Jsme součástí jednotného vnitřního trhu EU, z čehož jako exportně založená ekonomika mimořádně těžíme. Pokud kdokoli tvrdí opak, pak je buď slepý k faktům o rekordním přebytku naší obchodní bilance, nebo účelově lže. České podniky jen loni vyvezly zboží za rekordní tři biliony korun, přičemž 83 procent našeho vývozu směřovalo do zemí EU!
Aby jednotný trh fungoval, je třeba, aby na něm platila stejná pravidla pro všechny. Komfortnější klece pro nosnice nevyjímaje. To platí pouze za předpokladu, že se jako rozumně založení lidé shodneme na tom, že slepice není stroj na snášení vajec a je třeba s ní zacházet humánně jako s živým tvorem. Dokonce ani ti, kteří s nosnicemi nemají slitování a pohlíží na zvíře jako na věc, si asi nemyslí, že vejce z klecového chovu, kde má slepice životní prostor o ploše listu A4, snáší stejně dobrá nebo lepší vejce než slepice s výběhem či obohacenou klecí.
Směrnice EU o zvětšení klecí pro nosnice pochází z roku 1999 a bylo dost času se na jeji platnost připravit. Čeští producenti investovali do nových klecí, ale jejich polští konkurenti to většinou neudělali. Je proto správné, že se Státní veterinární správa rozhodla vejce z neobohacených klecových chovů vrátit z našeho trhu zpět do Polska. Jinak hrozilo, že by čeští producenti byli poškozeni nekalou konkurencí za to, že se na novou legislativu vnitřního trhu řádně připravili.
Česká cena vajíček však poskočila na nebývalou úroveň nejen vlivem sezóny a vykázáním nekalých konkurentů z našeho trhu. Svou významnou roli sehrály i obchodní řetězce, které nastalé situace mírně řečeno využily ke svému prospěchu. O tom, že vejce v Německu nebo Rakousku stojí podstatně méně než u nás, ví dnes už čím dál více lidí. Počet českých spotřebitelů, kterým se vlivem zvýšené DPH na potraviny vyplatí jezdit na větší nákupy k sousedům, totiž ke škodě české státní pokladny stále roste. Tito lidé si právem kladou otázku, jak je tento cenový rozdíl možný, když jsou sousední státy také členy EU. Z toho jednoznačně vyplývá, že na vině vysoké ceny českých vajec jsou obchodíci, kteří dle šéfa Agrární komory Jana Veleby na cenu od velkochovatelů nosnic přirazili až sto procentní marži. Jestli se ještě k tomu mezi sebou obchodní řetězce tajně domluvily, je to třeba považovat za nemravné poškození tržní konkurence. V takovém případě by měl začít situaci šetřit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
Není to levicová EU, kdo pošlapává trh, jak si myslí prezident Klaus. Není na místě mlžit pomocí pojmů levice a pravice (drtivá většina současných vlád EU je navíc v rukou pravice), je třeba se střizlivě podívat na věc v souvislostech vnitřního trhu. V kauze předražených vajec na českém trhu je tudíž třeba hledat viníky na české straně! Hledání vnějšího nepřítele je sice lety osvědčená taktika, ale naštěstí není jisté, že bude zabírat vždy a všude. Tam, kde si občané uvědomují souvislosti a nechápou jednotný trh Unie jako nějaký abstraktní pojem, ideologickým strašákům už neuvěří.
