Na rozdíl od Starého zákona (židovsky Tóra) je korán jakýmsi trestním zákoníkem, který krutě pronásleduje každého, kdo na korán nevěří. Výroky Starého zákona, jako např.: „Budeš milovat svého bližního jako sebe samého“ (Leviticus, 19:18) v koránu nikde nenajdete.

Podívejme se na zmíněné učení z blízka, abychom pochopili jeho brutální charakter.

Korán vznikl v roce 651 a jeho autorem je jakýsi Muhammad. Narodil se v roce 570 v Mekce, v bohaté rodině obchodníků. Zprávy o jeho dětství a dospívání jsou značně nespolehlivé a extrémně zatížené nánosem pozdějších legend. Jediné na co je možné se spolehnout je, že Muhammad prožíval hluboké psychické krize z nichž později vyrostly jeho náboženské představy, jenž se později staly obsahem brutality koránu.

Korán je sice svaté učení islámu, ale místy, svojí bezohledností, připomíná Hitlerův „Mein Kampf“. Je rozdělen do celkem 114 kapitol, zvaných „súry“. Neexistuje takřka žádná kapitola, kde by se něčím nevyhrožovalo. Nejhůř jsou na tom tzv. „nevěřící“, přičemž „nevěřící“ nejsou pouze lidé bez vyzvání, nýbrž všichni, kteří na korán nevěří – tedy v první řadě křesťané a Židé.

Podívejme se nyní na jednotlivé súry, abychom se přesvědčili, čím a jak nám vyhrožují.

Súra 109 a 76, 4 : “Nevěřící! Já nebudu uctívat to, co vy uctíváte, a vy nejste ctitelé toho,co já uctívám...Pro nevěřící jsme pak řetězy, okovy a plamen šlehající připravili.“ Podle tohoto výroku, budeme spoutáni řetězy, budou nám nasazeny okovy a odvezou nás upálit.

Pro nás neexistuje žádné slitování. Súra 44, 14/16: „Jestliže jen trochu od vás trest tento odvrátíme, vy zcela jistě se do nevěrectví navrátíte, však v den, kdy udeříme velkým útokem, pomsty naší okusíte!“ My prostě, podle koránu, nemáme právo přežít.

Avšak, nemusíme být jenom upáleni. Korán radí i jinak. Súra 36, 43/66/67: „A kdybychom chtěli, utopili bychom je a nedostalo by se jim pomoci žádné a zachráněni by nebyli a nebudou schopni ani závěť učinit, ani k rodině své navrátit...A kdybychom chtěli, vymazali bychom oči jejich...Kdybychom chtěli, na místě bychom je proměnili, takže by nebyli schopni ani kupředu jít, ani zpět se navrátit.“

Na tomto místě mají islámisté na vybranou. Místo, aby nás upálili, mohou nás utopit, vypíchat nám oči nebo usekat ruce a nohy.

Ovšem i to upálení není jednoduché. Nejdříve musíme být namazáni smůlou, abychom lépe hořeli. Súra 14, 50/49 říká: „V ten den pak spatříš hříšníky pospolu řetězy svázané, oděvy jejich ze smůly budou a tváře jejich ohněm pokryté...“

Dále se nám vyhrožuje nenadálým přepadením. K tomu súra 29, 52/53: „Ti však, kdož ve falešné uvěřili, ti věru ztrátu utrpí. Kdyby nebylo již lhůty určené, věru by je byl trest již postihl, však příjde k ním znenadání, aniž to tušit budou. V ten den je zahalí trest shora i zdola...“

Podle islámistů a muslimů je jediným možným učením korán. Nic jiného se za žádných okolností neuznává. Súra 42, 5/7/8: „Takto jsme ti vnukli Korán arabský, abys jím varoval Matku měst i ty, kdož kolem ní žijí. Jedna skupina z nich se pak octne v ráji a skupina jiná v plameni šlehajícím...zatímco nespravedlivý nebudou mít ochránce ani pomocníka.“

„Ani ránu bez koránu !“, by se dala nazvat súra 13, 37: „A takto jsme seslali Korán jako moudrost v arabštině a kdybys následoval zcestná učení jejich poté, co dostalo se ti vědění, věru nebudeš mít...ochránce ani obhájce žádného.“

Korán je všestranný a zasahuje i do židovské gastronomie. Toto nám sděluje súra 6, 147: „Těm, kdo vyznávají víru židovskou jsme zakázali všechna zvířata mající drápy a ze skotů a ovcí jsme jim zakázali tuk kromě toho jejž mají v hřbetech či ve vnitřnostech nebo jenž je smíšen s kostmi. Takto jsme je odměnili za jejich vzpurnost...“

Více než svaté učení, mi připomíná korán nacistický trestní zákoník. Skutková podstata súry 2, 187/192 nás nenechává na pochybách: „Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst...vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je – taková je odměna nevěřících! “.

Jak je možné potom najít cestu vzájemné spolupráce a porozumění mezi západní civilizací a arabským světem, když nám korán svým učením nedává žádnou šanci a pouze seje nenávist?

Při jedné konferenci ve švýcarské Ženevě jsem hovořil s několika umírněnými muslimy a tito tvrdili, že prý Islámský stát při páchaných svých zvěrstev zneužívá koránu a prý si ho lživě vysvětluje. Patrně i oni, liberální muslimové, korán nikdy nečetli, podobně jako výše uvedená baptistická duchovní z německého Kielu.

Naopak zdá se, že teroristé Islámského státu korán přísně dodržují a při bestiálních vraždách se řídí touto „svatou knihou“ brutálního násilí. S výjimkou súry 36, 43/66/67, tzn. utopení (utopit někoho na poušti není snadnou záležitostí), praktikují při všech vraždách přesně veškeré předpisy koránu, aby likvidovali „nevěřící“ a nebo tzv. „odpadlíky od víry“.

Podle súry 13, 37 je „odpadlíkem od víry“ každý věřící muslim, resp. islamista, který by se korán pokoušel polidštit nebo ho přizpůsobovat západní civilizaci: „...kdybys následoval zcestná učení jejich poté, co dostalo se ti vědění, věru nebudeš mít...ochránce ani obhájce žádného.“ Jinak řečeno, Arab jenž se odvrátil od víry koránu, nemá šanci na přežití. Na dokumentárních televizních záběrech můžeme sledovat jak na středním a blízkém východě masakruje jeden druhého odvolávajíc se na „svatou knihu“ koránu. V pojetí islámu je to prý vůle Boha!

Zbavme se iluzí, korán reformovat nelze. Deduktivně, buďto v něj věřit nebo ho odmítnout. Třetí cesta neexistuje. Západní civilizace ho přijmout nemohou, neboť naše civilizace basíruje na křesťansko-židovském náboženství a parlamentní demokracii. Východní civilizace se ho zbavit odmítají a de facto ho ani odmítnout nemohou. Nemají za toto tisícileté učení žádnou náhradu...