Dovolte mi, abych se i já jako relativní odborník zapojil do diskuse, která je téměř bezbřehá. Já bych v prvé řadě chtěl velmi poděkovat kolegyni Novákové za slova, která tady říkala. My totiž ten problém očkování řešíme špatně. My ho řešíme jako spor dvou celků. Nějakých rodičů a lékařů. Jdeme na to známým českým způsobem, který říká jiný názor je urážka, kterou lze smýt jenom krví. Místo toho, abychom udělali to, co tady tak dobře popisovala kolegyně Nováková, to znamená, abychom vytvořili prostor pro to, že o této věci nebudeme válčit, ale budou s ní lékaři a pedagogové s rodiči hovořit.

Bohužel to není tak úplně jednoduché, jak kolegyně říkala, ale je to cesta, která je bezesporu rozumná. A je také nutná. Je potřeba si uvědomit, a to je odpověď, on zde již není, na otázku, proč očkujeme, když pak semotamo nějaké neočkované dítě se dostane mezi očkované, že se vlastně nic nestane.

Ze všech statistických studií víme, že pokud proočkovanost poklesne pod 90 %, přestává to vlastně jako ochranný mechanismus proti epidemii fungovat. Jen bych si vás dovolil upozornit, než budete hlasovat o těchto věcech, abyste se seznámili s výsledky, které známe z Ukrajiny, která zrušila očkování, které měla povinné, jako posovětská země, prostě proto, že na to v zásadě neměli, tak zrušili povinnost a proběhla tam tak obrovská epidemie, která postihla 15 % všech dětí. To už není žádná legrace.

Podívejte se na to, co se děje v Bangladeši, co se děje ve všech těch zemích, které neočkují, když se epidemiologická situace zhorší, jaké tam probíhají epidemie a v jaké podobě. Můj otec, jako praktický lékař, trvale nosil v kapse takové zvláštní pero, které používal, když se dostal k dítěti, které mělo záškrt. Záškrt totiž dokázal úplně ucpat dechovou trubici a jediná možnost byla proříznout tracheu, aby se vzduch tomu dítěti dostal, které bylo už modré a umíralo.

Oni ti praktici na to měli prostě takovou tlustou jehlu. Uměli to přesně v tom prstenci probodnout, a to byla věc, kterou - já se pamatuji, že mi otec dělal relativně velmi často. Je to věc, se kterou se nesetkáme. Ale pokud pozměníme systém našeho očkování, přičemž sem budeme mít neustálý příliv migrantů ze zemí, kde choroba je frekventní, dostaneme se do úplně jiné situace. To, co už dneska víme, je otázka tuberkulózy, kterou nám sem dovezli do věznic vlastně vězňové ze zemí východní Evropy.

A ještě poslední věc na závěr. Abychom neválčili, abychom prostě diskutovali s těmi, kteří mají jiný názor, musíme si také uvědomit jednu věc. V okamžiku, kdy názor relativně malé skupiny sofistikované skupiny, skupiny, kterou tvoří, jak tady bylo řečeno, převážně vysokoškoláci a vzdělaní lidé, když převáží a zmizí povinnost očkování, nevím, jestli v naší společnosti jsou všichni na takové úrovni, aby možnost neočkovat a nestarat se o ní a s dítětem nikam nechodit, nevyužili. Obávám se, že i my máme takové skupiny rodičů. Jako já říkám otevřeně, nemáme všechny lékaře, ti nejlepší stoprocentní lidi na světě. Ale zrovna tak je to s rodiči. Úplně to samé. A to si obě strany musí uvědomit. V okamžiku, kdy otevřeme ten prostor, budou ho zneužívat nezodpovědní rodiče. Rodiče, kteří se o děti nestarají, v nejhorším případě je dávají do ústavu, ti určitě nepoběží někam očkovat to dítě, prostě budou rádi, že nemusí pro to dítě nic udělat.