Pokud jde o Egypt, znamená vojenský převrat, podle mého názoru, krok zpátky jak pro Egypt, tak pro celou oblast Blízkého východu a pro takzvané Arabské jaro. Můžeme mít tisíceré výhrady vůči Muslimskému bratrstvu a způsobu, jakým vedli zemi a ty výhrady máme. Faktem však zůstává, že prezident Mursí byl a zřejmě na dlouhou dobu bude v historii Egypta jediným demokraticky zvoleným prezidentem. V Egyptě se konaly parlamentní a prezidentské volby, proběhlo referendum. Ve všech těchto volbách se jednalo o plně demokratickou volbu. Alespoň si nejsem jist, že někdo jak v Egyptě, tak v zahraničí proti způsobu provedení těchto voleb a jejich výsledkům protestoval. Muslimské bratrstvo zemi nevedlo dobře a nevedlo ji ani plně demokratickým způsobem. Z tohoto důvodu vzniklo hnutí namířené proti Muslimskému bratrstvu. Petici za odchod Mursího podepsalo 22 milionů lidí. Ale to ještě neznamená, že bychom měli v demokracii usilovat při změně veřejného mínění či po podepsání petice o svržení demokraticky zvoleného vedení.
Realita situace v Egyptě je taková, že na příští měsíce, a obávám se i roky, bude tato země spravována převážně armádou, která je jedinou skutečně organizovanou silou v zemi, v kombinaci s civilními zástupci. Tato vláda zřejmě obnoví určitou stabilitu. Obávám se ale, že nedojde k obnově plné demokracie, přestože nové egyptské vedení mluví například o plánu vyhlásit volby na přelomu letošního a příštího roku. Do tohoto plánu ale nejsou zahrnuty všechny složky egyptské společnosti - především Muslimské bratrstvo. Organizace, která má milion členů, která přežívala 80 let v podzemí a bojovala za uskutečnění určitých cílů, jež jsou pravda v rozporu s liberálním evropským pojetím lidských a občanských práv. Ale na druhou stranu se jedná o organizaci, která chtěla dosáhnout těchto cílů demokraticky, tedy především na základě voleb. Nyní se obávám, že část Muslimského bratrstva přejde k mnohem násilnějšímu způsobu boje, který vidíme v podobných hnutích jako například u Hamásu nebo Hisballáhu. A toto by bylo pro 80 ti milionovou zemi, která je srdcem arabského i muslimského světa špatnou zprávou. Obávám se, že i špatnou zprávou pro Evropany. Protože Egypt není koneckonců tak daleko a jak vidíme, poznávají ho ročně desetitisíce Čechů, kteří do této země jedou na dovolenou.
Špatné zprávy během léta přicházejí hlavně ze Sýrie. V posledních dnech je pozornost světové veřejnosti obrácena na použití chemických zbraní. Toto „pravděpodobné“ použití chemických zbraní, protože pořád čekáme na příslušnou zprávu vyšetřovatelů OSN, se nestalo ve vzduchoprázdnu. V Sýrii již po dva roky zuří občanská válka - v podstatě válka všech proti všem. Válka, která se posunula na rovinu mezi sunity a šíity a mezi etnické skupiny, a kterou živí na obou stranách sunitské a šíitské mocnosti z celé oblasti Blízkého východu. Tato válka znamená tragédii pro obyčejné lidi. Mimo Sýrii máme dnes 2 miliony uprchlíků a podle odhadů jsou 4 miliony uprchlíků i uvnitř Sýrie. Otázka zní, jaké řešení má tato tragédie.
Obávám se, že na tuto otázku nejsou rychlé a jednoduché odpovědi. Podle mého názoru není touto odpovědí vyslání střel Tomahawk, které obyčejnému civilnímu obyvatelstvu nijak neprospějí. Naopak může dojít k dalším ztrátám na životech. V současné době nemá nikdo v Sýrii, na Blízkém východě ale ani světové mocnosti jasnou konkrétní strategii celkového řešení. Touto strategií určitě není 24 nebo 48 hodinové použití řízených střel. Toto nic nevyřeší.
Přese všechno si myslím, že mezinárodní společenství, již ze samotného humanitárního důvodu, nesmí zůstat stranou. Je potřeba silnější humanitární pomoci, ale je také nutné, aby regionální mocnosti spolu s mezinárodním společenstvím napnuly všechny síly k uspořádání mírové konference. Jsem přesvědčen, že jedině politické ne vojenské řešení je schopno dlouhodobě zajistit v Sýrii i v sousedních zemích relativní mír a stabilitu.
V červenci jste navštívil s předsedou Skupiny evropských sociálních demokratů Hannesem Swobodou Spojené státy a Mexiko. Co bylo cílem této cesty?
Jako evropští sociální demokraté, a toto mám v naší politické rodině na starosti, udržujeme pravidelně úzké vztahy s našimi kolegy zákonodárci převážně z Demokratické strany v americkém Kongresu. Část našeho programu se odehrávala na úrovni s americkou Demokratickou stranou.
V hlavním městě Spojených států převažovala při našich rozhovorech dvě témata. Prvním tématem bylo zahájení vyjednávání dohody o volném obchodu mezi EU a Spojenými státy. Tady naši američtí kolegové včetně odborů vidí obrovskou příležitost, protože Evropa a Spojené státy společně vytváří stále téměř polovinu světového HDP. Sladěním nejrůznějších norem bychom přispěli k mnohem silnějšímu vzájemnému obchodu, hospodářskému růstu a vytvoření nových pracovních míst. Jedná se o to, aby například výrobci léků nebo automobilů, kteří vyrábějí nebo prodávají své výrobky na druhé straně Atlantiku, nemuseli procházet mnohaměsíčními nebo v některých případech mnohaletými testy. Z tohoto důvodu s touto dohodou souhlasí již zmiňované americké odbory. Oni si od té dohody také slibují, že by se mohly z Evropy do Spojených států přenést některé praktiky, pokud jde o pracovní, sociální a zdravotní podmínky. Naším úkolem je na druhé straně opatrnost, aby se do Evropy v těchto oblastech nepřenesly ze Spojených států některé standardy, které jak víme, jsou v USA nižší. Takže to bylo jedním z klíčových témat.
Druhým tématem byly samozřejmě okolnosti, které se týkaly odhalení kolem americké špionáže vůči evropským státům, institucím a ochrany osobních dat. Zde jsme jednali s náměstky ministra spravedlnosti a ministra vnitra. Měli jsme pracovní oběd se zástupci amerického počítačového průmyslu - se 14 firmami od Microsoftu po Google, Facebook a další firmy. Dále jsme se setkali také se zástupci akademické sféry a nevládních organizací. Mohli jsme si tedy udělat celkový obrázek, jak to v této oblasti mezi Evropou a Spojenými státy vypadá.
A po pravdě řečeno to nevypadá právě moc pozitivně. Ani jednotlivec, firma, státní instituce, ambasády apod. si nemohou být jisti, že email, který napíší nebo obdrží, nebude v USA někdo číst. Tento fakt je samozřejmě důležitý pro nás v Evropě a naším úkolem na příští měsíce a roky bude vytvoření takového systému, kterým budeme schopni zabezpečit plnou ochranu dat evropských občanů a evropských institucí. Na druhé straně se ale i ve Spojených státech rozpoutala živá diskuze i v americkém Kongresu. Počítačové firmy jako Google nebo Facebook nás dokonce doslova žádaly, abychom jim pomohli v této záležitosti něco dělat, aby byla zajištěna pro tyto firmy ochrana dat. Jinak řečeno, aby nebyly pomocí nejrůznějších tajných nařízení nuceny předávat některé informace. Jsme si všichni vědomi toho, že chceme a potřebujeme jak v Evropě, tak ve Spojených státech ochranu především proti terorismu. Pro to uděláme maximum. Musíme mít ale i záruky a jistoty, že nikdo nebude zneužívat naše osobní data. A samozřejmě pro státní instituce a pro průmyslové firmy je velmi důležité, aby nepovolaní lidé prostě neměli přístup k tak důležitým informacím.
Pokud jde o Mexiko, tato země, jak s počtem svých obyvatel, který překračuje 115 milionů, tak i svou politickou a ekonomickou vahou patří mezi světovou dvacítku. Proto je pro nás důležité, abychom se v našich vztazích a snahách neorientovali jen na velké strategické partnery na americkém kontinentu, ale nezapomínali na země jako Mexiko. Protože i výše zmiňovaná ekonomická dohoda, kterou dojednáváme se Spojenými státy, bude mít určitý dopad také na Mexiko. Mexiko je součástí severoamerického uskupení NAFTA a zároveň má dohodu o volném obchodu s Evropskou unií již z doby přibližně před deseti lety. Takže na našich obchodních vztazích se bude potřeba podívat na to, jak tuto novou situaci reflektovat. V Mexiku máme jako sociální demokraté partnerské strany – např. PRI, která opětovně vyhrála volby a tvoří páteř té politické konstrukce v Mexiku. Setkali jsme se zde s jejím stranickým a parlamentním vedením.
Předsednictví EU převzala 1. července Litva. Jak se podle vás tato relativně malá země zhostí svého úkolu? Jaké jsou priority litevského předsednictví?
V této, z mezinárodního i ekonomického pohledu, ne zrovna lehké době přejímá předsednictví EU nová a relativně malá členská země Litva. Priority si tato země stanovila v podstatě dvě – dokončit všechny práce, které jsou nutné k přípravě tzv. víceletého finančního rámce neboli financí EU na roky 2014 – 2020. Druhým velkým tématem bude tzv. Vilniusský summit, který se uskuteční v Litvě koncem listopadu. Na tomto summitu by měly být uzavřeny, podepsány, případně iniciovány přístupové asociační dohody s našimi východními partnery - zeměmi jako Moldávie, Ukrajina nebo Gruzie.
Pokud jde o ten první úkol, na ten Litevci samozřejmě nestačí jen sami. Budou tedy jistě spolupracovat i s Evropským parlamentem, který o tomto rámci definitivně rozhodne na svém příštím zářijovém zasedání ve Štrasburku.
Pokud jde druhý úkol, i zde budou Litevci potřebovat pomoci. Ne všichni vidí tyto asociační dohody jako přínos. Zde mám na mysli obrovský tlak, který především v posledních dnech začal vycházet z Putinova Kremlu. Vyvíjí nátlak na Ukrajinu, na Moldavsko a na Arménii. Rusko zadržuje zemědělské a další produkty těchto východoevropských zemí na své hranici. Nebo přímo vyhrožuje Moldavcům, že mohou zapomenout na svoji provincii v Podněstří. Toto je situace, ve které se litevské předsednictví nachází.
Čeho si ale mohou být ve Vilniusu jisti, je, že mají podporu jak jednotlivých členských států EU, tak i Evropského parlamentu. My, na rozdíl od Vladimíra Putina, nevidíme Evropu přes brýle z doby studené války. Naopak, snažíme se vytvořit Evropu, která bude založená na principech lidských a občanských práv, demokracie, spolupráce i ekonomické integrace od Brestu po Vladivostok. V tomto ohledu má litevské předsednictví naši plnou podporu.
Na závěr nemůžeme samozřejmě vynechat ani domácí situaci, kde během léta padla Nečasova vláda, padlo k ustavení přechodné vlády a k vypsání předčasných voleb. Znamenají tyto volby blýskání na lepší časy?
Situace v naší zemi dospěla do takového stádia, že kvůli totálnímu kolapsu pravicových stran nebylo možné demokraticky a efektivně řídit naši zemi. Za této situace byly předčasné volby jediným možným řešením, protože čekat ještě dalších devět měsíců na řádný termín by mělo na Českou republiku zhoubný vliv.
V příštích šesti týdnech nás čeká volební kampaň. Tato kampaň bude demagogická, podpásová a špinavá. Občané budou "obšťastňováni" neskutečnou mediální masáží nejrůznějších miliardářů, lobbistů, "analytiků" a dalších "odborníků", a to vše s cílem oslabit pozici ČSSD. Tak tomu bylo v minulosti a nejinak tomu bude i letos.
K blýskání na lepší časy však může dojít pouze tehdy, pokud občané-voliči neskočí na špek malým stranám typu Věci veřejné, jako tomu bylo před třemi lety. Naše země potřebuje silnou, stabilní a výkonnou vládu. Při současné konstelaci tuto roli není schopna sehrát žádná jiná politická strana, než ČSSD.
