Kongres přinesl řadu změn. Začnu těmi personálními. Po osmi letech ze zdravotních důvodů odstoupil předseda Strany evropských sociálních demokratů, bývalý dánský premiér, Poul Nyrup Rausmussen. Na jeho místo nastoupil na přechodnou dobu, do září příštího roku, kdy se bude konat nový kongres, předseda bulharských sociálních demokratů Sergej Stanišev.
Druhou změnu znamená odhlasování rezoluce, ve které jsme se zavázali, že v příštích volbách do Evropského parlamentu, v roce 2014, přijdeme se svým vlastním kandidátem, který se stane předsedou Evropské komise, pokud vyhrajeme volby. Volby budou díky tomu atraktivnější pro voliče, kteří budou vědět, že mohou takto mít vliv také na zvolení předsedy Komise.
Pokud jde o obsahové změny, přijali jsme rezoluci, ve které se zabýváme dvěma věcmi. Za prvé chceme posílit demokratickou legitimitu při rozhodování v EU, tak aby občané neměli pocit, že se vše odvíjí pouze na úrovni Komise. To může znamenat, že do rozhodnutí nejsou zapojeny všechny evropské instituce jako např. Evropský parlament. Toto bychom chtěli posílit především - aby rozhodnutí nebyla dělána jen za zavřenými dveřmi nebo při dvoustranných rozhovorech mezi německou kancléřkou a francouzským prezidentem. Tedy, aby tato rozhodnutí prováděli volení zástupci celé EU případně eurozóny.
Zabývali jsme se samozřejmě také finanční krizí. Byli jsme to právě my, sociální demokraté, kteří již léta před vypuknutím první současné krize v roce 2008, upozorňovali na neudržitelnou situaci ve finančním sektoru. Finanční instituce, jako banky a burzy, namísto plnění klasické role poskytování úvěrů a finančních prostředků pro rozvoj skutečné ekonomiky, bohužel vlivem liberalizace a deregulace za posledních 30 let zdegenerovaly do mnohdy čistě spekulativních institucí. Toto bychom chtěli změnit.
Již po mnohokráte apelujeme, aby minimálně v Evropě byla zavedena tzv. finanční transakční daň. Dnes, jdete-li si koupit do obchodu mléko, rohlík či zeleninu, platíte ze všeho daň. Ale finanční spekulanti, kteří každý den točí miliardy eur a dolarů, žádnou daň neplatí. Myslíme si, že to není poctivé a férové. Tato situaci demoralizuje veřejnost, a proto ji bychom chtěli změnit.
Stejně jako se podle našeho názoru stále nedostatečně změnily tzv. daňové oázy. Firmy, které by měly platit daně ve svých členských zemích, jsou často registrovány na nejrůznějších Panenských a dalších ostrovech. Tyto peníze potom ve veřejných rozpočtech chybí. Vybírat chybějící peníze zvýšenou daní z přidané hodnoty, jako se to bude dít například v mnohem širší míře od příštího roku u nás, nedává smysl ani morální ani finančně ekonomický. Toto byly nejdůležitější otázky, kterými jsme se zabývali na kongresu PES v Bruselu.
Jak se díváte na současnou situaci sociálnědemokratických stran v Evropě? Ve Španělsku před několika dny vyhrála parlamentní volby pravice, to samé lze očekávat od nadcházejících voleb ve Slovinsku. V celé Evropské unii tak v rámci 27 členských států zbudou ke konci tohoto roku s největší pravděpodobností jen dva sociálnědemokratičtí předsedové vlád - v Dánsku a v Rakousku. Skoro by se chtělo říct, že hůř už pro evropskou demokratickou levici být nemůže...
Skutečně hůř již být nemůže. Jsem přesvědčen, že se právě příští rok počet sociálnědemokratických vlád zvýší. Velká šance a pravděpodobnost nastane při prezidentských volbách ve Francii. Velká pravděpodobnost hraničící téměř s jistotou je vítězství sociálních demokratů na Slovensku. Dobře situace vypadá, i když tam mít volby nebudou, v Německu a v Itálii. Jsem přesvědčen, že sociální demokracie, pokud jde o volební výsledek, letos dosáhla pomyslného dna.
Sociální demokracie, alespoň ta evropská, neboť v Jižní Americe a Austrálii sociální demokraté vyhrávají jedny volby za druhými, si znovu musí přehodnotit v důsledku finanční a hospodářské krize své politiky a cíle. Jsem přesvědčen, že hodnoty, na kterých sociální demokracie už více než 100 let v Evropě stojí, jsou správné. Historicky osvědčené hodnoty - svobody, rovných příležitostí a solidarity - je potřeba přenést do současnosti.
Nemusíme mít o budoucnost sociální demokracie obavy, podaří-li se nám například vysvětlit našim voličům, že za finanční krizi nemohou normální obyčejní pracující lidé, ale právě neregulované finanční instituce. Dále musíme přesvědčit veřejnost, že ne pravicové strany typu ODS nebo TOP 09 jsou ochotny a schopny hájit jejich zájmy, a především dokázat, že právě sociálnědemokratické strany jsou nejblíže slušnému, poctivému člověku živícímu se svou prací.
Koneckonců jsem přesvědčen, že jak u nás, tak v mnohých zemích Evropy, je sociální demokracie nejstarší politické hnutí, které se poučilo, jak ze svých úspěchů, tak ze svých chyb. A pokud se dostala do současné volební krize, jsem si jistý, že z ní vyjde opět vítězně a posílena.
23. listopadu se v Evropském parlamentu v Bruselu konala konference o lidských právech na vysoké úrovni a setkání nositelů Sacharovovy ceny. Jednalo se o první setkání nositelů Sacharovovy ceny? Co tato konference přinesla?
Evropský parlament již 22 let každý rok udílí tzv. Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. Mimochodem v jejím druhém ročníku, v roce 1989, tuto cenu získal také Alexander Dubček.
Zatímco EP tuto cenu udílí každý rok, o další zapojení nositelů této ceny, jak do práce Parlamentu, tak i do nejrůznějších myšlenkových a společenských akcí, se doposud moc nestaral. Je to teprve v tomto období, kdy jsme si společně s prezidentem EP Jerzym Buzekem řekli, že by bylo dobré jak pro EP, tak i pro nositele této ceny a pro země a regiony, odkud tito nositelé přichází, pořádat na více pravidelné úrovni nejrůznější setkání. Poprvé se letos v listopadu konala v Bruselu konference o lidských právech za přítomnosti nositelů této ceny z minulých let.
Průběh této konference byl velmi zajímavý právě díky střetávání, výměnám a konfrontacím názorů z nejrůznějších částí světa, ať již se jednalo o Bělorusko, Rusko, Bosnu ale také Súdán, Nigérii, Čínu a další země. Poprvé jsme tuto konferenci neuspořádali jen na půdě Parlamentu, ale také v hlavním kulturním a společenském centru Bruselu BOZAR. Oslovili jsme tedy také širší belgickou a evropskou veřejnost. V těchto aktivitách bychom chtěli pokračovat i do budoucna.
Některé věci se dějí již nyní. Například, když projednáváme situaci v jednotlivých státech, atˇ je to potlačování demonstrací v Bělorusku, nebo neutěšená humanitární situace v Súdánu, tak se obracíme právě na nositele Sacharovovy ceny, aby přišli s jejich názorem. Protože jsou to oni, kteří v těchto zemích působí, a mají samozřejmě nejlepší znalosti a zkušenosti. Do budoucna bychom chtěli více než doposud využívat právě jejich názory při formulaci nejrůznějších usnesení, rezolucí a politik, aby byli nositelé Sacharovovy ceny a tím i širší veřejnost více zapojena do práce EP a EU.
Podílel jste se na tvorbě nového etického kodexu europoslanců, který právě schválil Evropský parlament. Co přináší tento kodex nového? Jak bude zaručeno jeho dodržování?
V Evropském parlamentu se za letošní rok událo několik skandálů v souvislosti s určitým testováním, někteří poslanci by to nazvali spíše provokací, britského listu Sunday Times. Několik poslanců EP se nechalo nachytat na fiktivní finanční nabídky neexistující firmy, kterou představovali právě novináři tohoto britského listu. Bohužel to byl také skandál se dvěma českými europoslanci za ODS - Miroslavem Ouzkým a Milanem Cabrnochem - s jejich elektronickými zdravotními knížkami IZIP.
V odpovědi na tyto skandály začala v EP práce na tvorbě nového, mnohem přísnějšího etického kodexu. Jako místopředseda EP jsem se podílel na přípravě tohoto kodexu v pracovní skupině, kterou jsme za tímto účelem založili.
Co přináší tento kodex nového? V první řadě mnohem jasnější, přísnější a vymahatelnou definici konfliktů zájmů. Do budoucna už nebude možné to, co se stalo například v souvislosti se dvěma zmiňovanými europoslanci za ODS. Tito poslanci neuvedli držení akcií určitých firem a jejich aktivity v těchto firmách, které jsou ve střetu zájmů s prací, kterou vykonávají jako zákonodárci zde v EP. Ve druhé rovině dodržování kodexu zde budou zavedeny samozřejmě přísné sankce, které mohou vyvrcholit i vyloučením poslance z jeho práce v parlamentu.
V polovině listopadu vystoupil na klubu sociálních demokratů v EP ve Štrasburku jako host Lubomír Zaorálek, místopředseda ČSSD a místopředseda Sněmovny Parlamentu ČR. Co bylo obsahem jeho vystoupení a s jakým ohlasem europoslanců se jeho projev setkal?
Místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek přijel do Štrasburku se dvěma poselstvími. Informoval na frakci evropských sociálnědemokratických poslanců o situaci uvnitř ČSSD, o jejím postavení, programu, plánech, cílech a, já věřím, i o příštích vítězných volbách.
Druhým smyslem jeho návštěvy bylo vysvětlení současné situace v naší zemi ohledně tzv. Klausovy výjimky z listiny základních práv EU. Zorganizoval jsem proto pro Lubomíra Zaorálka návštěvy a vystoupení nejen v sociálnědemokratické frakci, ale ve všech hlavních politických skupinách Evropského parlamentu. Postupně jsme obešli vedení liberálů, lidovců, i strany zelených. Při všech těchto setkáních Luboš Zaorálek zdůraznil, že čeští občané a sociální demokraté žádný opt-out nechtějí. Naopak chtějí mít stejná politická, občanská a sociální práva jako mají např. Němci, Slováci, Rakušané nebo kdokoliv jiný v Evropě. Informoval je také o tom, že český Senát, tedy jedna ze dvou komor českého parlamentu, k této tzv. výjimce řekla své jasné ne, a že v České republice ratifikace neprojde.
Výsledkem rozhovorů a jednání, mimochodem také s britským liberálem Andrew Duffem, zpravodajem EP pro tuto záležitost, jsme dospěli k názoru, že nejlepším řešením za této situace by bylo, kdyby česká vláda řekla svým ostatním 26 partnerům v EU poctivě a jasně na rovinu, že v České republice na tuto otázku neexistuje shoda, a že ratifikace je neprůchodná. Tuto tzv. Klausovu výjimku z evropské agendy by měla neprodleně stáhnout. Jen tak si můžeme odpustit další ostudu a blamáž, která nás v Evropě čeká.
