Je to už víc než měsíc, co se EU rozhodla vyřešit uprchlickou krizi povinnými kvótami na přerozdělení migrantů do všech členských zemí. České republika, jež kvóty stejně jako další středoevropské země odmítala, tak musí přijmout zhruba 3000 uprchlíků převážně z muslimských zemí.
S povinnými kvótami nesouhlasím. Sdílím vážné pochybnosti o tom, že se všichni uprchlíci dokáží integrovat. Nepovažuji je však všechny za teroristy, co budou kamenovat ženy, jak tvrdí prezident Miloš Zeman.
Vadí mi, že EU tímto rozhodnutím znovu pošlapala své demokratické principy i suverenitu členských zemí - navíc v tak principiální věci. Teď už nad tím ale nemá smysl brečet: povinností politiků, členů vlády, je nastalou situaci řešit.
Dodnes však od vlády slyšíme pouze populistický brek nad touto situací, místo aby ji jednotliví ministři začali ihned, rychle a efektivně řešit. Svou nečinností vláda navíc jen nahrává extremistům, kteří teď vlastní programovou xenofobii můžou zaštítit i oficiálním postojem prezidenta. V tom vidím velké nebezpečí.
Jako bývalý pražský primátor a stále aktivní zastupitel vidím ale v imigraci i příležitost, a zvlášť v Praze. Ta je historicky nejbohatším, nejvzdělanějším i nejkosmopolitnějším městem s nejnižší nezaměstnaností a nejrozmanitější ekonomikou, dnes především služeb. Ostatně i historicky Praha vždy nejvíc vzkvétala, když byla otevřeným a tolerantním mezinárodním městem, zatímco nejvíc upadala, jakmile zavřela své brány. Neměli bychom tuto chybu opakovat.
Část uprchlíků mířících do ze Sýrie do Evropy je vzdělaná a umí anglicky, v Praze by neměli mít problém najít práci. Politici však musí být aktivní, a pokud již kvóty byly schváleny, musí usilovat o to, abychom je naplnili těmi, kteří mohou naši zemi obohatit a nezbyli na nás ti, kteří o integraci zájem nemají.
Jenže vláda zatím jen mlčí, případně jako ministr vnitra Milan Chovanec brečí na sociálních sítích. Nejvyšší čas, aby se i vláda jako celek začala o povinně přidělené uprchlíky zajímat, třeba tím, že začne připravovat jazykovou výuku, rekvalifikační kurzy, protože nic neintegruje lépe než začlenění do pracovního procesu a běžného života české většinové populace.
Pokud bude vláda správně i nadále setrvávat na odmítavém postoji k povinným kvótám, musí si v Evropě sehnat pro svůj postup spojence. Ne po svém přehlasování pouze brečet nad rozlitým mlékem.
Psáno pro blog.idnes.cz
