledat jiný způsob řešení. Já neříkám nic jiného než to, je na čase hledat jiný způsob manažerského řešení tohoto problému! A je to problém zdravotnický, je to problém univerzitní, je to problém lidský! A znovu říkám kruhem zpátky, toto musí být někdo, kdo dokáže věci řešit, kdo má manažerské schopnosti a kdo je schopný komunikovat. Víte, lékaři jsou zvláštní sorta. Číšníci říkají, že jsou to nejhorší hosté, protože všemu rozumějí a vždycky mají pravdu. To ve vás trošku zůstává, když rozhodujete o takových věcech, jako je nemoc, nebo těžká nemoc. Ale na druhou stranu jsou to lidé velmi komunikativní, protože je to jejich povolání. Oni dneska fungují vlastně jako zpovědníci, protože v naší bezvěrské zemi se lidi nechodí tak moc radit do kostela, jako se radí se svými lékaři. A lékaři jsou zvyklí hledat řešení a vědí, že v jejich profesi neexistují opravné problémy. A proto se snaží to řešení hledat rychle a dobře. Nevěřím tomu, protože já ty lidi znám, některé z nich vlastně od mlada jako začínající lékaře, některé jako rovnocenné kolegy, že by tito lidé nebyli ochotni přistoupit na nějaké řešení, které by bylo funkční. V takovém počtu, v jakém to tam je, je to prostě té situaci neodpovídající.

Neříkám žádné usnesení, které by se mělo hlasovat. To, co říkám, je můj apel na vás, pane ministře, řešte to skutečně vážně. A neřešte to s pocitem, že máte nějaký směr, něco jste chtěl a že to chcete prosadit. Řešte to tak, aby to bylo řešení věci prospěšné. A když řeším něco prospěšně, tak mnohdy musím říci: "udělal jsem nějakou chybu, ale já ji pokud možno co nejrychleji napravím".

Děkuji.