Eutanazie
Ano či ne? Jak se pozná, že daný člověk již nemá šanci na uzdravení?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Dobrý den,
ještě donedávna jsem se sarkasmem konstatovala, že eutanázie by byla některými nejmenovanými politiky považována „za hlavní pilíř důchodové reformy“ v ČR. Když jsem se doslechla ze sdělovacích prostředků, že pan poslanec Zlatuška je gestorem návrhu zákona o eutanázii, a oficiálně jej předložil, pak už jsem onen černý humor odložila…Koaliční vláda zmíněný návrh tento týden neschválila, což nebrání tomu, aby byl předložen poslanecké sněmovně k projednávání.
Kdyby byl pan poslanec Zlatuška lékařem se zkušenostmi z klinické praxe, pak bych i připustila, že by chtěl tímto návrhem iniciovat seriózní věcnou diskuzi o tématu, jehož realizace je v některých evropských zemích, ale i jinde na světě, realizována v praxi. Poněvadž však o lékaře nejde, nutí mě to přemýšlet o jiných pohnutkách, a to nejen u něho, ale i u jiných pravicově zaměřených politiků.
Eutanázii si nedovedu v naší současné společnosti představit, poněvadž mj.“peníze jsou až na prvém místě“. Tím se stává důležitým faktorem i majetek, což obojím by se v mnoha případech mohlo jednat o hlavní motiv k rozhodnutí o eutanázii. Navíc se dostávají i informace o týraných seniorech, kteří by pak asi byli první na řadě. Morálka naší společnosti se ocitá často „na šikmé ploše“, a tak eutanázii rozhodně odmítám !
Kdysi jsem zakládala a 12 let vedla jednotku intenzívní péče na interní klinice v Plzni, a tak jsem se dnes a denně setkávala s jedinci, u kterých byla prognóza nejistá až černá. Přesto jsem se snažila o jejich zlepšení či dokonce alespoň částečné uzdravení. A pokud byl jejich stav kritický, zajišťovali jsme základní životní potřeby, a i přípravu na důstojnou smrt.
Zažila jsem mnoho překvapivých léčebných výsledků, například u těžkých až beznadějných otrav oxidem uhelnatým, léčených pomocí podávání kyslíku v přetlaku, tj.hyperbaroxie. Při užití této moderní léčby, s následnou intenzívní péčí, s individuálním zvažováním dalších léčebných postupů, se podařilo u mnoha pacientů i v jiných indikacích, docílit obratu k lepšímu a mnohokrát dospět takřka k zázračnému uzdravení.
Stanovit jasná kritéria, kdy už naše pozitivní snahy jsou marné, de facto nelze obecně stanovit. Byl by třeba sofistikovaný individuální postup, který lze připodobnit postupům v oblasti transplantační medicíny. Odběr orgánů u dosud žijícího jedince, může být povolen jen s prokázáním „smrti mozku“, což je postup de facto složitý a náročný. O těchto postupech nerozhoduje jediný lékař a jejich zásady jsou uvedeny v transplantačním zákoně. Tyto postupy jsem vždy preferovala, poněvadž slouží k záchraně jiného, perspektivního života jedince.
S pozdravem Milada Emmerová