A ministr Adam, to byla jedna z mála věcí, kdy vlastně respektoval určité pokyny, které v epidemiologii jsou jasné, rozhodl o tom, že se roušky mají nosit. Já jenom musím konstatovat, že mu to pan premiér zakázal, že jsem s ním o tom mluvil, a on řekl, že to je zbytečné, že vláda v čele s panem premiérem rozhodla, že tato věc je zbytečná, No tak jsme to vyzkoušeli na těch horách v tom prosinci, vyzkoušeli jsme to ve frontách u těch bufetů, vyzkoušeli jsme to na Silvestra, a po Novém roce jsme tu neměli druhou vlnu, měli jsme tady pokračování té vlny infekcí, která už tu jednou byla.
Zase jsem volal, díky svým vědomostem, po tom, co děláme, jaký je plán, jak budeme dál postupovat, jak jsme na tom s přípravou očkování, jak ho nakupujeme, jestli vytvoříme očkovací centra, protože žádná jiná možnost než v té první fázi oočkovat obrovské množství lidí v očkovacích centrech neexistuje. To všecko spadlo pod stůl. Zase se všichni smáli a na ty věci se přistoupilo s obrovským zpožděním. Očkovací centrum pražské bylo otevřeno asi před třemi nedělemi slavnostně za účasti pana premiéra, a přitom už mělo fungovat od ledna.
Ta epidemiologie říká, že když známe infekci a známe způsob a cestu přenosu, že máme jediné možnosti, jak s tou infekcí bojovat. Najít na ni nějaký lék, anebo zabránit té cestě přenosu. To všechno jsou věci, které jsou známé, a to, co mě děsí, skutečně děsí, že my zase znovu nic neděláme. Je to úplně stejné, můj hlas teď je hlasem volajícího na poušti. Já říkám - jaký je další plán? Co budete dělat? Kde máte nějaké epidemiologické zásady, které budou realizovány v té době nejbližší. Kde máte nějakou představu, co budete dělat? Namátkou představu o tom, jestli budeme očkovat děti, pravděpodobně budeme muset. Ale na tom bychom museli už teď pracovat. Museli bychom těm rodičům vysvětlovat, říkat jim, že to je potřeba, protože díky přístupu, který teď zase vláda má, díky výměně ministrů, díky tomu, jak špatně nakupovala ty očkovací látky, kolega Bendl to tady jasně zdemonstroval, že jsme si opatřili zhruba tak třetinu toho, co jsme mohli mít, máme tady stále ještě velikou rezervu očkovací, stále ten stav není dořešen, a my nemáme žádný systém, jak budeme postupovat dál. Lidé se přestávají očkovat prostě proto, že se přestávají bát, protože jim zase znovu říkáme, že jsme to zvládli, že jsme vyhráli. Někteří lidé tu roušku nenosí. Já jim nabízím, teď už to není tak strašné, ale nabízím jim - pojďte ke mně do špitálu. Pojďte pracovat na to super těžké covidové oddělení, a já vám slibuji, že se pokusím zařídit, abyste ty ležící, klečící pacienty mohli ošetřovat a nemuseli si k tomu brát roušku.
To jsou všechno věci, které teď musí existovat a vláda na nich musí pracovat. Na informaci obyvatelstva. Protože toto nejsou věci, které by se daly zvládnout nařízeními. To vyžaduje konsenzus, to vyžaduje souhlas všech lidí. To vyžaduje to, abychom to všichni dělali. A na tom se musí dennodenně pracovat. Tím se musí dennodenně zabývat média, veřejná televize, ale také vláda. Místo toho. abychom se tady dozvídali, co vláda udělala, nebo neudělala, abychom to celý den poslouchali, tak jsme tady měli být v tento den a měli jsme se dozvědět, jaký je další epidemický plán, jaká je sestava, která se o to bude starat, jaké jsou kroky, které učiníme a jak jsme nachystáni na to, že ta další vlna může přijít. Já nestraším, ta teorie toho oboru, té epidemiologie to říká, říká, že po takto velkých infektech přichází jednou až dvakrát nová vlna. Španělská chřipka přišla za dva roky, ta druhá vlna byla těžší, než ta první. Já neříkám, že se něco takového stane, máme přece jenom k dispozici očkování, ale musíme být na to připraveni. Musíme mít rezervy na to, abychom v okamžiku, kdy to začne, měli zase možnost očkovat, protože možná, že to očkování bude muset být malinko pozměněné. Musíme se co nejrychleji vyrovnávat s tím, jak rychle budou klesat protilátky a kdy nám začne tedy hrozit to, že to může znovu začít. Ten plán musí být naprosto jasný a musí být lidem neustále zdůrazňován a říkán, protože když to nebudou vědět, tak budou jednat tak, jako jednali loni v prosinci, a budou jednat tak, jako budou jednat teď v tomto létě. To není jejich chyba, to je chyba té vlády, to je chyba těch, kteří jsou povinni a zodpovědni za to, aby to, čemu se říká epidemický nebo pandemický plán, vytvořili, aby vytvořili skupinu lidí, která se tím bude zabývat, která tomu bude rozumět, která nebude složena z nejrůznějších dobrodruhů, která se nebude zabývat Ivermektinem a jinými léky na bradavice, které nezabírají vůbec na nic, ani na ty bradavice u těch prasat.
A to je to, co mně vlastně říká, že tato vláda nemůže dostat důvěru prostě proto, že my potřebujeme říct, aby to celý národ věděl, že tady jsou chyby, zásadní chyby a že s těmi chybami nechceme žít, že chceme, aby co nejrychleji byly odstraněny, abychom naprosto jasně řekli, co je špatně. Tady není vůbec potřeba říkat to, jestli někdo v roce 13 koupil letadla nebo CASA-y za něco víc, nebo za míň. Jediná starost, kterou máme mít teď, je to, jak se s touto situací vyrovnáme. A to jsme, prosím pěkně, neudělali. A to je důvod, proč já této vládě nedůvěřuji, to je důvod, proč se domnívám, že vyslovení té nedůvěry je důležité pro nás jako pro opozici i pro všechny lidi v této zemi, aby si našli svoji představu o tom, jak má ten život tady jít dál a jak se my všichni sami postaráme o to, abychom skutečně žili ve zdravé společnosti a ne ve společnosti, která je z principu nemocná a které vláda její chorobu ještě velmi významně zhoršuje.
Děkuji.
