Jsme zde svědky toho, kdy se ODS vědoma si své klesající obliby u voličů snaží rozehrávat proti sobě skupiny obyvatel, kterým se dnes nevede zrovna nejlíp a od nového roku nejvíc pocítí zvyšování cen. Slova Nečase, Vondry, Řápkové, Kubery a dalších bojovníků proti flákačům a zneužívatelům dávek míří na střední a nižší sociální vrstvy, které jsou v současnosti nejvíc postiženy poklesem reálných mezd a plíživou privatizací služeb veřejného zájmu.
Ti, kteří si již dnes musí utahovat opasky, mají věřit, že za jejich zhoršenou situaci mohou ti nejslabší, tzn. lidé, kteří jsou často na samém dně společnosti. Dnes jsou terčem kritiky tzv. „nepřizpůsobiví“ (což je mimochodem také termín k zamyšlení), příště to budou třeba bezdomovci a postupně se stanou podezřelými ze zneužívání všichni, kteří čerpají nějaké dávky: nezaměstnaní, nemocní a zdravotně postižení, rodiče na mateřské a rodičovské dovolené atd. Nakonec asi nejsem sám, kdo pozoruje, že se během diskuse o důchodové reformě zabydlel ve společnosti dojem, že největší zátěží veřejných financí jsou důchodci. Leckterý člověk v produktivním věku, který má dnes do penze ještě daleko, považuje důchod také za dávku, což je nebezpečný omyl.
Není cílem tohoto zamyšlení zastávat se jakkoli lidí, kteří nechtějí pracovat a podvádějí úřady. Ani odsuzovat šmahem vše, s čím ODS přichází. Cílem je upozornit na jednoduchou pravdu, že je třeba každý jev zařadit do souvislostí, aby se ze zřetele neztrácel řád věcí. Zneužívání dávek je odhadováno na jednotky miliard korun ročně (viz např. zajímavá a přesvědčivá analýza Ondřeje Lánského na stránkách Deníku Referendum zde), zatímco tunelování státního rozpočtu prostřednictvím zmanipulovaných veřejných zakázek stojí stovky miliard. Zneužívání dávek se do značné míry dá bránit účinnou aplikací již existujících zákonů. Je věcí orgánů státní správy, aby postihovaly např. práci na černo a kontrolou bránily podvodům. Ani nemluvě o skutečnosti, že ministerstvo financí neumí nebo nechce řádně vybírat daně.
Nelze se tedy ubránit dojmu, že ODS vytváří kouřovou clonu a předhazuje veřejnosti zástupné problémy k zakrytí toho, co poškozuje národní hospodářství nejvíce, ale co tato vláda nedokáže nebo nechce řešit. To, co pouští žilou eráru zdaleka nejvíc jsou přece korupční praktiky a klientelismus a nikoli zneužívání dávek!
