Hezké dobré odpoledne. Děkuji za slovo, pane předsedající. Materiál, který teď máme na stole, je skutečně materiálem velmi závažným. Je pravda, že se o něm mluvilo už dřív, od okamžiku, kdy došlo ke změně zákona, že ta otázka odškodnění je ta otázka nutná. Ale v současné době jsme v poněkud jiné situaci, než jsme byli před dvěma lety. Jsme v situaci, kdy na celém světe nastupují vlastně epidemie prostě pro to, že celý svět začal očkování odmítat. Důvod, proč tak je, je docela složitý. Na začátku jsou to mylné informace, které byly vydány i experty na očkovací látky a experty na očkování. Ale pravda je, že se to stalo záležitostí, která probíhá napříč celým světem. Ve Spojených státech, kde by to člověk nečekal, je tam obrovský problém s očkováním jako takovým. Navíc současná migrace je tak veliká, že přestup infikovaných pacientů z jedné země do druhé je velmi snadný. A my jsme vlastně v situaci, kdy ten krok té náhrady není jenom tím vzetím odpovědnosti na sebe státu, ale i vlastně odpovědí těm očkovaným, nebo jejich rodičům na to, že stát si tuto zodpovědnost na sebe bere, že je ochoten ji řešit a že to je jeden z dalších důvodů, proč to odmítání očkování nemá v zásadě to zdůvodnění, které tam doteď je jako jedno z mnohých zdůvodnění, že v případě poškození zůstává ta škoda vlastně neřešena.
Situace je velmi vážná. Ty jako pediatr (řečník promlouvá k poslanci Kasalovi) jistě se souhlasem pana předsedajícího víš velmi dobře, jak se mění procento proočkovanosti, že jsme někde pod 85 dneska třeba, což už je číslovka, která znamená, že žádná imunita není zaručena v tomto systému, že ta infekce poběží. Samozřejmě že všichni víme, jak vysoké procento úmrtí na zarděnky je například na Ukrajině, protože pak už to přechází do procent, ne do otázek promile, a že to, co říkáme dneska, že máme do roka tři až pět vážných komplikací po očkování, je údaj, který se může z hodiny na hodinu změnit tak, jako se mění proočkovanost novorozené populace, jako klesají protilátky u populace už proočkované v minulosti, protože ta imunita nemá už charakter celoživotní, jak jsme u některých věcí uvažovali.
A proto se domnívám, že jsme ve fázi, kdy bychom měli skutečně jednat. Já už mám s Poslaneckou sněmovnou dost zkušeností na to, abych věděl, když otevřeme tu diskusi příliš doširoka, že se rozbředne, že se tam vmezeří celá řada věcí, která tam nepatří, že to bude trvat dlouho, proto si myslím, že bychom ten návrh, jak ho máme, diskutovat v této podobě, protože všechny otázky, které chceme řešit, jsou otázky, které by neměla řešit Sněmovna jako taková, které by měl řešit sbor odborníků, které ve vakcinologii skutečně máme. Máme centra, která se tím zabývají. Máme odborníky, kteří to řeší. A všecko to vyjmenování všech dalších možných komplikací bychom měli nechat na tu odbornou skupinu a vycházet z toho, ano, tady máme vydefinovanou nějakou řadu možných komplikací a všechny ostatní komplikace, pokud budou, projdou nějakým jednacím řízením, kde se rozhodne: je tam souvislost, není tam souvislost. To má svoji logiku. Není možné do toho vsunout všecky možné komplikace, které v průběhu několika roků po očkování mohou naběhnout.
Já jsem porodník, tak vím, že v Americe probíhají žaloby na porodníka, že se dítě při porodu dusilo, když je mu 18 let a má poruchy kontaktu se ženami. To všechno probíhá jako žaloby. Čili propojovat některé věci do sebe volně teoreticky je skutečně podle mého názoru nesprávné.
Velmi bych se přimlouval za to, abychom v této podobě ten návrh přijali, abychom v diskusi k tomu řekli to, co si myslíme, že by mělo být součástí prováděcí vyhlášky a všech těch doplňujících věcí, a odkázali se na to, že sporné případy poběží klasickým způsobem přes vyjádření příslušných expertů, abychom to nedělali na úrovni ne tak odborné, protože i ta varianta, že se dozvídám, že je možné, že dítě je odočkováno do jedné nohy, do druhé nohy, do jazyka a naštěstí to nejde do oušek v téhle té chvíli, je pro mě docela zajímavá informace, protože to si myslím, že si na sebe ten doktor bere víc zodpovědnosti, než kolik mu jí zdravotnická možnost a odborná možnost dává.
Proto já si nemyslím, že bychom prodloužením nějaké lhůty něco získali. Myslím si, že bychom naopak měli co nejrychleji informovat rodiče pacientů a pacienty, že stát, že my všichni s tím něco děláme, že se už konečně hnuly ty ledy a kroky, které se snaží tu věc řešit, a ne že to stále odkládáme, diskutujeme, a nakonec skutek utekl. Děkuji.
