„Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek. Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna. Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí. Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli. „ (Žalm 127)
Blíží se čas velkých prázdnin. Tento čas obyčejně chápeme jako období radostí oddychu a uvolnění, který patří hlavně dětem. Obvykle také tento čas více než jindy v roce s našimi dětmi trávíme a věnujeme se jim. Nejenom při tomto společném čase, ale vždy v celém životě a čase každém, mějme na paměti, že děti nám byli dáni jako dar, jako největší dar Boží, neboť právě skrze naše děti se můžeme podílet na Jeho díle stvoření. S tímto darem, ale také přebíráme zodpovědnost, co do našich dětí vložíme, jakým způsobem je budeme formovat a jak je budeme vést v jejich životech. Nejsem zastánce behaviorální psychologie, která zastává zjednodušeně názor, že každé dítě se rodí jako nepopsaný list a je jen na nás co do něj vložíme. Kdo má děti, ví, že každé dítě se rodí již s vlastní osobností určitými předpoklady povahou. Přesto, ale na nás záleží, jak u dětí tyto předpoklady budeme rozvíjet, jak budeme jeho osobnost nasměrovávat. Zdali svou výchovou a přístupem podpoříme ten pozitivní rozměr, zvídavost a tvořivost dítěte, nebo jej svým vlastním přístupem zatlačíme někam dolů, vložíme negativizmus a strach z okolí i vlastního konání. Někdy si ani to, že můžeme negativně působit na své děti, neuvědomujeme, a přesto jim do vínku vkládáme něco, s čím se budou muset pak po celý život vyrovnávat a bojovat s tím.
K závěru si dovolím jen malý příklad: Nedávno jsem byl na setkání, kde se setkávají ke společným aktivitám převážně maminky s dětmi, ale občas tam chodí i tatínci, což bylo v mém případě a případě ještě jednoho tatínka. Primárně nesleduji výchovu a přístupy ostatních rodičů, ale při společné hře nešlo přeslechnout výroky onoho tatínka: „To nedělej, takovej borec nejsi, na to nemáš.“Onen otec jistě má svého syna rád, když mu dává svůj čas a hraje si s ním. Nicméně když se nad těmito výroky zamyslíme, jistě si dokážeme představit, jak je takovými výroky osobnost dítěte formována a tedy deformována.
Zvláště tedy o prázdninách, které budeme se svými dětmi trávit, mysleme na to, že jsou tím největším darem Božím, který jsme mohli dostat. Zároveň s tímto darem jsme převzali zodpovědnost za tento dar, jak jej budeme rozvíjet a zušlechťovat, tak aby rostlo k radosti nejen nás a okolí, ale i k radosti Boží. Vždyť každé dítě je jako květina či rostlina, které pokud dáme tu správnou péči, může růst dlouho a přinést krásné květy či ovoce. Pokud však rostlina dostane málo či mnoho vody, málo či mnoho hnojiva, její zemina není zdravá a čistá, chřadne, nepřináší to co je jejím cílem a může být i zcela zahubena.
Ať tedy společný čas, který trávíte s vašimi dětmi, je vždy čas radostný, který bude tyto děti rozvíjet a správně formovat a přinese požehnání i potěchu vašim dětem i vám.
Rostislav Kotrč
