K velkému překvapení byli zde, v původním popravišti nacistické hrůzovlády, umučeni a popraveni i čeští občané Protektorátu Čechy a Morava, včetně komunistického novináře a autora světoznámé „Reportáže psané na opratce“ Julia Fučíka (údajně popraven oběšením, dne 08. 09. 1943).

Ovšem podle probádaných archivních pramenů, které podalo k dispozici vedení památníku, to nevypadá jednoznačně na to, že by byla uvedená osoba opravdu popravena.

Některé prameny uvádějí, že Fučík byl v Praze úspěšným agentem gestapa. Po odsouzení k „trestu smrti“ berlínským tzv. „Lidovým soudem“ (Volksgericht) v roce 1943, prý opustil Berlín a emigroval do Jižní Ameriky, kde se usadil v Bolívii.

V roce 1982 nabídlo Ministerstvo zahraničí republiky Bolívie tělesné pozůstaky muže, o kterých tvrdilo, že se jedná o tělesnou schránku Julia Fučíka. Osoba zemřela ve věku 79 let, což by odpovídalo i době Fučíkova narození – 1903. Tehdejší komunistická vláda ČSSR nabídku striktně odmítla. Znamenalo by to absolutní konec Fučíkovy legendy!

Cílem návštěvy ČAKO památníku Plötzensee nebyl však komunistický novinář, nýbrž umučeni a popraveni příslušníci armády předválečné ČSR. Oficiální sdělení památníku píše konkrétně o čtyřech vojenských obětech nacistické hrůzovlády, pod nadpisem „Justizmorde an tschechischen Widerstandskämpfern“ (Justiční vraždy českých odbojářů).

Při bližší archivní badatelské činnosti (za vydatné pomoci vedení památníku) lze však dojít k daleko přesnějším důkazům a závěrům.

Výsledkem je, že v popravčí věznici Berlín-Plötzensee bylo popraveno resp. umučeno prokazatelně celkem 109 obětí z řad předválečné armády ČSR. Údajně jich mělo být až 119, ale zbývající dokumentace byla pravděpodobně zničena válečnými událostmi.

Otázkou zůstává, proč tito vojáci byli z celého protektorátu dopravováni do Berlína, aniž by se prováděly exekuce justičních vražd přímo, např. v Praze na Pankráci? Tento fakt nelze z předložených archivních pramenů ničím vydedukovat.

Hypoteticky se tak dělo patrně proto, neboť nacistická ideologie považovala Čechy za Němce (Reinhard Heydrich: „Čech je česky mluvící Němec“) a Protektorát Čechy a Morava byl považován za součást Velkoněmecké říše. Každý Čech vlastnil (vyjma židovských občanů) mimo protektorátního občanství, tzv. německou „Kennkartu“, která znamenala, že dotyčná osoba je Němec, jenž se narodil mimo území Třetí říše – a to byli, podle nacistické totalitní jurisprudence, všichni obyvatelé protektorátu. Reinhard Heydrich dokonce považoval český národ za daleko rasově čistší než sudetské Němce a Slováky.

Ano, byla to demagogie, ale ta dávala podnět k tomu, že bývalí příslušníci československých branných sil byli vydáváni za „Němce“, kteří místo, aby se postavili na stranu vítězství německých zbraní, zradili „svou německou vlast“ a připojili se k nepřátelům Německé říše a tím spáchali „vlastizradu“ (resp. „velezradu“) za kterou existuje pouze jedna jediná sankce – trest smrti. Co je velezrada a co nikoli, o tom rozhodoval pouze prezident Berlínského lidového soudu JUDr. Roland Freisler.

Zde je abecední seznam všech předválečních příslušníků ozbrojených sil ČSR, popravených v letech nacistické totality 1939 – 1945 na popravišti Plötzensee i s uvedenými hodnostmi z archivních pramenů Spolkové republiky Německo.

Čest i sláva umučeným a popraveným obětem nacistických justičních vražd:

BOUZEK Václav (podplukovník), BROUL Josef (kapitán), ČESKÝ Ludvík (podplukovník), DIENSTBIER Zbyněk (podplukovník), DUBOVSKÝ Karel (plukovník), DÜR Rudolf (major), EWALD Jaroslav (major), FEISTMANTL Rudolf (podplukovník), FILIPEC Miroslav (podplukovník), GARDOVSKÝ Jaroslav (kapitán), HAMŠÍK Josef (podplukovník), HELVÍN František (major), HOMOLA Bedřich (divizní generál), HORÁK Břetislav (kapitán), HOZMAN Josef (kapitán), HUBÁČEK Jan (plukovník), HŮLKA Adolf (plukovník), CHALUPA Ivan (plukovník), JÁCHYM Josef (podplukovník), JANOUŠEK Jan (nadporučík), JANSA Karel (kapitán), JELÍNEK Čestmír (štábní kapitán), JETONICKÝ Bedřich (plukovník), JIŘIČKA Jan (major), JIRKA Josef (podplukovník), KADEŘÁVEK Vladimír (major), KAMAN Petr (major), KAZDA Josef (podplukovník), KLÍMEK Eduard (podplukovník), KLOBÁS Josef (poručík), KOHOUT Josef (plukovník), KOLÁŘ Jan (rotmistr), KONČEL Karel (poručík), KONEČNÝ Jaroslav (plukovník), KONOPÁSEK František (plukovník), KRÁL Václav (podplukovník), KRÁSA Karel (poručík), KRAVÁK František (brigádní generál), KRYČNAR Miroslav (major), KUBÍK Robert (kapitán), LIBÁNSKÝ Jaromír (podplukovník), LISÝ Jaroslav (plukovník), LIVEČKA Stanislav (plukovník), MÁCHA Ladislav (kapitán), MACHAČÍK Alois (brigádní generál), MATĚJKA Josef (major), MAXA Josef (plukovník), MEDAL Jaroslav (poručík), MELICHAR Cyril (podplukovník), METLICKÝ Jaroslav (major), MILOTA Jaroslav (plukovník), NĚMEC Hynek (major), NEPILÝ František (praporčík), NOVOTNÝ Jan (kapitán), NOVÝ Karel (podplukovník), PALACKÝ Josef (poručík), PAVELKA František (svobodník), PAZDERA Cyril (plukovník), PLECÁNEK Miloslav (poručík), PEŠL Antonín (kapitán), PETRÁČEK Karel (podplukovník), PETŘÍK Josef (plukovník), PECH Tomáš (plukovník), PIŠKA Vladimír (poručík), PODRUH Tomáš (podplukovník), PROCHÁZKA Oleg (plukovník), PRŮŠA Josef (major), PIŠKA Josef (nadporučík), PTAŠINSKÝ František (major), PULPÁN Antonín (poručík), PYTLÍK Bohumil (kapitán), RAŠKA František (major), REŠ Jan (podplukovník), RIPKA Pavel (štábní kapitán), ROUBAL Karel (poručík), RUŠEK Čestmír (poručík), REČINSKÝ Josef (plukovník), ŘEHÁK Karel (kapitán), SCHMIDT Vincenc (podplukovník), SIEGER František (poručík), SMAZAL Josef (kapitán), SOUČEK Jaroslav (podplukovník), SPURNÝ Josef (nadporučík), SRSTKA Josef (plukovník), STANĚK Josef (major), SVITÁK Otakar (plukovník), SVOBODA Václav (poručík), SZAFRAN Antonín (major), ŠMEJKAL František (plukovník), ŠMÍD Jaroslav (poručík), ŠTOLC Karel (poručík), ŠTROBL Alois (podplukovník), ŠULC Josef (major), TACL Josef (plukovník), TALÁŠEK Vladimír (major), TOMAN Jan (major), TURZ Zdeněk (kapitán), ULRICH Stanislav (kapitán), VAIS Josef (major), VEJVODA Bohumil (kapitán), VÍT Jan (kapitán), VLACKÝ Jan (plukovník), VOLF Václav (brigádní generál), VŠETIČKA Bohuslav (brigádní generál), ZÁVADA Bohuslav (plukovník), ZBORNÍK Václav (poručík), ŽAMPACH Josef (poručík), ŽDÍMAL Václav (brigádní generál).

Památník Plötzensee byl uveden do provozu v roce 1952.

Na jeho místě bývalo původně vězení zbudované v letech 1868 – 1897 na panství rytířského dvora Plötzensee, které patřilo královskému nadlesnímu. V roce 1920 byl areál přiřazen k berlínské čtvrti Charlottenburg. Popravčí budova v areálu vězeňského komplexu vznikla až v roce 1934 po převzetí moci Adolfem Hitlerem.

V letech 1942 – 1945 se stal zodpovědným za nekonečnou řadu justičních vražd nacistický vrchní soudce Wilhelm Röttiger. Tento justiční zločinec ani žádným právníkem nebyl.Vyučil se zámečníkem a v době první světové války se stal topičem v kotelně válečného křižníku. Protože povolání zámečníka vykonával prachbídně, nemohl po válce ve svém oboru sehnat žádné zaměstnání. Nakonec se uchytil v Hannoveru na místním hřbitově coby pomocník funebráka. Kariéru udělal v řadách nacistické strany NSDAP jako fanatický přívrženec Adolfa Hitlera.

V roce 1940 byl Röttiger jmenován tzv. „lidovým soudcem“ a již v roce 1941 nařídil vevěznici Plötzensee celkem 26 poprav. V září 1943 vynesl celkem 324 rozsudků smrti. Dne 21. srpna 1944 rozkázal, aby byl každou minutu oběšen jeden vězeň, neboť následkem amerického a britského bombardování Berlína nezbývá žádný čas na soudní rozsudky. V letech 1940 – 1945, má tento hromadný vrah na svědomí přes 11.000 justičních vražd.

Po válce se Röttiger skrýval, ale v roce 1946 byl odhalen americkou vojenskou policií v jedné hannoverské nemocnici, kde byl zaměstnán jako pečovatel. Došlo k okamžitému zatčení a uvěznění, avšak odsouzení se nedožil. Zemřel ve vězeňské cele dne 13. 09. 1946.