Již z klasické empirické psychologie (Gustav Le Bon „Psychologie des foules, Paříž 1895), víme, že masa podléhá povrchním emocím, místo, aby uvažovala racionálně. Často vyžaduje něco, co je v rozporu se skutečností a dokonce i se zákonem. Tento sociální stav by se dal nazvat „pouliční vydírání“.

   Žijeme dnes, v naší vlasti, ve svobodné společnosti, ke které patří i právo na demonstraci proti komukoliv a za cokoliv, pakliže daná akce neútočí přímo na samu podstatu ústavy... avšak všeho zmírou, neboť přinejmenším hrozí nebezpečí, že by se mohl dotyčný protestující trapně zesměšnit.

   Demonstranti vyžadují demisi Andreje Babiše a jeho vlády, aniž by bylo z jejich hesel zcela jasné proč. Hlavní záhadou zůstává, proč protestující davy nevyžadují nové, předčasné volby, pakliže se domnívají, že současná vláda je nepřijatelná. Jinak to vše vyvolává dojem pouhé zaujatosti vůči osobě premiéra.  

   Podívejme se tedy na logický precedent imaginárního odstupu Babiše z funkce předsedy vlády.

 Pakliže by premiér teoreticky podal demisi, pak jí nemusí prezident republiky příjmout. Věc by se stala uzavřenou a vláda by pokračovala nerušeně dál...

   Za předpokladu, že by prezident demisi přijal, tak by musel opět pověřit Babiše sestavením nové vlády již v osvědčené koalici. Na skutečnosti Babišem vybojovaného vítězství v posledních volbách se totiž nedá nic měnit. Jak je patrné, tak toto faktum ulice nechápe.

Vítěz určuje podmínky a nikoli protestující davy v ulicích...

Prezident tím nemá jinou možnost, než přijmout premiérovu demisi a současně ho určit předsedou a sestavením nové vlády, která bude ta samá, jako dosud. Zde se de facto kouše kočka do vlastního ocasu...

   Nedávno proběhlé demonstrace se soustřeďovali na jednoho člověka a jeho okolí, který se fakticky, z hlediska jurisprudence, ničím neprovinil. Protesty nejsou namířeny proti politice vlády, nýbrž jde o zaujatost vůči jedné osobě. Babišova vláda, přes veškeré nedostatky, je bezesporu úspěšnější než ty vlády předchozí. To ulici nezajímá. Jí se nejedná o politiku a hospodářství, jí se jedná o Babiše – ulice si našla „čarodejnici“. Teď jde o to jí upálit... Až do omrzení se omýlá „Čapí hnízdo“ a „Agrofert“ ačkoli tyto dva objekty se současnou politikou premiéra a České republiky nemají absolutně pranic společného. Jde o privátní úspěch a ten se často v dějinách naší vlasti zásadně neodpouštěl a i dnes neodpouští.  

   Není to nic nového, Masarykovi vyčítala ulice, že si za peníze daňových poplatníků obstaral koně a sedlo. Baťovi nemohli přijít proletáři na jméno, tvrzením, že prý rozváží ty své boty Mercedesem...  Lidská pitomost není žádnou novinkou, nýbrž má transparentně i své historické kořeny.

   Marx a Lenin osobní úspěch definovali jako „vykořisťování dělnické třídy“. Nacisté to nazývali „židovský kapitál“. V reálně existujícím socializmu se ujal terminus technikus „nedovolené obohacování“. Dnes se vžil výraz „střed zájmů“...

 Ve skutečnosti jde o jedno a totéž – nedovolit úspěšným (geniálním) jedincům působit na vývoj lidské společnosti a v případě „nutnosti“ je dokonce likvidovat. Průměrný, resp. kriminální společenský řád, potlačuje existenční působení géniů všemi dostupnými prostředky, aby nemohli ohrozit stávající průměrnost.

   Pozor, aby nedošlo k omylu, i já mám k premiérovi své výhrady. Babiš není žádný anděl! Zásadně nesouhlasím s jeho odmítnutím přijmout hrstku sirotků z Blízkého východu. To skutečný džentelmen nedělá ! Způsobilo nám to hodně ostudy v zahraničí.

Dále jeho notoricky zamítavý postoj ke konání sudetoněmeckého srazu na území ČR, považuji zásadně, v současném světě, za silně protievropský. Jde o zcela markantní reliéf z dob „studené války“. Toho by se měl skutečný demokrat vyvarovat. Ať pozorujeme problematiku z kteréhokoliv úhlu chceme, dnešní Sudeťák je také jenom člověk, Evropan a součást celoevropské demokracie. To vše ovšem není žádný důvod k tomu, abych se vřítil do ulic... a začal destabilizovat společenský systém.  

   I kdyby většina dotazovaných měla tvrdit, že premiéra nevolila, tak proč Babiš vyhrává jednu volbu za druhou a ještě navíc má neotřesitelné prvenství v průzkumech veřejného mínění.

   Podpůrné tendence jeho úspěšné politiky se odrážejí především v okresních a průmyslových městech. Tak např. Praha, za „Babišovy hrůzovlády“, dosáhla 200% životní úrovně průměru EU. Dnes se za nás začínají řadit i takové metropole jako jsou Paříž a Londýn. Zde se jedná o jakýsi druh „Babišova hospodářského zázraku“...

   Zajímavou skutečností je, když Václav Klaus jezdil po světě a kradl tam propisovací tužky, čímž způsoboval gigantickou ostudu pro celou ČR, nikdo proti tomu ani nazaprotestoval. Na Václavském náměstí se neobjevila ani jediná demonstrující noha a ani jediný živáček nevyžadoval Klausovu demisi...

 Buďme přesto upřímní a nestraní – Nejen našinec má někdy obrovské problémy s objektivitou!