Je to více než třetina zdrojů, kterými dotuje regionální školství MŠMT. Spravedlivý model financování není snadné připravit. Navíc současnou diskusi je třeba rozšířit o otázky vzdělávání dětí a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami - tzv. inkluzi. Jde o to, že podle nově navrženého systému by měla každá škola dostávat na běžného žáka normativ v určité výši podle počtu žáků ve třídě a podle druhu školy. Za žáka se speciálními potřebami se má tento normativ navýšit řádově o několik procent. V praxi by to znamenalo, že různá škola dostane na žáka se stejnými potřebami různou sumu peněz. Je to nejenom nelogické, ale také z hlediska rovných šancí ke vzdělání, které zaručuje zákon, i nespravedlivé. Vždyť nároky na kompenzační pomůcky či plat asistenta s typem školy nijak nesouvisí. Stát ani samospráva by neměla přispívat k nerovnému financování znevýhodněných dětí. Téma inkluze je v České republice bohužel ideologizováno a současně i posouváno na okraj zájmu. Jedná se o velmi složitou problematiku. Dobré řešení bude vyžadovat nejenom odborný přístup, ale i úzkou součinnost mezi řídícím orgánem MŠMT a výkonnou složkou, kterou zajišťují kraje a obce. Zde bychom měli začít.