Není divu, že vznikají pochybnosti o standardním postupu. Samotný fakt, že Janoušek před policisty z místa činu utíkal, přece něco vypovídá o jeho přístupu k odpovědnosti za vinu. Bylo správné pustit po třech hodinách tohoto vlivného pseudopodnikatele na svobodu, když je velmi pravděpodobné, že má část majetku v zahraničí?
U nás je zvykem označovat pana Janouška za lobbistu (což staví všechny legitimně a legálně fungující lobbisty do nepříznivého světla). Lobbisté mají v popisu práce ovlivňovat. Konkrétně ovlivňují legislativu či jiná závazná rozhodnutí ve prospěch nějaké firmy nebo zájmové skupiny. Proč si státní zástupce myslel, že u pana Janouška je riziko ovlivňování v jeho trestní věci tak malé, že je možné jej ihned propustit?
Samotní řadoví policisté vyzývali novináře, kteří dopravní incident sledovali na místě, aby nenechali Janouškovu kauzu usnout a nepolevili v jejím sledování. Mluvili zřejmě ze zkušenosti. Nechtěli, aby se kauza zametla pod koberec. Svědčí to o frustraci, kterou prožívá řada poctivých zaměstnanců Policie ČR, když vidí, že zákon neplatí pro všechny stejně. Pokud se skutečně Roman Janoušek vyhne trestu jenom proto, že si někdo vykládá heslo policie „pomáhat a chránit“ naprosto zvráceně, utrpí reputace policie další trhlinu.
Celá kauza dříve jen tušené a nyní veřejně rozkryté komunikace mezi bývalým primátorem Bémem a podnikatelem Janouškem nahlodává víru lidí v samotné principy zastupitelské demokracie. Bude určitě trvat velmi dlouho, než se prošetří podezření na systematické zneužívání pravomocí veřejného činitele. Ještě než k tomu dojde, měla by ODS urychleně přimět Pavla Béma, aby se vzdal poslaneckého mandátu a Policie ČR by si měla zatraceně pospíšit, aby Janouška našla. Pochybnosti o tom, že žijeme v právním státě a že má smysl chodit k volbám, se totiž mezi lidmi šíří jako nákaza.