Proto jsem přesvědčen, že ta námitka, kterou říkal kolega Bendl, je oprávněná, protože vy už v tuto chvíli víte ten výsledek, víte, co budete říkat na tiskovce, ale my se to nedozvíme. Já znovu říkám, že jsem lékař, dovedu s těmi údaji v tom systému PES pracovat, mám proti němu několik výhrad, považuji některé věci za nepřesné nebo zavádějící, ale nejsem schopen si odpovědět, jak dnes odpoledne na tiskovce řeknete ten závěr z toho, z těch hodnot toho PSA, prostě proto, že to není věc, která by vyplývala automaticky, má to ještě řadu dalších hodnocení a také v tom úvodním představení PSA bylo řečeno, že všechny ty údaje nejsou jenom jednoduchá matematika, ale že musí procházet určitou analýzou té dynamiky a určitým zhodnocením celé řady dalších vedlejších faktorů, které v PSU jako takovém nejsou, ať je to skladba těch těžce nemocných, věková (nesroz.), prostě to nemáme. Čili ten údaj, pokud ho máte, byste nám pravděpodobně měli říct. Není to něco, k čemu my máme automatický přístup.
A teď k tomu vlastnímu meritu té věci, to znamená, k otázkám nouzového stavu. Tato země je skutečně rozdělena, rozdělena pravděpodobně padesát na padesát, (na) ty, kteří covid vnímají jako obrovský problém a na ty, kteří tu covidovou problematiku zlehčují nebo nepovažují za takovou, aby vyžadovala nějaké intenzivní a vážné řešení. To je v tuto chvíli, myslím si, jedna z největších chyb, která zůstala z té doby před tím měsícem a dalšími, že toto rozdělení názorové přetrvává. Já bych očekával, že intenzita vysvětlování tohoto problému bude taková, že se ty vědomosti toho národa budou měnit nějakým směrem, aby to bylo, musí být všechna ta rozhodnutí, která tady máme, průběžně zdůvodňována, průběžně musí být lidé informováni také o tom, jestli je ten covid lehké nebo těžké onemocnění, protože zatím se to prezentuje tak, že je to těžké onemocnění pro lidi staré nebo pro lidi nemocné, takže si všichni říkají, mě se to netýká, ono je to lehké onemocnění. A samozřejmě, že víme, že to onemocnění má své následky i při lehkém průběhu, že to je otázka mikroembolizací a mikrokrvácení, je otázka, která může ovlivnit celý další život toho člověka, který to prodělal, že už jsou popsány problémy s mozkovou funkcí, s funkcí jater, s funkcí ledvin.
Já vím, že jsou to věci, které se nemohou tak snadno říkat. Ale v nějaké podobě by zaznít měly, protože ta skupina, která se domnívá, že to onemocnění je lehké, by měla v nějaké podobě znát, že to má nějaké jiné další riziko. Nejenom to, že nebudeme cítit a bude nás bolet hlava a budeme mít osmatřicet, že to může být i jinak.
A to jsou všechno věci, které by měly zaznívat, protože chceme-li něco prosadit, daleko nejvíc prosadíme, pokud s tím lidé budou souhlasit. Pokud principiálně budou chápat, že to je potřeba. A to nevyřeší žádný nouzový stav. To vyřeší jenom komunikace. Když chcete udělat zásadní preventivní akci třeba v oblasti té onkologie, tak manželé Nasílovi (?) po té Anglii jezdili osm let a přesvědčovali, jak je potřebné dělat prevenci karcinomu hrdla děložního. Pak se k tomu našel ten virus, byla za to Nobelova cena a začalo to fungovat. A toto je stejná situace, pokud nebudeme, nebudete, protože to je vaše povinnost s těmi lidmi komunikovat, nebude docházet ke změně toho mínění. Já si myslím, že národ samozřejmě může být názorově rozdělený na dvě půlky, ale měl by proto mít také podklady, proč ten názor má, a že je povinností ministerstva a povinností vlády, ty informace vydat dokonale tak, aby to rozhodování, aby ten názor těch lidí byl skutečně podložený těmi fakty, které znáte vy nebo které známe my, kteří se tím oborem zabýváme.
A to souvisí s tím, s tou otázkou toho nouzového stavu. Nouzový stav samozřejmě řeší celou řadu věcí. Já mám trošičku jiný názor na to, jestli lze bez nouzového stavu něco udělat nebo ne, protože systém, který máme, systém, který má v čele hlavní hygieničku a pak ty jednotlivé hygieniky, dovede celou řadu věcí na té úrovni toho PES 1, PES 2, vyřešit. Na to už není potřeba nouzový stav. A nouzový stav je zajímavá věc, která nám přináší do našeho života spoustu zákazů. No, možná svým způsobem řeší tu epidemii. Nebo podle mého názoru ta opatření pomáhají a řeší to, ano. Ale na druhou stranu také umožňuje, umožňuje vládě, aby celou řadu věcí ve Sněmovně řešila, které by se normálně nikdy neřešily nebo byly by normálně k neřešení prostě proto, že se to předloží jako záležitost stavu nouze.
A proto jsem přesvědčen o tom, že nouzový stav je věc, která musí být zdůvodněná, že to zdůvodnění musí být naprosto jasný, a že musíme mít možnost podle vývoje té situace i my uvažovat o tom, zda ten nouzový stav je, anebo není potřebný. Myslím si, že v současné době, bychom měli nouzový stav prodloužit o osm dní, do příštího pátku a příští pátek se znovu sejít a my bychom předložili, co si myslíme o tom dalším vývoji. Vy byste předložili, jaký je další vývoj. A byl bych velmi rád, kdyby takovéto kroky probíhaly vlastně pravidelně po týdnu, že bychom se tady vždycky sešli, vždycky stejně nějaká Sněmovna, my jistě přijdeme rádi na tak důležitou věc, protože ten problém se bude stupňovat. Ne medicínský. Medicínsky to bude mít nějaký vývoj, který možná už predikují ta statistická čísla. Možná, že ne. Prostě proto, že ten zvrat je kdykoliv možný a je možný i tak, že ho vlastně nejsme schopni ovlivnit těmi opatřeními prostě proto, že, kdybych chtěl být hodně rigorózní, tak ten vir mutuje a může změnit své vlastnosti a může se začít chovat zásadním způsobem jinak. To všechno jsou teorie, které známe a víme a zažili jsme je. Takže to, co bude nastávat, budeme se čím dál tím více blížit k Vánocům. Čím dál tím blížit více k období roku, kdy ten náš vztah k těm dnům je úplně jiný, má nějaké rozsáhlé složité rodinné vazby a bude naprosto nutné, aby, kdyby v této fázi ten problém dál trval, abychom měli možnost o té věci komunikovat.
Ne, aby to bylo automatické. Prostě proto, že kdybychom měli držet nějaká takováto opatření i přes to období těch Vánoc, nedej bože, ne jak jste vzali jméno boží už tady také na půdu Sněmovny, ale musíme mít možnost se k tomu vyjadřovat. Nouzový stav nám brání, abychom my jako kolektivní zvolený orgán, se k těmto otázkám vyjádřili nebo abychom s nimi vyslovili něco, co já chápu jako souhlas s principem. Proto si myslím, že prodlužování nouzového stavu na dobu delší než jednoho týdne, je zacházení s municí odjištěnou a nezabezpečenou. Jsme tady proto, abychom byli pojistka, parlamentní pojistka toho, co se v této zemi děje. Žádné otevřené sliby nebo dárky nemůžeme dávat, musíme pracovat tak, abychom se s tou situací co nejlépe a nejrychleji vyrovnali a nesmíme zneužívat mechanismu, který nám zákon dává, využívat mechanismu nouzový stav. Naopak.
Musíme se ze všech sil snažit o to, aby ta otázka toho nouzového stavu přestala být nutná. Proto znovu opakuji, myslím si, že další jednání o nouzovém stavu by mělo být za osm dní. A tam už s konkrétními věcmi diskutovat o tom, jak ten nouzový stav bude probíhat dál a dělat to tak pravidelně a systematicky, protože kontrola je naše povinnost.
Děkuji vám za pozornost.
