Nelze se pak divit, že na otevření prvé schránky v našem kraji na jaře 2009 - v klatovské nemocnici - mě pozval pan ředitel Vlček spolu s velkým propagátorem babyboxů, panem Ludvíkem Hessem s určitými obavami. Pamatuji si ale i to, jak byli oba dva překvapeni, když jsem při otevírání babyboxu vyjádřila jisté pochopení. Byla totiž v rozběhu finanční a ekonomická krize, která se životní úrovní sociálně ohrožených skupin lidí citelně zamávala i v našem kraji. Navíc začali přibývat i nezaměstnání, a mimoto jsem právě toho dne slyšela z rozhlasu, že polovina manželství v České republice je rozvedena. A což teprve, připočteme-li rozchody nesezdaných párů, ti nejsou v evidenci vůbec, ale děti nezřídka mají.
Představila jsem si situaci ženy o níž vím - samoživitelka, řekněme z městečka Stříbro, která má doma tři děti a právě zjistila, že čeká čtvrtého potomka. Na interrupci se z nejrůznějších důvodů neodhodlala, a tak si dnes a denně musí lámat hlavu, co si počne s dalším přírůstkem, za co mu pořídí kočárek, výbavu, náležitou výživu..., navíc jde o velmi drahý „dar", jakoby náš stát nechtěl podporovat omlazování populace. Taková žena pak v lepším případě spoléhá na to, že ji snad americká firma, sídlící ve městě, nepropustí z práce, nebo se dokonce neodstěhuje do jiné destinace?! Bohužel, stalo se. Je bez práce, jinou sotva sežene. A porod se blíží !
Co v takové chvíli se zrozením živého tvorečka, nového života? Takřka „v hodině dvanácté", se ale objevuje řešení. Umístění novorozence do bezpečné schránky zvané babybox, čímž mu matka možná paradoxně zajistí lepší životní podmínky, než mají dosud její tři děti. Moc chtěli jet do letního tábora, ale ona jim takové prázdniny nemůže zajistit. Nemá dostatek financí, nemá žádné rezervy, půjčku si brát nechce - z čeho by ji splácela ? Jejich otec se k nim takřka nehlásí, natož aby platil pravidelně výživné! A nějaký utajený porod? Nevidí v tom lepší řešení. Navíc se proslýchá, že tento porod nikdy není utajený....a že se snad novorozenec stává předmětem prodeje! Při pomyšlení, že by se snížila k „odprodeji" vlastního dítěte jí naskakuje husí kůže, i když peníze nutně potřebuje. Babybox jí připadá nejpřijatelnější, a i když to ráda nedělá, okolnosti ji k tomu donutily.
Právě takový příběh mne znovu vrátil k uvažování o užitečnosti babyboxů. Tím spíš, že to není pohádka, je to bohužel příběh velmi zřetelně odrážející realitu.
V tomto smyslu jsem na jaře 2009 oslovila odborníky - lékaře a právníky, ale také studenty gymnázia, svoje známé či dokonce docela neznámé občany, aby mi svůj názor pravdivě a bez okolků sdělili. Stalo se, a byla jsem překvapena. Jejich názory, až na ojedinělé výjimky, byly podobné těm mým, těm novým. Překvapilo mě, že z řad laiků byli pro existenci babyboxů zejména studenti, kteří dosud žádné potomky nemají, a přesto vnímají možné předání dítěte do babyboxu jako přijatelnější alternativu, než slýcháváme ze sdělovacích prostředků. Měli na mysli například nedůstojné pohození dítěte anebo dokonce jeho usmrcení, tedy vraždu.
Možná právě proto mě tolik překvapila nedávná výzva OSN, aby byly babyboxy v Čechách zakázány. A proč vlastně jen v Čechách, když fungují v řadě dalších evropských zemí?
Připomnělo mi to úsilí jiných zahraničních „lidumilů" před několika málo lety, kteří se domáhali toho, aby někteří naši nemocní nebyli umisťováni do síťových lůžek. Vyvolali tím zbytečné komplikace ve smyslu našich souvisejících zákonů a předpisů, které vždy respektují svobodu člověka, ale v žádném případě nepřipouští, aby docházelo k ohrožování bezpečnosti samotného nemocného a jeho okolí.
Všichni tito „lidumilové" by měli v současné době obrátit pozornost především směrem k Africe, kde hrozí milionům obyvatel smrt hladem. Umírají tam především děti, ale ze strany OSN není nic zařizováno systémově a cíleně tak, aby další růst populace byl omezen, neboť není a asi nebude co jíst. V tomto kontextu mi připadají jejich starosti o babyboxy jako zástupný problém, zaměřený na odvedení pozornosti od naléhavé situace jinde ve světě.
Navrhla jsem přes Poslaneckou sněmovnu prezidentovi České republiky Václavu Klausovi, aby panu Mgr.Ludvíku Hessovi bylo uděleno státní vyznamenání dne 28.října 2011. Jeho neúnavné úsilí o rozšiřování babyboxů vedlo jednak k záchraně už minimálně pěti desítek novorozenců, jednak představuje de facto důležitou prevenci jejich neexistence, i když už spatřili světlo světa.
Pod stejnojmenným názvem „Jak vnímáme babyboxy" jsem právě z důvodu výše uvedených souvislostí, vydala spolu s kolektivem autorů v roce 2010 jako hejtmanka Plzeňského kraje brožurku, která se žhavou problematikou babyboxů zabývá. Uchráníme si je? Uchráníme naději pro novorozené děti, které jejich matky nechtějí, nebo nemohou vychovávat?
Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc.
Poslankyně ČSSD
Místopředsedkyně poslaneckého Výboru pro sociální politiku
