Jak ovšem udělat z národa menšinu, který je o více než jeden milion obyvatel početnější než Slováci? Aristide Briand přišel na "geniální" řešení: "Když spojíme Čechy a Slováky dohromady, vytvoříme Čechoslováky. Potom máme na tomto území pouze Čechoslováky a sudetské Němce, kteří jsou tím pádem menšinou!"

A tak vznikla "La nation Tchécoslovaquie" (národ československý). Češi a Slováci zanikli a na přání francouzských protektorů se zrodili "Čechoslováci". Početní imaginací vzniklá "německá menšina" dostala navíc strastiplný název "Les Allemands de la Tchécoslovaquie" (českoslovenští Němci).

Národnostní problematika nenechala na sebe dlouho čekat a tím bylo sémě Mnichovské smlouvy z roku 1938 spolehlivě zaseto obratnými tuneláři pařížských vládních kruhů.

Kdo vlastně v předválečné ČSR vládl?

Myslím, že nepotřebuji průměrně inteligentnímu a informovanému Čechovi zdůrazňovat, že naši státníci, jako byli např. T.G. Masaryk a Edvard Beneš, se stali výhradně pouhými loutkami v rukách rychle se střídajících francouzských předsedů pařížských vlád.

Francouzské vládní kruhy založily 1919 v Praze "Francouzskou vojenskou misi" (tzv. "druhé oddělení", francouzské špionážní centrum na území ČSR se nacházelo v Milovicích). Francouzská zpravodajská služba, tzv. "Deuxiéme Bureau" začala v letech 1919 - 1938 strkat nos prakticky do všeho. Neomezenými vládci v ČSR byli tito vysocí důstojníci "Francouzské vojenské mise":

Maurice Pellé - generál v hodnosti "Generalissima československé armády". Sám si tento titul udělil a nechal si ho potvrdit T.G. Masarykem. Po něm nastupuje 1921 jako vrchní velitel branné moci ČSR generál Eugéne A . Mittelhauser.

Posléze je vystřídán generálem Luisem E. Faucherem, který dohlíží na řádné tunelování hospodářství ČSR až do roku 1938. Prý nerad předával tuto zem do rukou německého protektorátu, což je pochopitelné.

Joseph Spiré - generál, vrchni velitel československé branné moci na Slovensku.

Paul Bossu - generál, vrchní velitel československého dělostřelectva a ředitel Vysoké válečné školy v Milovicích.

Amédée J.E. Jamet - generál, vrchní velitel československého válečného letectva.

Edouard E.M. le Forester de Quillien - major. Vrchní velitel československé vojenské zpravodajské služby.

Joseph de Blevec - generál. Kompetentní pro výběr, kádrování a jmenování vysokých důstojníků čs. ozbrojených sil.

Gaston R.E. Rotton - podplukovník, profesor na Vysoké válečné škole v Milovicích. Vrchní velitel čs. kontrarozvědky.

Samuel E. Nalot - podplukovník, "Odborný poradce" 5. oddělení generálního štábu čs. "pozemních sil" (Složka ke sledování vládních činitelů ve službě i v soukromém životě. Sběr kompromitujících materiálů, včetně pornografických filmů a fotografií čs. členů vlády).

Georges G. Metrot a Aristide A. Roques - podplukovníci, profesoři na Vysoké válečné škole v Milovicích (Vrchní velitelé francouzské hospodářské a průmyslové špionáže na území ČSR ).

Paul A.L. Lafay - major, zastupující vrchní velitel čs. válečného i civilního letectva.

Albert A. Monnet - major, jednatel "Francouzské vojenské mise", tlumočník a zprostředkovatel vztahů mezi vojenskou misí a československou vládou. Jeho prostřednictvím přikazovala francouzská vláda Masarykovi, Benešovi, Kramářovi a ostatním, co kde a kdy mají vykonat - a to zásadně bez odmlouvání.

Po pádu francouzského protektorátu, v pařížských vládních kruzích zvaného "Cordon sanitaire de la Tchécoslovaquie", nastoupil protektorát nacistického Německa "Protektorát Čechy a Morava" (Protektorat Böhmen und Mähren). Na rozdíl od francouzského pojetí pojmu "protektorát" ( = ochrana), nebyl ve skutečnosti "Protektorat Böhmen und Mähren" ochranou našeho národa v letech 1939 - 1945, nýbrž se stal bestiálním kriminálním režimem k vyhlazování místního obyvatelstva ve smyslu zvrácené, perverzní ideologie "čisté a nadřazené rasy".

Po roce 1945 jsme se stali protektorátem Sovětského svazu. Ten však, ale nebyl ani zdaleka tak brutální, jako protektorát hitlerovského Německa...

Materiály pro tento článek pocházejí z mé publikace (doktorská práce): "Integration und Separation der Sudetendeutschen in der ČSR 1918 - 1920" (Berlín 2005), kde mimo jiné zdůrazňuji: "Převážná část této práce se zakládá na archivních materiálech, které ještě nikdy nebyly zpracovány a nebo sloužily jako tzv. 'nepřístupné složky' v tajných archivních análech."