dnes budeme, jak vidím, do nočních hodin mluvit o důvěře vládě Andreje Babiše, o které se nejčastěji mluví ve spojitosti se střetem zájmů nebo dotačními podvody. Na co se ale trochu zapomíná je neschopnost této vlády. Andrej Babiš a jeho lidé jsou v čele naší země už šestým rokem. Šest let řídí veřejné finance, které ani v době ekonomického růstu nedokáží udržet na uzdě. Tak tu rok po roce hospodaříme s deficitem, máme složitý daňový systém, obrovskou míru byrokracie, neinvestujeme. Prý nejsou peníze na platy učitelů ani na důchodovou reformu, kterou ANO, ČSSD zrušily, trapné hledání peněz na sociální služby z minulých týdnů si všichni živě pamatujeme. (Nesroz.) řídí také Ministerstvo dopravy, proto se u nás nestaví dálnice, železnice, a tak nějak obecně se lze těžko kamkoliv dostat. V období rekordního ekonomického růstu se prostě rekordně projídá a rekordně málo investuje, o reformách z pera ministrů si můžeme nechat zdát.

Já se ale nyní na pár minut pokusím vaši pozornost obrátit do oblasti, která by neměla být lhostejná vůbec nikomu. Jednoduše proto, že na fungování této oblasti může být do značné míry závislý život nás všech. Asi tušíte vzhledem k mému celoživotnímu povolání, vědeckému zaměření, učitelskému zaměření, chci mluvit o fungování vlády v oblasti zdravotnictví.

Hodnocení je poměrně jednoduchá disciplína. Podíváte se, co ministr v dané oblasti za tu dobu svého působení udělal. Podíváte se na to, jaké to mělo dopady, kolik to stálo, jak to pomohlo pacientům, lékařům, sestrám nebo dalšímu zdravotnickému personálu. Můžete to třeba porovnat s praxí v zahraničí a také, jestli je to v souladu s nastavenou Národní strategií nebo podobným dokumentem. No a na konci celého procesu dostanete poměrně jasný obraz, který za použití svých znalostí, zkušeností a dat nějakým způsobem popíšete.

Jak jsem již říkal, na první pohled je to v podstatě jednoduchá záležitost, stačí si jenom s tím dát trochu práce. Hodnotit ale práci ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který sedí již ve druhé vládě Andreje Babiše, je setsakra těžká práce. Ptáte se proč? Z těch velkých věcí pan ministr nic neudělal a udělal celou řadu drobných věcí, které jsou prospěšné, ale věc neřeší. Také v poslední době plní přední stránky médií. Není to - bohužel - kvůli zdravotnictví, ale kvůli tomu, že při svém působení sháněl svému šéfovi Andreji Babišovi od jedné podivné figurky z polosvěta kompromitující materiály na politickou konkurenci.

Ale pojďme od kriminalistiky ke zdravotnictví. Pane ministře, před posledními sněmovními volbami jsme se potkali v několika debatách a společně jsme se shodli na tom a na několika věcech, bez kterých se zdravotnický systém do budoucna neobejde. Oba dva jsme věděli, že nový ministr musí ihned začít s přípravou komplexní reformy zdravotnického systému. Bylo jasné, že musí po diskusi napříč politickými stranami a diskusi s odbornou veřejností přijít s něčím, čemu můžeme říkat třeba Bílá kniha českého zdravotnictví.

Zdravotnictví je zvláštní věc. O zdravotnictví se nemůže dohodnout jedna vládní garnitura. Jedna vláda je tady čtyři roky a za čtyři roky není možné ve zdravotnictví udělat nějaké zásadní změny. Hovořili jsme o tom, že musí proběhnout diskuse mezi jednotlivými stranami tak, aby program ve výhledu zdravotnictví byl programem, který je většinově akceptován, že nebude za čtyři roky, když se vymění vláda, zase změněn. To ve zdravotnictví nejde. A ten vizuální program je nutný proto, protože zdravotnictví se strašně mění. V dnešní době je tady úplně jiné zdravotnictví a jiní zdravotníci, než byli v padesátých letech minulého století nebo než dokonce byli na začátku, na přechodu devatenáctého a dvacátého století.

My samozřejmě víme, že zdravotnictví těmi změnami prochází z mnoha důvodů. Jeden z těch důvodů je ten, že kromě stárnutí lékařů stárne i naše populace. Zásadním způsobem se průměrný věk dožití od roku 1989 změnil. Je to věc, která je nevysvětlitelná medicínsky ani ekonomicky ani společensky, ale je to prostě pravda. Ten věk se prodloužil o deset let. My víme, že věk lidské buňky je definován nebo je schopen být asi sto dvacet až sto třicet let. To je tedy horní hranice toho, co dneska věda ví, že při vší péči může být věk, kterého lidi dosáhnou. Už v této fázi jsme ve fázi, kdy věk začíná být zásadním problémem zdravotnickým. Zásadním problémem proto, že mění potřebu akutní péče na péči chronickou, na péči o staré lidi. Samozřejmě ti staří lidí dneska v těch sedmdesáti nebo osmdesáti jsou jinak staří než byli lidé před sto lety - ti už nechodili a nemluvili - ale přesto potřebují úplně specifickou péči. A to je jedna z věcí, pro kterou my musíme - než vůbec začneme všechny ty drobné věci dělat - musíme si naprosto jasně definovat, jaký bude výhled v budoucnu, s odstupem let, jaká bude potřeba té akutní péče, jaká bude potřeba chronické péče.

Když tady slyšíme od paní ministryně slova o tom, jaké množství peněz se dalo do zdravotnických zařízení, do nemocnic, já se ptám - do kterých? Je to dobře, do kterých investujeme? Nebudeme je za těch dvacet let potřebovat jiné? Já si myslím, že ano, že skutečně ten poměr mezi akutní péčí a akutní lůžkovou péčí a péčí chronickou a domácí se naprosto zásadním způsobem změní. A my s tím musíme počítat už v tuto chvíli, nebo celou řadu těch peněz proinvestujeme špatným směrem.

Když hovoříme o tom, že jsme se zabývali otázkou počtu lékařů, jak o tom hovořil pan ministr, dostáváme se do jiného problému. My velice pravděpodobně za deset, dvacet let budeme potřebovat daleko méně lékařů než teď máme. Je to prostě proto, že velice pravděpodobně do zdravotnictví budou muset vstoupit ve velkém počtu vysokoškolsky vzdělaní lékaři, prostě proto, že to zdravotnictví dostane jinou podobu, ve které bude technika a počítačové systémy hrát zásadní roli. My se dostaneme do systému, kdy naše diskuse o zdravotních sestrách dostanou úplně jinou podobu, protože i ty zdravotní sestry dostanou jinou úlohu v tom systému, prostě proto, že ta klasická péče - přebalování pacientů, stlaní postelí - prostě dostane úplně jinou podobu. A my jsme - nebo pan ministr a Ministerstvo zdravotnictví žádný takový výhled vlastně neudělali.

Všechny ty změny, které dělá - a znovu říkám, změny, které jsou aktuálně k prospěchu té věci - ale v tom výhledu jsou možná špatně nebo velice pravděpodobně špatně. Když zvýšíme teď počet lékařů na lékařských fakultách, ti absolventi nebudou za šest, sedm let, jak tady někdo říkal, ti absolventi budou použitelní za jedenáct, dvanáct let, použitelní do vedoucích funkcí za patnáct let. Za těch patnáct let bude potřeba těch lékařů zcela zaručeně úplně jiná.

Bude také úplně jiná skladba těch oborů, které budou důležité. Jako víme, že některé choroby zmizely, jako víme, že dneska infekční nemocnice ve své podstatě se snížily na minimum - prostě proto, že ty infekční choroby nejsou nebo nevyžadují hospitalizaci, tak to bude i s ostatními, jinými obory. Tady se významně zkracuje doba hospitalizace u těch akutních věcí. My máme dneska po operacích průměrnou dobu hospitalizace dva a půl dne. To samozřejmě znamená zcela jiný nárok na náklady a zcela jiný nárok na potřebu zdravotnického personálu. A my to všechno pořád budujeme na tu historickou podobu, která byla někde v osmdesátých, devadesátých letech.

Takže takováto Bílá kniha, která by hovořila o tom, jak se zdravotnictví bude vyvíjet, co bude potřebovat, ta nám v zásadní podobě chybí. Takovouto Bílou knihu tak, jak jsme o tom hovořili před volbami, měl ministr prodiskutovat, předložit tyto úvahy ctěné Sněmovně a prosadit ji tak, aby on i jeho nástupci v další generaci a ještě v další generaci měli jasné mantinely, ve kterých se budou pohybovat a směr, kterým se české zdravotnictví povede. Do dalších voleb nám zbývají dva roky a žádná taková strategie nebyla představena.

Víme, že budeme posilovat roli praktických lékařů. Na druhou stranu jsme včera rukou pana ministra a ANO smetli ze stolu praktické lékaře pro děti a dorost a zkrácení doby jejich vzdělávání tak, aby mohli v nejkratší možné době zaplnit to místo, které chybí - v dostatečně kvalifikované podobě - a neudělali jsme to, co je zásadní pro praktické lékaře. Praktičtí lékaři musí být gate keepeři toho systému. Přes praktického lékaře se má chodit do zdravotního systému tak, aby na tom začátku byl někdo, kdo ví všechno o jeho anamnéze, ví všechno o jeho rodině a může nejlépe rozhodovat o tom, co je potřeba a kam ho poslat. My máme stále ten systém přímého přístupu ke komukoliv a to se strašlivě prodražuje. Navíc je to z hlediska zdravotního velmi, velmi rizikové, když ti lékaři nevědí, jakou má ten pacient obecnou medicínskou anamnézu.

Systém zdravotnictví je u nás v zásadě z hlediska financování a fungování neudržitelný. Upozorňuje nás na to i Evropská komise v dokumentu Zdravotní profil země 2017. Já nevím, kdo z vás ho četl, já ano, je poměrně stručný, takže by jeho studium nedalo nikomu moc práce a jistě by nás to významně obohatilo a třeba by nás to přimělo dělat kroky, bez kterých se naši lékaři, sestry, nemocnice a ordinace v budoucnu neobejdou.

Pojďme si teď společně projít několik bodů, které jsou pro zdravotnictví klíčové. Začněme třeba financováním, o kterém zpráva tvrdí, že dlouhodobě není udržitelné. A já s tím souhlasím a připomínám panu ministrovi, že s tím v předvolebních debatách se mnou naprosto souhlasil a měli jsme jednotný názor. Dovolte mi zde citovat: Chtěli bychom vytvořit legální prostor pro dobrovolnou spoluúčast při připojištění. K tomu je nezbytné zákonem lépe definovat rozsah hrazené péče. - Tak jste mluvil, pane ministře, před volbami. Bohužel jsem si z vaší strany nevšiml žádného ani náznaku, otevření prostoru pro privátní připojištění nebo nadstandardy nebo pro taylorizované pojištění v různých věkových etapách. Přitom právě tato dvě opatření by byla obrovským krokem k tomu, abychom naše nemocnice dokázali v budoucnu ufinancovat a vydělali na tom všichni. Ti, kteří mají peníze na investici, mohou investovat např. do multifokálních čoček, připlatí si na to, připojistí se na to. A na ty, kteří peníze nemají, zbude víc. Každá pojišťovna pracuje s tím, jaký objem prostředků má. Všichni by na tom vydělali. Ale systém zdravotnictví se na nic takového nechystá. Financovat zdravotnictví jenom z jednoho zdroje pojištění a peněz státu je nemožné. Nikde na celém světě to zatím ještě nedokázali a ani my to nedokážeme. V tom případě když ministerstvo připravuje řešení § 16 tím, že bude pojišťovna léky, které jsou drahé, hradit, já se ptám - z čeho? V současné době, kdy hradíme téměř každý Paralen, ty prostředky budou představovat zatížení toho systému navíc a kdo tam ty peníze přidá? Žádná jasná pravidla pro financování zdravotnického systému neexistují. Sama úhradová vyhláška je od začátku do konce špatně, to není věc k diskusi, to je každému jasné. A když se vrátím k těm našim předvolebním diskusím, je to evidentně jasné i vám. Senátoři dokonce podali ústavní stížnost. A vaše reakce na dotazy, zda jste připraven pro případ, že Ústavní soud ji shodí, mít řešení, dozvíme se jenom mlžení o tom, že bude potřeba nastavit přechodné období atd. atd., takže ani s tímto se nic neudělalo a ani se s tím udělat něco nepokoušíte.

Hovořil jste o kvalitě poskytované péče. To je také jedna z věcí, o které jsme velmi podrobně hovořili. A já se ptám, jestli už jsme skutečně tak daleko, že o tom teď uvažujete, že to do konce roku v nějaké podobě připravíte, jak tedy rozhodujete o tom, do které nemocnice investujete peníze a jaké, když nevíte, když nevíte, která nemocnice v České republice je nejlepší, kde je nejkratší rekonvalescence po operaci slepého střeva nebo výměně kloubu kyčelního a kde je nejkratší doba hospitalizace k uzdravení. Nevidíte to vy, nevidí to úředníci, nevidí to občané. A přitom právě kvalita péče, a to jsme si říkali, musí být hodnocena podle jasných kritérií a musí být věcí veřejnou. A vědomost o kvalitě léčebné péče musí být na začátku celého rozhodování o tom, kam budu peníze investovat, v jaké podobě a v jaké formě.

Lidé v Česku si sice můžou svobodně vybrat ze zdravotnického zařízení, nemůžou si ho ale vybrat na základě objektivních faktů. - Opět citát z vašeho prohlášení. - Jde o to nastavit jasné ukazatele, které bude možné měřit napříč zdravotnickým zařízením. Funguje to tak v zahraničí, např. v Německu. Procento komplikací, reoperací atd. A tato data by se pak měla zveřejňovat, protože pacient má právo to vědět. - Ano, tak jsme se domlouvali. A také jsme si říkali, že tuto činnost je nutné zahájit hned po volbách, že čtyři roky jsou krátká doba na to, aby se to připravilo. A když to chystáte teď, tak při vší úctě k ministerstvu je to věc, která nebude vyřešena.

V programovém prohlášení se také slibuje posílení role pacientů a větší transparentnost. Já si myslím, že ta role pacientů v našem zdravotnictví stále zůstává stranou, i když máte ty pacientské spolky jako poradní organizace, žádné výstupy z toho nemají.

Otázka financování je jistě i otázka financování zdravotnických pracovníků. Sám jste dnes říkal, že se to velmi zlepšilo a že ti naši lékaři mají příjem téměř stejný jako v Západní Evropě. Neřekl jste, že je to za cenu obrovských přesčasů, které jsou v rozporu se Zákoníkem práce, a to už vůbec nemluvím o absolventech fakult a mladých lékařích. Jejich postavení navzdory všem těmto proklamacím je v podstatě stejné jako před několika lety, jejich výchova není nijak řízena a vedena, jejich zabezpečení z hlediska právního je minimální. A je to ten největší důvod, proč mladí lékaři odcházejí z této země někam jinam. Nejsou to finance. Je to to, jak jsou vzděláváni, jaký je tady systém vzdělávání a jakým způsobem jsou na těch jednotlivých pracovištích vychováváni.

Také hovoříte o tom, že jste snížil administrativní zátěž. Přál bych vám, abyste si promluvil někdy se sestrami, jak se jejich administrativní zátěž snížila, abyste se podíval, co se děje na sesterně v průběhu celého dopoledne, co sestry dělají - jenom píší, píší a píší a v krátkých pauzách mezi psaním se mohou podívat na nějaký zvonek, který zvoní. Máme navíc EET, kontrolní hlášení, celou řadu dalších opatření, která naopak ten systém zvyšují.

Zjednodušení, které by měla přinést dobře provedená a vydiskutovaná elektronizace, tam jsme zatím u věcného záměru zákona. Když jsem ale sledoval, jak byla zavedena eNeschopenka a eRecept, tak mě jímá hrůza z toho, jak budeme dělat elektronizaci zdravotnictví dál.

Zdravotnictví samo o sobě je problém. Musíme zajistit jeho financování, musíme zajistit kvalitní péči, ale musíme taky v nějaké podobě zajistit sociální aspekty toho zdravotnictví. Ať chceme, nebo nechceme, zdravotnictví samo o sobě implicitně obsahuje sociální faktor - děti a na druhou stranu staré lidi, kteří už nevydělávají.

Zmínil jste se např. o zubařích, jakým způsobem zajistíte, aby byli všude. Zubní lékařství jako takové musí dostat úplně jiný impuls. Já jsem přesvědčen o tom, že úvaha o zubařích by měla jít tím směrem, že bychom zvažovali - a ty výpočty už existují - že by to mohlo být výhodné, že by zubní péče o děti byla zcela zdarma. Zcela. A speciálně by bylo hrazeno preventivní vyšetření a zapojení dentálních hygienistek do systému hrazené péče o děti a dospívající. Podle experimentů, které už jsou realizovány, víme, že při dobré prevenci a dobré ústní hygieně prakticky vymizí zubní kazy, že to je preventabilní onemocnění. A my pro to nic neděláme. A úplně stejné by bylo potom, aby ti dospělí lidé si zubařskou péči hradili. Je to tak na celém světě - pokud vydělávají a pracují, měli by si na to prostředky nachystat. A na druhou stranu zase se musíme podívat na konec věkový, kde bychom měli dát nějakou hranici, od které by ta zubařina byla v nějaké podobě financovaná nebo spolufinancovaná pojišťovnami.

Těch věcí, které jsou, je celá řada. Mohl bych je říkat jednu za druhou, ale budu je říkat v průběhu dalšího pobytu v Poslanecké sněmovně, pokud se nedohodneme dneska jinak. A doufám, že ty změny, které jste udělal ve svém myšlení a úvahách, nejsou změny vaše, že jste k nim byl přinucen. Rozumím tomu, že může být zajímavé zvýšit věk pro možnost fertilizace, pro možnost implantace vajíčka, přestože to má tisíc zdravotnických problémů a riziko genetických chorob dětí, ale je to jistě ekonomicky zajímavé pro toho, kdo to vlastní. A možná že to jsou důvody, pro které svá rozhodnutí nebo úvahy měníte a zdravotnictví vedete někam směrem, který není úplně ideální.

Konstatuji tedy, že z hlediska výkonu povolání přes řadu věcí, které jsou aktuálně prospěšné, ta velká principiální koncepční práce, kterou by měl ministr udělat, provedena není. A je to skutečně v této oblasti, jako je zdravotnictví, chyba veliká, která je velmi závažná. Možná že excelujete v získávání informací na politickou konkurenci, ale v ministerské funkci podle mého názoru neplníte svoji úlohu. A to je ten důvod, proč i já budu dneska hlasovat pro nedůvěru této vládě.