Je to hodně, nebo málo? Z čistě optického hlediska se podařilo alespoň zabrzdit akceleraci dalšího zadlužování, neboť schodek bude o 28 miliard nižší než ten letošní. I tak ale bude schválený deficit třetí nejvyšší v historii České republiky. Jenže i toto srovnání kulhá. Výše deficitu je spojena s přetrvávající hospodářskou krizí, která výrazným způsobem limitovala příjmy, jež plynou každoročně do státní kasy. Kdyby vláda nešlápla na záchrannou brzdu, schodek státního rozpočtu by byl vyšší než dvě stě miliard. Jak řekl při schvalování státního rozpočtu ve sněmovně ministr financí Miroslav Kalousek, to by byla „velmi svižná cesta“ směrem k řeckému riziku.
Z řady úspor bych připomněl alespoň snížení platů veřejných zaměstnanců o deset procent, snížení státní podpory stavebního spoření, zrušení sociálního příplatku pro rodiny s dětmi, částečné snížení dávek postiženým či změny v systému výplaty nemocenské. I díky dalším škrtům dokázala vláda snížit oproti plánu deficit rozpočtu o víc než 70 miliard korun. Teprve podruhé v historii tak vláda snížila z roku na rok státní výdaje. Jsem rád, že právě ministerstvo práce a sociálních věcí přispělo k úspornějšímu rozpočtu významnou měrou, aniž by se přitom významněji narušila sociální soudržnost.
To, že se vláda odhodlala alespoň k určitým úsporným krokům, bylo naprostou nutností, byť minimem možného. Příprava zákonů, které by změnily nebezpečnou trajektorii vedoucí k dluhové spirále, si vyžádala určitý čas, a bez vyhlášení stavu legislativní nouze by se nepodařilo před koncem roku státní rozpočet přijmout ani bez oněch minimálních zásahů. Co by znamenalo rozpočtové provizorium v době znervóznělých finančních trhů, není těžké si domýšlet. Naopak, jsem přesvědčen, že nedávné prohlášení renomované ratingové agentury Moody’s o možném zlepšení ohodnocení České republiky v případě přijetí reformních kroků získá přijetím rozpočtu konkrétní obrysy. Už dnes díky odpovědné rozpočtové politice platíme nižší úroky ze státního dluhu, než vláda původně předpokládala. V kontextu řady jiných evropských zemí, kde ratingové agentury prognózují vývoj opačným směrem, je náš výhled skutečně malým zázrakem.
Přijetí rozpočtu je dobrou zprávou i o stavu vládní koalice. I přes některé dílčí politické rozmíšky, které pochopitelně existují mezi jakýmikoli koaličními partnery, strategické partnerství stran „rozpočtové zodpovědnosti“ vydrželo první zatěžkávací zkoušku. Vedle červencového vyjádření důvěry současné vládě je to další neméně důležité potvrzení její akceschopnosti. Z politického hlediska je pozitivní rovněž fakt, že jde o historicky první rozpočet, kdy nedochází k v minulosti tolik zneužívanému a problematickému „porcování medvěda.“
Zásadní uspokojení nad státním rozpočtem na příští rok by však bylo chybou. I přes celkové snížení výdajů například výdaje za důchody stoupnou příští rok o 18 miliard korun oproti letošnímu roku. Jak jsem již v úvodu uvedl, vláda letos pouze šlápla na záchrannou brzdu. Skutečné reformy, které by začaly řešit strukturální část deficitu, stojí teprve před námi.
